5 C 49/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno r Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 2 631,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 631,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 631,02 Kč od 31. 10. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 484 Kč, k rukám tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 631,02 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení kupní ceny a další částku 1 200 Kč z titulu zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná si prostřednictvím telefonického hovoru se zaměstnancem žalobce objednala celkem hodnota kusy tonerů pro tiskárnu Canon Pixma MG 3250, a to konkrétně 2 kusy černých tonerů v ceně 512,10 Kč za jeden bez DPH a 2 kusy barevných tonerů v ceně 575,10 Kč za jeden bez DPH (dále jen zboží). V průběhu hovoru došlo k dohodě o množství a ceně objednaného zboží a došlo tak k uzavření kupní smlouvy, jejíž nedílnou součástí se staly také všeobecné obchodní podmínky žalobce akceptované žalovanou. Vytvořená objednávka byla poté žalované potvrzena písemně včetně data doručení zboží na e-mailovou adresu žalované. Objednané zboží bylo žalované doručováno prostřednictvím přepravní společnosti ve sjednaný den 21. 10. 2022 na adresu sídla žalované. Sjednanou celkovou cenu zboží 2 631,02 Kč vyúčtoval žalobce žalované daňovým dokladem č. hodnota ze dne 20. 10. 2022 s termínem splatnosti 7 dnů ode dne doručení daňového dokladu. Žalovaná dosud žalobci sjednanou kupní cenu ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nezpochybnila, že zboží odmítla od přepravní společnosti převzít kvůli pochybám o velikosti dodávaných tonerů, nicméně dle jejího názoru k platnému uzavření kupní smlouvy mezi účastníky nedošlo. Nejprve tvrdila, že žalobce nedodržel sjednaný termín dodávky do tří dnů od předmětného telefonického hovoru se zaměstnancem žalobce, následně tvrdila, že nedošlo k dohodě o předmětu kupní smlouvy, neboť z ní nebyla zřejmá velikost tonerů. Ohledně obsahu telefonického hovoru se zaměstnancem žalobce tvrdila, že nahrávka předložená soudu žalobcem je účelově upravená.

3. Z nahrávky telefonického hovoru mezi zaměstnancem žalobce a žalovanou trvající asi šest minut vzal soud za prokázané, že žalovaná sdělila osobě jednající za žalobce (dále jen žalobce) typ jí užívané tiskárny s tím, že za jednu náplň platí asi 500 Kč. Žalované byla nabídnuta sleva 10 % z ceny tím, že dle sdělení žalobce náplně nabízené žalobcem mají o 30 % náplně navíc oproti náplním užívaným žalovanou. Došlo k jednoznačné dohodě o ceně zboží, způsobu platby, dodací adrese, termínu dodání i splatnosti kupní ceny. Bylo rovněž zřejmé, že žalovaná jedná jako podnikatelka, sama sdělila žalobci svoje IČ. K žalovanou tvrzeným účelovým zásahům do obsahu nahraného telefonického hovoru je třeba uvést, že z obsahu nahrávky nejsou žádné střihy do jejího obsahu zřejmé, nahraný hovor je začátkem i koncem jednoznačně ohraničen a repliky účastníků hovoru na sebe logicky navazují. Pokud pak přesto soud zvažoval doplnit dokazování znaleckým posudkem k posouzení autentičnosti nahrávky, sama žalovaná vyjádřila s tímto zamýšleným postupem nesouhlas, a soud proto nemohl dle § 120 odst. 2 věta druhá tento důkaz provést.

4. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2080 občanského zákoníku je kupní cena ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení. Podle § 2088 občanského zákoníku prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí. Podle § 2118 občanského zákoníku kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena kupní smlouva obsahu tvrzeného žalobcem, přičemž žalobce splnil svoji povinnost danou mu ustanovením § 2088 občanského zákoníku a prostřednictvím smluvního přepravce umožnil žalované s předmětem koupě nakládat a dodržel i další smluvní ujednání ohledně termínu dodání zboží i splatnosti kupní ceny v žalované zaslaném daňovém dokladu. Žalovaná pak svoji povinnost předmět koupě převzít a zaplatit kupní cenu danou jí ustanovením § 2118 občanského zákoníku nesplnila. K tvrzení žalované o neplatnosti kupní smlouvy pro nedostatečné ujednání jejího předmětu z hlediska velikosti zboží, lze uvést, že sice v předmětném telefonickém hovoru není tato velikost jednoznačně uvedena, nicméně z kontextu jednání o ceně tonerů, poskytnuté slevě i zmínce o 30 % náplně navíc oproti žalovanou užívaným tonerům je zřejmé, že si žalovaná předmětu koupě z hlediska velikosti tonerů musela být vědoma. Lze proto uzavřít, že žalobci právo na zaplacení sjednané kupní ceny vzniklo a žalobou uplatněný nárok této ceně odpovídá. Protože se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, vzniklo žalobci rovněž dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaná se rovněž dnem následujícím po dni splatnosti kupní ceny ocitla vůči žalobci v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění i repo sazbě stanovené ČNB a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšnému žalobci. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení advokátem, a to odměnu za šest hlavních úkonů (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci, podání žaloby, písemné vyjádření se k odporu žalované proti vydanému platebnímu rozkazu a účast na dvou jednáních soudu) po 1 000 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, šest paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhradu za promeškaný čas advokáta ve výši 6 x 100 Kč za každou započatou půlhodinu za účast na každém z jednání soudu konaném ve dnech 9. 4. 2024 a 21. 5. 2024 dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, jízdné advokáta vozidlem Anonymizováno ke každému z jednání soudu Brno – Třebíč a zpět ve výši 1 072 Kč (vždy 134 km při paušální náhradě 5,60 Kč za jeden km, průměrné normované spotřebě vozidla 6,2 litrů na 100 kilometrů a ceně paliva motorová nafta 38,70 Kč za jeden litr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. c/ vyhl. č. 398/2023 Sb.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2 340 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Naproti tomu soud žalobci nepřiznal právo na zaplacení další požadované náhrady nákladů za úkon spočívající v podání soudu datovaném 23. 4. 2024 včetně paušální náhrady a DPH, neboť se jednalo o podání nemající dle názoru soudu povahu úkonu právní služby dle 11 odst. 1 či 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Z těchto důvodů přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 484 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.