5 C 331/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 977,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 977,45 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 2. 9. 2022 do 1. 4. 2023 ve výši 353,95 Kč, a úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 2 977,45 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 977,45 Kč z titulu splnění závazku z rámcové smlouvy o finančních službách uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 8. 6. 2020 uzavřena rámcová smlouva o finančních službách [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal zřídit a vést žalovanému bankovní účet ve smlouvě specifikovaný a provádět na tomto účtu transakce dle pokynů žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce a jeho ceník. Právní předchůdce žalobce svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil. Žalovaný své smluvní povinnosti porušil tím, že překročil minimální částku zůstatku na účtu a následně se dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Právní předchůdce žalobce proto využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a od smlouvy o účtu se žalovaným odstoupil a prohlásil dluh žalovaného za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2023 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému ve výši 2 977,45 Kč na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. žalovaný dosud svůj dluh vůči žalobci ani částečně nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování rámcovou smlouvou o finančních službách uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 8. 6. 2020, všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem právního předchůdce žalobce, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce i výpisy z účtu žalovaného u právního předchůdce žalobce, smlouvou o postoupení pohledávek z 1. 4. 2023 včetně její přílohy [číslo] oznámením o postoupení pohledávky z 19. 4. 2023 včetně podacího archu a výzvou žalobce z 25. 4. 2023 včetně podacího archu.

4. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 8. 6. 2020 uzavřena rámcová smlouva o finančních službách [číslo] která je posouzeno podle obsahu smlouvou o účtu dle § 2662 a následujících občanského zákoníku, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal zřídit a vést žalovanému bankovní účet ve smlouvě specifikovaný a provádět na tomto účtu transakce dle pokynů žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce a jeho ceník. Právní předchůdce žalobce svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil. Žalovaný své smluvní povinnosti porušil tím, že překročil minimální částku zůstatku na účtu a následně se dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Právní předchůdce žalobce proto využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a od smlouvy o účtu se žalovaným odstoupil a prohlásil dluh žalovaného za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2023 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému ve výši 2 977,45 Kč na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dnem následujícím po prohlášení dluhu za splatný vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem uplatněný nárok odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 200 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.