5 C 315/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 762 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 762 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 16. 1. 2024 do 13. 9. 2024 ve výši 55,53 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 9. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 762 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení televizního poplatku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný je fyzická osoba, která se stala v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. v platném znění poplatníkem televizních poplatků s povinností platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný dosud nezaplatil žalobci televizní poplatky za měsíce prosinec 2023 až duben 2024 včetně a celkem za toto období dluží žalobci na nezaplacených televizních poplatcích částku 675 Kč. Žalobci dále vznikly účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši po zaokrouhlení 87 Kč. Žalovaný dosud spornou částku žalobci ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný se práva na účasti jednání vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 15. 9. 2023 včetně dodejky, přihlášením do evidence poplatníků televizního poplatku z 1. 12. 2023, přehledem předpisů a plateb poplatků, záznamem z databáze odběratelů elektrické energie ohledně žalovaného a výzvou žalobce z 10. 5. 2024 včetně dodejky. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že žalovaný je fyzická osoba, která se stala v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. v platném znění poplatníkem televizních poplatků s povinností platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný dosud nezaplatil žalobci televizní poplatky za měsíce prosinec 2023 až duben 2024 včetně a celkem za toto období dluží žalobci na nezaplacených televizních poplatcích částku 675 Kč. Žalobci dále vznikly účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši po zaokrouhlení 87 Kč. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti jednotlivých měsíčních televizních poplatků ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku, a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle plnění rovněž úroky z prodlení ve výši stanovené v § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení za období od 16. 1. 2024 do 13. 5. 2024 činící 55,53 Kč tomuto ustanovení odpovídá. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na zaplacení soudního poplatku ve výši 400 Kč. Pokud se žalobce dále domáhal přiznání práva na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem, dospěl soud s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu ČR k závěru, že tyto náklady nepředstavují náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce dle § 138 odst.1 o.s.ř. a tyto náklady proto žalobci nepřiznal. Ústavní soud ČR již ve svém rozhodnutí ze dne 9. 10. 2008 ve věci vedené u něj pod sp. zn. I. ÚS 2929/07 dovodil, že je-li stát k hájení svých právních zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, tedy advokáta. V dalším nálezu ze dne 24. 7. 2013 ve věci vedené u něj pod sp. zn. I. ÚS 3344/12 dospěl dále k závěru, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury tohoto soudu není přiléhavé jako dominantní kritérium akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, hospodaří s vlastním majetkem a stát neodpovídá za její závazky, naopak je třeba přihlédnout, že na poli svého působení se těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořené specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Z důvodů podrobně popsaných v tomto nálezu lze proto považovat za žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama. Soud proto žalobci právo na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem nepřiznal.