5 C 346/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti

I. Rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 5. 2007, č.j. , spisová značka, , se pokud jím bylo rozhodnuto o výživném pro tehdy nezletilého žalovaného mění tak, že žalobce není povinen počínaje dnem 1. 11. 2025 na výživu žalovaného přispívat.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 10. 2025 domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný, který je jeho zletilým synem, již ukončil přípravu na svoje budoucí povolání a je schopen se sám živit. Žalovaný s vyhověním žalobě souhlasil s tím, že již ukončil svoji přípravu na budoucí povolání a již asi sedm roků pracuje.

2. Žalobce se k jednání soudu nařízenému na 6. 1. 2026 nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti.

3. Z nesporných skutkových tvrzení účastníků a rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 7. 2007, č.j. , spisová značka, , vzal soud za prokázané, že poslední úprava výživného žalobce vůči tehdy nezletilému žalovanému byla provedena tímto rozsudkem, kterým byla schválena dohoda rodičů žalovaného, dle níž bylo žalobci stanoveno výživné na tehdy nezletilého žalovaného od 1. 5. 2007 na částku 2 000 Kč měsíčně.

4. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.

5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný již ukončil přípravu na svoje budoucí povolání, je výdělečně činný a je schopen se sám živit. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému tak již zanikla a soud proto žalobě ve věci samé jako důvodné vyhověl a rozhodnutí o stanovení výživného na tehdy nezletilého žalovaného změnil tak, že žalobce není počínaje dnem 1. 11. 2025 na výživu žalovaného přispívat. O zrušení výživného zpětně soud nerozhodoval, neboť je vázán žalobou a žalobce zpětně zrušit vyživovací povinnost nepožadoval.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého obecně přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšnému žalobci. Protože však žalobci žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.