5 C 289/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o výživné na zletilého

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost platit mu počínaje dnem 23. 10. 2023 výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 10. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost platit žalobci od zahájení řízení, tedy ode dne 23. 10. 2023, výživné ve výši 6 000 Kč z titulu výživného pro zletilého syna. Žalobu odůvodnil tím, že studuje v denním studiu střední školu, nebydlí u rodičů a ti na jeho výživu i životní náklady nepřispívají.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že se své rodičovské odpovědnosti nezříká, nicméně žalobce má možnost se vrátit domů a měl by veškeré svoje potřeby spojené s bydlením a výživou zajištěné. Žalobce však tuto možnost odmítá a tvrdí, že je schopen se živit sám. Žalobce je zaměstnán u dvou společností a při svém studiu nevyužívá ani ekonomicky výhodnou možnost internátního ubytování v místě studia.

3. Z potvrzení vystaveného Hotelovou školou [obec] a [ulice] odbornou školou řemesel [obec] soud zjistil, že žalobce studuje na této škole ve 2. ročníku vzdělávací program elektrikář – silnoproud. Ze zprávy [ulice] průmyslové školy soud zjistil, že žalobce studoval v této škole od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2022 v oboru elektromechanik pro zařízení a přístroje. Studium žalobce bylo skončeno kvůli jeho neprospěchu na konci 2. ročníku, žalobce neuspěl ani u opravné zkoušky i rozdílové zkoušky z odborného výcviku a z předmětu elektrické stroje a zařízení. Ze zprávy zaměstnavatele žalobce [právnická osoba] a potvrzení tohoto zaměstnavatele soud dále zjistil, že žalobce od 19. 9. 2022 do 31. 8. 2023 pracoval u této společnosti v hlavním pracovním poměru a od 1. 9. 2023 u ní pracuje na dohodu o provedení práce. Jeho průměrná čistá měsíční mzda po dobu trvání hlavního pracovního poměru činila 22 059 Kč. Z dohod o provedení žalobce provedení práce předložených žalobcem a ze s nimi souvisejících listin dále soud zjistil, že žalobce má aktuálně uzavřeny další dvě platné dohody o provedení práce se zaměstnavateli [právnická osoba] a [jméno] [příjmení]. Ke svým poměrům žalobce uvedl, že od 2. 9. 2023 žije s přítelkyní [jméno] [příjmení] v [obec] v pronajatém bytu o velikosti 1 + 1, ve kterém činí náklady na nájemné a energie asi 14 000 Kč, jeho přítelkyně pracuje jako brigádnice v supermarketu. S rodiči se stýká pouze asi jednou měsíčně a finanční příspěvky od nich nedostává. Tato skutková tvrzení žalobce nejsou v rozporu s tvrzeními žalované, soud jim proto nemá důvod nevěřit a z těchto tvrzení při rozhodování vycházel.

4. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že podmínky pro přiznání výživného žalobci jako zletilému synu žalované nejsou splněny. Studium žalobce na [ulice] průmyslové škole [obec] skončilo neúspěšně výlučně z důvodů na straně žalobce kvůli jeho neprospěchu. Soud nemá důvod nevěřit žalované její tvrzení, že žalobce má možnost se vrátit domů a jsou s manželem připraveni do skončení studia žalobci zajistit bydlení i financování jeho dalších potřeb. Pokud se tedy žalobce, ať již z jakýchkoli důvodů, rozhodl od rodičů odejít a bydlet s přítelkyní, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalované. Z dosavadních pracovních aktivit uvedených shora je přitom zřejmé, že žalobce dlouhodobě pracuje u několika zaměstnavatelů a je v jeho schopnostech dosahovat nejméně příjmů převyšujících 20 000 Kč čistého měsíčně, tedy příjmů dostačujících k pokrytí jeho základních životních potřeb. Je tak schopen se sám živit a zákonné podmínky pro přiznání výživného vůči žalobkyni tak nejsou splněny. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého by obecně příslušelo právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšné žalované. Protože se však žalovaná práva na náhradu nákladů vzdala, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.