5 C 295/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 18 352 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75% ročně z částky 10 000 Kč od 15. 8. 2008 do 31. 12. 2008, s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 10 000 Kč od 30. 6. 2009 do 31. 12. 2009, s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, s úrokem z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2012 do 30. 6. 2014, s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2014 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 a úrok z prodlení od 1. 1. 2021 do zaplacení z částky 10 000 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušnému kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 8 352 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18 352 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovanou byla dne 9. 8. 2007 uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč, poslední splátka byla splatná 14. 8. 2008. Žalovaná svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované dne 6. 1. 2021 písemně oznámeno. Žalovaná na splnění svých závazků z předmětné smlouvy dosud zaplatila pouze 2 000 Kč. Ohledně zbývající částky 18 352 Kč s příslušenstvím žalovaná dosud svoje závazky vyplývající ze shora uvedené smlouvy nesplnila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 9. 8. 2007 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce obsažených na stejné listině vzal soud za prokázané, že na základě této smlouvy uzavřené dle § 657 a následujících tehdy platného občanského zákoníku poskytl právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto půjčku a co do obsahu nikterak nespecifikovaný souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč právnímu předchůdci žalobce splatit v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit sedmý den od data uzavření smlouvy. Poslední splátka byla splatná do 14. 8. 2008. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 vzal soud dále za prokázané, že předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Ze skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla v řízení žalovanou zpochybněna, pak vyplývá, že dosud žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobce na splnění svých závazků z předmětné smlouvy pouze částku 2 000 Kč. Za této situace záviselo rozhodnutí soudu zejména na posouzení otázky, zda je předmětná smlouva o půjčce platná i v části týkající se smluvního souhrnného poplatku, který nebyl co do důvodu ve smlouvě i smluvních podmínkách právního předchůdce žalobce nikterak specifikován.

4. Předmětná smlouva o půjčce byla nepochybně uzavřena dle zákona č. 40/1964 Sb. ve znění platném ke dni jejího uzavření (dále jen občanský zákoník). Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

5. Z předmětné smlouvy o půjčce nelze, a to ani pomocí výkladu jejího textu a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, zjistit důvod sjednaného souhrnného poplatku. Nelze tedy na rozdíl od pozdějších verzí smluv stejného právního předchůdce žalobce zjistit, zda a případně v jaké výši zahrnuje tento poplatek dohodnuté úroky, či se má jednat o úplatu za jiné konkrétní služby poskytované dle této smlouvy žalované. Je proto třeba dovodit, že v této části je smlouva o půjčce neplatná pro neurčitost projevu vůle jejích účastníků dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Právnímu předchůdci žalobce proto právo na zaplacení sjednaného smluvního poplatku nevzniklo, a nemohl je proto ani následně platně postoupit žalobci. Tomu tak vzniklo vůči žalované pouze právo na zaplacení jistiny půjčky a zákonných úroků z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Soud proto žalobě vyhověl jako důvodné pouze ohledně částky 10 000 Kč a zákonných úroků z prodlení z této částky od 15. 8. 2008 do zaplacení, neboť dnem následujícím po splatnosti půjčky se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013 vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 1 tehdy platného nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v tehdy platném znění. Přiznanou částku s příslušenstvím uložil soud žalované zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části včetně příslušenství pohledávky pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, a vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci dospěl k závěru, že povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.