5 C 341/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 16 254,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 254,96 Kč s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 14 454,96 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok za období od 23. 9. 2021 do 31. 12. 2022, kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 23. 9. 2021 do 31. 12. 2022 a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 454,96 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám Jméno advokátky, advokátky se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou nejprve Okresnímu soudu v Benešově dne 8. 1. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16 254,96 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba. a žalovaným byla dne 24. 4. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota a vydání a užívání kreditní karty do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň minimální splátky stanovené na 5 % čerpaného úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky žalobce a jeho sazebník poplatků. Úrok byl sjednán na 22,99 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobce zkoumána individuálně na základě jeho příjmů a výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ a byly kontrolovány všechny dostupné informace v interních a externích databázích, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost bránící poskytnutí úvěru. Na základě této smlouvy otevřel žalobce žalovanému úvěrový účet č. č. účtu a vydal mu kreditní kartu. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 31. 12. 2022. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 14 454,96 Kč, na smluvních poplatcích 1 800 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 1 397,62 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení 1536,36 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena společnosti I-Xon, a.s., a tato společnost následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 postoupila předmětnou pohledávku žalobci. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování předmětnou smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 24. 4. 2019 včetně všeobecných produktových podmínek právního předchůdce žalobce, jeho sazebníkem poplatků a úrokového lístku, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětné smlouvy, rozhodnutím o prohlášení úvěru za splatný z 1. 1. 2023, smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 a 13. 10. 2023 včetně jejich příloh obsahujících seznam postupovaných pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávek z 25. 9. 2023 a 9. 10. 2023 a výzvou žalobce z 9. 10. 2023 včetně podacího archu.

4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba. a žalovaným byla dne 24. 4. 2019 dle § 2395 a následujících a § 1810 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota a vydání a užívání kreditní karty do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň minimální splátky stanovené na 5 % čerpaného úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky žalobce a jeho sazebník poplatků. Úrok byl sjednán na 22,99 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobce zkoumána individuálně na základě jeho příjmů a výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ a byly kontrolovány všechny dostupné informace v interních a externích databázích, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost bránící poskytnutí úvěru. Tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje soud vzhledem k výši poskytnutého spotřebitelského úvěru za dostačující. Na základě této smlouvy otevřel žalobce žalovanému úvěrový účet č. č. účtu a vydal mu kreditní kartu. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 31. 12. 2022. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 14 454,96 Kč, na smluvních poplatcích 1 800 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 1 397,62 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení 1536,36 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena společnosti I-Xon, a.s., a tato společnost následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 postoupila předmětnou pohledávku žalobci. Co do výše je nárok žalobce prokazován výpisem z jeho obchodních knih vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jehož správnosti nemá soud pochyb. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoje povinnosti vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci proto vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo výjimečné umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázala, že je plátkyní této daně. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.