5 C 319/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zvýšení výživného pro zletilou dceru

I. Rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 4. 2022, č.j. 11 Nc 1002/2022-26, se, pokud jím bylo rozhodnuto o výživném pro tehdy nezletilou žalobkyni, mění tak, že žalovaná je povinna počínaje dnem 27. 6. 2023 přispívat na výživu žalobkyně částkou 1 500 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 20. dne v měsíci.

II. Nedoplatek výživného vzniklý jeho zpětným zvýšením za období od 27. 6. 2023 do 31. 3. 2024 ve výši 9 133 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované počínaje dnem 27. 6. 2023 uložena povinnost platit žalobkyni další výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, se žaloba zamítá.

IV. V části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované počínaje dnem 27. 6. 2023 uložena povinnost platit žalobkyni další výživné ve výši 500 Kč měsíčně, se řízení zastavuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 11. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované zvýšeno výživné přiznané žalobkyni jako tehdy nezletilé dceři počínaje dnem 27. 6. 2023 na 4 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že se stále denním studiem připravuje na výkon budoucího povolání a od poslední úpravy výživného v dubnu 2022 došlo nárůstu jejích potřeb v souvislosti se studiem, absolvováním autoškoly i obecným nárůstem cen životních potřeb. Svoje aktuální náklady spojené se studiem včetně cestovních nákladů, náklady na bydlení, stravování, oblečení, zdravotní péči a kulturní vyžití kromě autoškoly vyčíslila na 189 780 Kč ročně s tím, že v roce 2024 lze očekávat další zvýšení těchto nákladů.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že dle jejího názoru od poslední úpravy výživného pro žalobkyni nedošlo ke změně poměrů odůvodňující novou úpravu výživného. Dále uvedla, že vzhledem ke svému nepříznivému zdravotnímu stavu není schopna pracovat, jediným jejím příjmem je invalidní důchod, a není proto schopna zvýšené výživné platit.

3. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 11 Nc 1002/2022 soud zjistil, že poslední úprava výživného na tehdy nezletilou žalobkyni byla provedena rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č.j. 11 Nc 1002/2022-26, kterým byla schválena dohoda rodičů žalobkyně, dle níž byla mimo jiné žalobkyně pro dobu po rozvodu svěřena do péče otce a žalovaná je povinna přispívat na její výživu počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů částkou 500 Kč měsíčně. Soud tehdy vyšel ze zjištění, že oba rodiče mají pouze jednu vyživovací povinnost, žalovaná měla příjem pouze z invalidního důchodu ve výši 13 350 Kč měsíčně, otec žalobkyně dosahoval průměrného čistého příjmu asi 47 000 Kč měsíčně. Tehdy nezletilá žalobkyně studovala v prvním ročníku , Anonymizováno, v Brně a měla potřeby odpovídající jejímu věku. Následně bylo manželství rodičů žalobkyně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 14. 9. 2022, č.j. 6 C 11/2022-25.

4. V rámci písemného závěrečného návrhu doručeného soudu dne 25.3.2024 vzala žalobkyně posouzeno podle obsahu částečně žalobu zpět s tím, že se nadále domáhá přiznání výživného ve výši 3 500 Kč měsíčně od 27. 6. 2023. Soud proto dle § 96 odst. 2 o.s.ř. ohledně výživného převyšujícího tuto částku řízení zastavil a věcně rozhodl pouze o zbývající části žaloby.

5. Mezi účastnicemi není sporu o tom, že žalobkyně studuje v denním studiu třetí ročník Německého zemského gymnázia v Brně, do školy denně dojíždí. Bydlí u svého otce, který hradí naprostou většinu jejích potřeb, se žalovanou se nestýkají a žalovaná jí nad rámec soudem stanoveného výživného nijak nepřispívá. Poměry otce žalobkyně se od poslední úpravy výživného podstatněji nezměnily. Sporným zůstalo, zda jsou dány důvody pro zvýšení výživného žalované, a pokud ano, v jakém rozsahu.

6. K poměrům žalované soud ze zprávy ČSSZ zjistil, že žalovaná pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši 15 576 Kč. Z lékařských zpráv o zdravotním stavu žalované vyhotovených Fakultní nemocnicí u sv. , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , jméno FO, zjistil, že žalovaná není soběstačná pokud se týká sebeobsluhy i právního jednání, je mobilní na vozíku a zjevně není schopna samostatné výdělečné činnosti. Ze zprávy Úřadu práce ČR soud zjistil, že v měsících únor 2023 až leden 2024 včetně byly žalované vypláceny řádné dávky příspěvku na mobilitu ve výši 900 Kč měsíčně a ve stejném období byl na ni vyplácen příspěvek na péči ve výši 12 800 Kč. Ze zprávy , Anonymizováno, jediného lůžkového zařízení v ČR pro nemocné roztroušenou sklerózou, soud zjistil, že žalovaná v tomto zařízení odlehčovací pobyt od 6. 3. 2023 do 21. 4. 2023 a zaplatila za něj 31 086 Kč, od 25. 8. 2023 do 20. 10. 2023 absolvovala dále v tomto zařízení zdravotní rehabilitační pobyt, za který zaplatila 36 717 Kč. Ze zprávy Oblastní charity , adresa, soud zjistil, že jsou žalované poskytovány služby v denním stacionáři pro seniory a osoby se zdravotním postižením , Anonymizováno, v Třebíči, a to pravidelně 2x týdně v pondělí a ve středu. Za tyto služby včetně stravy a dopravy z místa bydliště do zařízení a zpět hradí žalovaná 363 Kč za jeden den pobytu, za měsíc listopad 2023 například zaplatila 3 261 Kč, platby hradila v hotovosti na pokladně. Z výpisu z účtu želované u , právnická osoba, . soud zjistil, že ke dni 15. 12. 2023 činil zůstatek na účtu žalované 46 002,98 Kč, dne 24. 8. 2023 byla připsána na její účet částka 320 000 Kč představující její nárok ze zaniklého SJM z již rozvedeného manželství s otcem žalobkyně , jméno FO, . Ze zprávy , Anonymizováno, vyplývá, že za měsíce leden 2023 až listopad 2023 včetně činily náklady na zdravotní péči poskytnutou žalované 606 606,26 Kč. Ze svědecké výpovědi matky žalované , jméno FO, , o jejíž pravdivosti nemá soud pochyb, vzal soud dále za prokázané, že svědkyně žije se žalovanou ve společné domácnosti a pečuje o ni. Žalovaná není schopna pohybu doma ani mimo domov, není schopna si nakoupit či obstarat záležitosti na úřadech, vše vyřizuje ona na základě generální plné moci. Část peněz obdržených žalovanou v rámci vypořádání SJM byla vynaložena na stavební úpravy spočívající ve výměně oken a zbývající část peněz převyšující 200 000 Kč má žalovaná k dispozici v hotovosti. Výměna oken byla nezbytná kvůli bezpečnosti žalované, neboť žalovaná v křesle u okna sedává a původní okna by při otevírání mohla vytrhnout, museli rovněž kvůli zdravotnímu omezení žalované předělat celý pokoj. Náklady spojené s léčebnými pobyty žalované hradili ona s manželem. Za léky platí žalovaná asi 2 000 Kč, dietu nemá, ale potřebuje jíst hodně ovoce a potřebuje rovněž zdravotní pedikúru. Na potřebná lékařská vyšetření ji vozí někdy sanitka, někdy ona s manželem.

7. K poměrům a potřebám žalobkyně soud zjistil z dokladů předložených žalobkyní, že roční školné na 1. Zemském německém gymnáziu činí ročně 20 000 Kč, cena oběda činí 50 Kč, cestovné do školy a zpět autobusem, vlakem a tramvají činí asi 1 250 Kč měsíčně, za autoškolu zaplatila žalobkyně v srpnu 2023 celkem 18 800 Kč. Je rovněž nepochybné, že žalobkyni vznikají další náklady na oblečení, hygienické potřeby, dentální hygienu a kulturní i zájmové vyžití.

8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že se žalobkyně jako zletilá dcera žalované stále připravuje v denním studiu na výkon svého budoucího povolání, není schopna se sama živit a vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni proto dle § 911 občanského zákoníku stále trvá. Soud rovněž nemá pochyb o tom, že od poslední úpravy výživného před asi dvěma roky došlo ke změně poměrů odůvodňující dle § 163 věta první o.s.ř. novou úpravu výživného, a to již od nabytí zletilosti žalobkyně. Tato změna poměrů spočívá zejména ve zvýšení potřeb žalobkyně spočívajících v obecném zvýšení cen základních životních potřeb v důsledku inflace i v souvislosti s jejím věkem, za významný považuje soud rovněž náklad na absolvování autoškoly, který je třeba považovat za účelně vynaložený. Ke zvýšení nákladů na uspokojování životních potřeb i nezbytných nákladů souvisejících s nepříznivým zdravotním stavem v důsledku obecného zvýšení cen pak pochopitelně došlo i u žalované, jinou podstatnější změnu poměrů žalované soud neshledal.

9. Při úvaze o výši výživného vyšel soud z ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při respektování těchto zákonných kritérií dospěl soud k závěru, že odůvodněné potřeby žalobkyně jsou mnohonásobně vyšší než žalovanou dosud placené výživné a tyto potřeby by samy o sobě požadované výživné ještě převyšovaly. Nelze však přehlédnout i schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalované, jejímž jediným disponibilním příjmem je invalidní důchod. Příspěvek na péči pobíraný žalovanou nelze považovat za její příjem, neboť je určen výhradně na péči a pomoc postižené osobě. Vzhledem ke zdravotnímu stavu žalované, u kterého navíc nelze předpokládat jeho budoucí zlepšení, nelze předpokládat, že by byla schopna pracovat či vykonávat jinou výdělečnou činnost, a nejsou tak dány důvody pro aplikaci ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého je třeba při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Pokud byla část finančních prostředků obdržených žalovanou v rámci vypořádání SJM použita na úpravu pokoje užívaného žalovanou přizpůsobující pokoj jejím potřebám a výměnu oken zajišťující bezpečnost žalované, lze tyto náklady shledat za účelně vynaložené. Za shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že za výživné odpovídající kritériím ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku je od nabytí zletilosti žalobkyně třeba považovat výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně a na tuto výši proto počínaje dnem 27. 6. 2023 výživné zvýšil, ve zbývající nezpětvzaté části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. Protože zpětným zvýšením výživného za období od 27. 6. 2023 do 31. 3. 2024 vznikl žalované nedoplatek výživného ve výši 9 133 Kč (devět měsíců po 1 000 Kč a čtyři dny v červnu 2023 ve výši 133 Kč), uložil soud žalované povinnost zaplatit nedoplatek v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť vzhledem k výši finančních prostředků na účtu žalované dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S přihlédnutím k tomu, že žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby dle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. zavinila, že řízení muselo být zastaveno, dospěl soud k závěru, že povaze věci i výsledku řízení nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a takto proto o nákladech řízení rozhodl.