5 C 296/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 076 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 076 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 279,08 Kč a úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 14 569,70 Kč a úrok ve výši 20,11 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12 076 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 3. 9. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 7 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 7 000 Kč a zaplatit mu další částku 5 076 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 668 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 20,11 % ročně, 1 120 Kč činil poplatek za administrativní zpracování půjčky a 3 288 Kč činil poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 269 Kč, poslední splátka byla splatná 15. 7. 2013. Schopnost žalovaného splnit závazek ze smlouvy byla ověřena údajů v zákaznické kartě žalovaného, zejména z údajů o jeho čisté mzdě za poslední tři měsíce a běžných měsíčních výdajích. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy dosud ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 přešla s účinností ke dni 27. 9. 2023 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému dne 29. 9. 2023 písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce č. , hodnota, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 3. 9. 2012 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, zákaznickou kartou žalovaného, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 21. 9. 2023, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 3. 6. 2024 včetně podacího lístku.

4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 3. 9. 2012 dle § 657 a následujících občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 7 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 7 000 Kč a zaplatit mu další částku 5 076 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 668 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 20,11 % ročně, 1 120 Kč činil poplatek za administrativní zpracování půjčky a 3 288 Kč činil poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 269 Kč, poslední splátka byla splatná 15. 7. 2013. Schopnost žalovaného splnit závazek ze smlouvy byla ověřena údajů v zákaznické kartě žalovaného, zejména z údajů o jeho čisté mzdě za poslední tři měsíce a běžných měsíčních výdajích, ze kterých vyplynulo, že čistá měsíční mzda žalovaného činila 13 000 Kč a použitelný měsíční příjem po odečtení běžných výdajů činil 6 900 Kč, přičemž soud dospěl k závěru, že vzhledem k výši půjčky je tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného dostačující. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy dosud ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 přešla s účinností ke dni 27. 9. 2023 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému dne 29. 9. 2023 písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků u předmětné smlouvy z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek přitom považuje soud za službu poskytnutou žalovanému a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Rovněž část nároku označenou jako odměna za zpracování a doručení lze považovat za službu poskytnutou žalovanému, a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvního ujednání ve smlouvě. Žalovaný se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k těmto dnům, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 27. 9. 2023 i úrok z prodlení od 28. 9. 2023 do zaplacení byl žalobcem vypočten i požadován správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 12 076 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou 668 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již přiznán ve výroku I. rozsudku. Z žádného ustanovení smlouvy o půjčce a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti půjčky. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V předmětné věci není při zohlednění výše zamítnutého úroku ke dni rozhodnutí soudu podstatného rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem žalobce ve věci a soud proto dospěl k závěru, že povaze věci nejlépe odpovídá výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů.