5 C 332/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 46 414 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z částky 19 754 Kč od 24. 2. 2009 do 30. 6. 2009, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 19 754 Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky 19 754 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, s úrokem prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 19 754 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, s úrokem z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 19 754 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 19 754 Kč od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 19 754 Kč od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 19 754 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 19 754 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 19 754 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 19 754 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 19 754 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 19 754 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a s úrokem z prodlení od 1. 1. 2022 z částky 19 754 Kč do zaplacení ve výši repo sazby ČNB stanovené vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, ve kterém prodlení žalované trvá, zvýšené o osm procentních bodů, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 26 660 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 46 414 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 27. 8. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a souhrnný poplatek ve výši 26 160 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních splátkách po 720 Kč, poslední splátka byla splatná 23. 2. 2009. Žalovaná svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované dne 6. 1. 2021 písemně oznámeno. Žalovaná na splnění svých závazků z předmětné smlouvy dosud zaplatila pouze 10 246 Kč. Ohledně zbývající částky 46 414 Kč s příslušenstvím žalovaná dosud svoje závazky vyplývající ze shora uvedené smlouvy nesplnila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 27. 8. 2007 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce obsažených na stejné listině vzal soud za prokázané, že na základě této smlouvy uzavřené dle § 657 a následujících tehdy platného občanského zákoníku poskytl právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto půjčku a co do obsahu nikterak nespecifikovaný souhrnný poplatek ve výši 26 160 Kč právnímu předchůdci žalobce splatit v pravidelných týdenních splátkách po 720 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit sedmý den od data uzavření smlouvy. Poslední splátka byla splatná do 23. 2. 2009. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 vzal soud dále za prokázané, že předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Ze skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla v řízení žalovanou zpochybněna, pak vyplývá, že dosud žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobce na splnění svých závazků z předmětné smlouvy pouze celkem částku 10 246 Kč. Za této situace záviselo rozhodnutí soudu zejména na posouzení otázky, zda je předmětná smlouva o půjčce platná i v části týkající se smluvního souhrnného poplatku, který nebyl co do důvodu ve smlouvě i smluvních podmínkách právního předchůdce žalobce nikterak specifikován.

4. Předmětná smlouva o půjčce byla nepochybně uzavřena dle zákona č. 40/1964 Sb. ve znění platném ke dni jejího uzavření (dále jen občanský zákoník). Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

5. Z předmětné smlouvy o půjčce nelze, a to ani pomocí výkladu jejího textu a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, zjistit důvod sjednaného souhrnného poplatku. Nelze tedy na rozdíl od pozdějších verzí smluv stejného právního předchůdce žalobce zjistit, zda a případně v jaké výši zahrnuje tento poplatek dohodnuté úroky, či se má jednat o úplatu za jiné konkrétní služby poskytované dle této smlouvy žalované. Je proto třeba dovodit, že v této části je smlouva o půjčce neplatná pro neurčitost projevu vůle jejích účastníků dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Právnímu předchůdci žalobce proto právo na zaplacení sjednaného smluvního poplatku nevzniklo, a nemohl je proto ani následně platně postoupit žalobci. Tomu tak vzniklo vůči žalované pouze právo na zaplacení jistiny půjčky a zákonných úroků z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Soud proto žalobě vyhověl jako důvodné pouze ohledně částky 19 754 Kč a zákonných úroků z prodlení z této částky od 24. 2. 2009 do zaplacení, neboť dnem následujícím po splatnosti půjčky se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013 vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 1 tehdy platného nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v tehdy platném znění. Přiznanou částku s příslušenstvím uložil soud žalované zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části včetně příslušenství pohledávky pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, a vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci dospěl k závěru, že povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.