5 C 371/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 2 400 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 412 Kč k rukám tituly před jménem Anonymizováno, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 9. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 400 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 23. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny zaplatit žalobci nejpozději do 23. 12. 2024. Jistina úvěru byla žalovanému zaplacena na jeho bankovní účet, žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z této smlouvy ani částečně nesplnil, přestože byl k jejich splnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzván.

2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. hodnota uzavřenou mezi účastníky dne 23. 11. 2024, formulářem pro informace o úvěru, potvrzením o vyplacení jistiny úvěru žalovanému a výzvou žalobce z 28. 8. 2025 včetně potvrzení o odeslání. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 23. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, která je posouzeno podle obsahu spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny zaplatit žalobci nejpozději do 23. 12. 2024. Jistina úvěru byla žalovanému zaplacena na jeho bankovní účet, žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z této smlouvy ani částečně nesplnil, přestože byl k jejich splnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzván. Ohledně jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto jistinu s přiznaným zákonným úrokem z prodlení od 7. 11. 2025 v obecné třídenní lhůtě k plnění, neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Z důvodů uvedených dále se jedná ohledně jistiny úvěru o dluh splatný na výzvu, za kterou je třeba považovat výzvu zaslanou žalovanému datovanou 28. 8. 2025, která byla odeslána žalovanému 2. 9. 2025 a byla v ní žalovanému stanovena lhůta tří dnů k plnění. Lze přitom předpokládat, že se dostala výzva do dispoziční sféry žalovaného následující den po odeslání a žalovaný se tak vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu dnem následujícím po uplynutí lhůty, tedy dnem 7. 9. 2025. Právě tímto dnem tak žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, přičemž úrokem z prodlení odpovídajícím § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, je úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně.

4. Jiná je však situace ohledně důvodnosti žaloby v části týkající se smluvního úroku činícího za dobu trvání smlouvy 2 400 Kč. Smlouva uzavřená mezi účastníky je nepochybně spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Ze skutkových tvrzení žalobce ani z žádného žalobcem předloženého důkazu nevyplývá, že by žalobce před poskytnutím úvěru jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Na základě shora uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je pro neposouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele před jejím uzavřením neplatná a žalobci přísluší pouze právo na vrácení jistiny, nikoli však smluvního úroku, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a následujících občanského zákoníku. Předmětná smlouva je pak dle názoru soudu neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť smluvní výše úroku 1 % denně při RPSN 2 355 % mnohonásobě převyšuje obvyklé smluvní úroky požadované bankami v době uzavření smlouvy, přičemž neplatnosti smlouvy příčící se dobrým mravům musí soud dle § 588 věta první občanského zákoníku přihlédnout i bez návrhu. V části týkající se zaplacení smluvních úroků ve výši 2 400 Kč a dalších úroků z prodlení převyšujících úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl ve věci žalobce a soud mu proto přiznal odpovídající část nákladů řízení. Náklady řízení vzniklé žalobci představují soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 1 200 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) po 400 Kč dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14 b/ odst. 6 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 315 Kč, celkem 2 615 Kč. Žalobce byl v řízení neúspěšný z 23 % a přísluší mu tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 54 % (100-23-23), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 1 412 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.