5 C 291/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované fakticky bytem adresa žalované o zaplacení částky 753 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 753 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 753 Kč od 17. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 1 000 Kč na účet Okresního soudu v Třebíči do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou nejprve Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 24. 2. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 753 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení nákladů žalobce za převoz žalované do protialkoholní záchytné stanice. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce dne [datum] provedl převoz žalované do Protialkoholní záchytné stanice [obec] a při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 115 km. Při přijetí žalované do protialkoholní záchytné stanice byla u žalované prokázána přítomnost alkoholu v hodnotě 2,34 promile. Náklady za převoz byly žalobcem vyúčtovány na 753 Kč. Žalobce žalovanou k zaplacení sporné částky písemně vyzval a k jejímu zaplacení jí stanovil lhůtu do 16. 9. 2019. Žalovaná přes tuto výzvu žalobci spornou částku dosud ani částečně nezaplatila.

2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování vyčíslením náhrady za použití služebního vozidla vyhotoveným žalobcem, záznamem Protialkoholní záchytné stanice v [obec] ze dne [datum], záznamem žalobce o převozu žalované ze stejného dne, technickým průkazem použitého vozidla a výzvou žalobce adresovanou žalované z 2. 9. 2019 včetně dodejky. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaná v řízení nezpochybnila, vzal soud za prokázané, že žalobce dne [datum] provedl převoz žalované do Protialkoholní záchytné stanice [obec] a při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 115 km. Při přijetí žalované do protialkoholní záchytné stanice byla u žalované prokázána přítomnost alkoholu v hodnotě 2,34 promile. Náklady za převoz byly žalobcem vyúčtovány na 753 Kč. Žalobce žalovanou k zaplacení sporné částky písemně vyzval a k jejímu zaplacení jí stanovil lhůtu do 16. 9. 2019.

4. Podle § 89 e/ odst. 1 věta první zákona č. 373/2011 Sb. v platném znění prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

5. V projednávané věci je ze shora uvedených skutkových zjištění soudu zřejmé, že je dána povinnost žalované k úhradě nákladů její dopravy do protialkoholní záchytné stanice dne [datum], neboť při pobytu v této stanici byla nepochybně prokázána přítomnost alkoholu v krvi žalované. Co do výše žalobce náklady jím vynaložené na tuto dopravu řádně prokázal a vyzval žalovanou k jejich zaplacení nejpozději do 16. 9. 2019. Žalovaná se rovněž vůči žalobci počínaje dnem následujícím po splatnosti tohoto dluhu splatného na výzvu ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB k tomuto dni. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro výjimečné umožnění plnění ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to paušální náhrady ve výši 200 Kč za 2 hlavní úkony po 100 Kč (zaslání výzvy žalované před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení.

7. Protože žalobce byl jako Česká republika osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písmeno a) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, přešla v souvislosti s vyhovujícím rozhodnutím soudu ve věci samé poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 téhož zákona na žalovanou. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč stanovený dle položky 1 a) přílohy k sazebníku soudních poplatků ve znění platném ke dni zahájení řízení na účet zdejšího soudu v obecné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému umožnění plnění žalované ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění.