5 C 344/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 547 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 547 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 547 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Třebíči.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 4. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 547 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení nákladů žalobce za převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce dne 13. 2. 2024 provedl převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice , adresa, a při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 70 km. Při přijetí žalovaného do protialkoholní záchytné stanice byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu v hodnotě 1,17 promile. Náklady za převoz byly žalobcem vyúčtovány na 547 Kč. Žalobce žalovaného k zaplacení sporné částky písemně vyzval a k jejímu zaplacení mu stanovil lhůtu do 18. 3. 2024. Žalovaný přes tuto výzvu žalobci spornou částku dosud ani částečně nezaplatil.

2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování vyčíslením náhrady za použití služebního vozidla vyhotoveným žalobcem, záznamem Protialkoholní záchytné stanice v , adresa, ze dne 13. 2. 2024, záznamem žalobce o převozu žalovaného ze stejného dne, technickým průkazem použitého vozidla a výzvou žalobce adresovanou žalovanému z 15. 2. 2024 včetně dodejky. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že žalobce dne 13. 2. 2024 provedl převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice , adresa, a při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 70 km. Při přijetí žalovaného do protialkoholní záchytné stanice byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu v hodnotě 1,17 promile. Náklady za převoz byly žalobcem vyúčtovány na 547 Kč. Žalobce žalovaného k zaplacení sporné částky písemně vyzval a k jejímu zaplacení mu stanovil lhůtu do 18. 3. 2024.

4. Podle § 89 e/ odst. 1 věta první zákona č. 373/2011 Sb. v platném znění prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

5. V projednávané věci je ze shora uvedených skutkových zjištění soudu zřejmé, že je dána povinnost žalovaného k úhradě nákladů jeho dopravy do protialkoholní záchytné stanice dne 13. 2. 2024, neboť při pobytu v této stanici byla nepochybně prokázána přítomnost alkoholu v krvi žalovaného. Co do výše žalobce náklady jím vynaložené na tuto dopravu řádně prokázal a vyzval žalovaného k jejich zaplacení nejpozději do 18. 3. 2024. Žalovaný se rovněž vůči žalobci počínaje dnem následujícím po splatnosti tohoto dluhu splatného na výzvu ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro výjimečné umožnění plnění ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to paušální náhrady ve výši 300 Kč za tři hlavní úkony po 100 Kč (opatření listinných důkazů a vyčíslení spotřeby použitého vozidla, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení.

7. Protože žalobce byl jako Česká republika osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písmeno a) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, přešla v souvislosti s vyhovujícím rozhodnutím soudu ve věci samé poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 téhož zákona na žalovaného. Soud proto žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 400 Kč stanovený dle položky 2.1 písm. a) přílohy k sazebníku soudních poplatků ve znění platném ke dni zahájení řízení na účet zdejšího soudu v obecné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému umožnění plnění žalovanému ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění.