5 C 56/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], a to pozemku p.č. st. [anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 318 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a pozemku p. [číslo] orná půda o výměře 372 m2, se zrušuje.

II. Nemovitosti uvedené ve výroku I. rozsudku se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce [celé jméno žalobce], [rodné číslo].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1/ vypořádací podíl ve výši 892 500 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2/ vypořádací podíl ve výši 1 785 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 4 689 Kč na účet Okresního soudu v Třebíči do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalovaná 1/ je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 1 563 Kč na účet Okresního soudu v Třebíči do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaný 2/ je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 3 126 Kč na účet Okresního soudu v Třebíči do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], a to pozemku p.č.st. [anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a pozemku p. [číslo] orná půda (dále jen předmětné nemovitosti). Žalobu odůvodnil tím, že účastníci mají předmětné nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví, přičemž podíl žalobce činí id. [číslo], podíl žalované 1/ činí id. [číslo] a podíl žalovaného 2/ činí id. [číslo]. Přes opakovanou snahu se účastníkům nepodařilo na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dosud dohodnout. Dům přitom vyžaduje rozsáhlou rekonstrukci, která není bez shody všech spoluvlastníků možná. Žalobce proto nemá zájem setrvávat v podílovém spoluvlastnictví a navrhuje jeho zrušení. Reálné rozdělení předmětných nemovitostí není dle jeho názoru možné a navrhl proto, aby byly nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví a byla mu uložena povinnost vyplatit žalovaným obvyklou cenu jejich spoluvlastnických podílů, která dle jeho názoru činí u žalované 1/ 437 332 Kč a u žalovaného 2/ 874 664 Kč. Dále uvedl, že předmětný dům v současné době užívá k bydlení a udržuje jeho syn, který studuje 3. ročník VUT v [obec]. Má i dceru, která již vystudovala vysokou školu a pracuje. S manželkou, která je sestra žalovaných, mají v SJM byt v [obec] užívaný k jejich bydlení, a on sám má ve vlastnictví další byt v [obec], který pronajímá. Původně byly předmětné nemovitosti ve vlastnictví rodičů jeho manželky, kteří již zemřeli, o oba se s manželkou do smrti starali. Dům vyžaduje zásadní opravy a mají s manželkou dostatek finančních prostředků k realizaci oprav i k vyplacení spoluvlastnických podílů žalovaných. Do budoucna by chtěli s manželkou dům využít dle potřeb rodiny, které nastanou, v žádném případě by jej nechtěli prodat.

2. Oba žalovaní se zrušením spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem souhlasili, nesouhlasili však se způsobem vypořádání spoluvlastnictví navrženým žalobcem. Jako účastníci jednající ve shodě navrhli, aby mezi ně byl rozdělen spoluvlastnický podíl žalobce tak, že do vlastnictví žalované 1/ připadne id. [číslo] a do vlastnictví žalovaného 2/ připadne id. [číslo] z podílu žalobce s tím, že žalovaná 1/ vyplatí žalobci 900 000 Kč a žalovaný 2/ vyplatí žalobci 1 000 000 Kč. Rovněž oni mají dostatek finančních prostředků k vyplacení spoluvlastnického podílu žalobce. Žalovaná 1/ dále uvedla, že vlastní ve společném jmění s manželem dům v [obec] a tento dům užívají k bydlení. Má však tři již zletilé děti, které bydlí v podnájmech, a měla by proto v úmyslu řešit bydlením v předmětných nemovitostech bytovou potřebu některého z dětí. Žalovaný 2/ dále uvedl, že bydlí v [anonymizováno] v rodinném domě, který spoluvlastní s jeho partnerem, každý z nich má podíl id. ½. Vlastní další byt v [obec], který pronajímá. V případě vyhovění žalovaným by měl zájem užívat předmětné nemovitosti k bydlení, jeho zaměstnání není fixováno na jeho současné bydliště.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí zjistil soud, že údaje zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] ohledně spoluvlastnických podílů účastníků uvedené v žalobě jsou správné. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] jehož správnost nebyla žádným z účastníků zpochybněna a který pokládá soud za přesvědčivě odůvodněný, vyplývá, že předmětné nemovitosti reálně rozdělit podle spoluvlastnických podílů účastníků není možné. Obvyklou cenu předmětných nemovitostí stanovil znalec za použití dle názoru soudu adekvátní srovnávací metody na 5 100 000 Kč. Dále soud provedl dokazování korespondencí účastníků obsaženou ve spisu a zápisem z jednání účastníků u soudem ustanovené zapsané mediátorky [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 26. 5. 2021. Naproti tomu neprovedl žalobcem navržené důkazy svědeckými výpověďmi jeho manželky a dětí a žalovanými navržené důkazy svědeckými výpověďmi manžela žalobkyně 1/ i dalších příbuzných, neboť dospěl k závěru, že navržené svědecké výpovědi by nemohly nic změnit na skutkových i právních závěrech soudu a doplnění dokazování v tomto rozsahu by tak bylo v rozporu se zásadami procesní ekonomie.

4. Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastnici o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 věta první občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

5. Zákonné důvody pro zrušení spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem uvedené shora jsou nepochybně splněny a tento závěr nezpochybnil ani žádný z účastníků. Soud proto podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil a dále se zabýval otázkou způsobu vypořádání spoluvlastnictví.

6. Při hodnocení možnosti reálného rozdělení předmětných nemovitostí vyšel soud ze závěrů znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] uvedeného shora, že reálné rozdělení není možné. Musel proto přistoupit k přikázání předmětných nemovitostí do vlastnictví jednoho nebo více spoluvlastníků za přiměřenou náhradu podle § 1147 věta první občanského zákoníku.

7. Při úvaze o tom, komu mají být předmětné nemovitosti přikázány, vyšel soud z výše spoluvlastnických podílů účastníků a skutkových tvrzení účastníků o jejich rodinných finančních a bytových poměrech, o jejichž pravdivosti nemá pochyb. Soud rovněž nemá důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení všech účastníků o tom, že disponují dostatečnými finančními prostředky k vyplacení přiměřené náhrady za spoluvlastnické podíly ostatních účastníků, do budoucna nechtějí předmětné nemovitosti prodat a hodlají v případě svého úspěchu v nich řešit potřebu bydlení svých dětí (žalobce a žalovaná 1/) či potřebu bydlení vlastní (žalovaný 2/), aktuální potřebu vlastního bydlení mají všichni účastníci vyřešenu. Z fotodokumentace pořízené znalcem je dle názoru soudu zřejmé, že dům může uspokojovat bytovou potřebu pouze jedné rodiny a ke kvalitnímu bydlení bude potřebovat rozsáhlé investice do jeho oprav či rekonstrukce.

8. Soudní judikatura již dovodila například v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2016 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 22 Cdo 2024/2016, že spoluvlastníkovi lze přikázat společnou věc za náhradu, pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem a pokud je spoluvlastník solventní. Soud se v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má vždy zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných rozhodných kritérií. U nemovitosti sloužící k bydlení či podnikání je třeba přihlížet i k tomu, který ze spoluvlastníků v nemovitosti bydlel či podnikal, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat.

9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění i právních názorů Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že je odůvodněno přikázání předmětných nemovitostí do vlastnictví žalobce, který o toto přikázání projevil zájem a má na předmětných nemovitostech největší spoluvlastnický podíl. Jeho zletilý syn při studiu dům k bydlení aktuálně užívá a rodina žalobce jej udržuje, což bylo účastníky stvrzeno i v zápisu o jednání u mediátorky. Soud nemá důvod pochybovat o solventnosti žalobce k vyplacení spoluvlastnických podílů žalovaných i potřebných oprav či rekonstrukce domu i možnosti budoucího užití předmětných nemovitostí pro účely uspokojení potřeby bydlení některého ze zletilých dětí žalobce. Žalobce jako jediný z účastníků v [anonymizováno] na [anonymizováno] bydlí a jeho manželka se také postarala ve stáří o své rodiče, kteří byli původními vlastníky předmětných nemovitostí. Je skutečností, že spoluvlastnické podíly žalovaných jednajících procesně ve shodě v souhrnu převyšují podíl žalobce. Žalovaní však fakticky ve shodě nejednají, neboť mají odlišné představy o budoucím využití předmětných nemovitostí. Zatímco žalovaná 1/ předpokládá využití těchto nemovitostí pro uspokojení bytové potřeby některého ze svých dětí, žalovaný 2/ by je chtěl užívat k vlastnímu bydlení, přičemž obojí není vzhledem k nemožnosti reálného rozdělení nemovitostí i velikosti a dispozic domu možné. Vzhledem ke vzdálenosti svých bydlišť by navíc žalovaní mohli jen obtížně zajišťovat nezbytnou údržbu a opravy předmětných nemovitostí. Lze sice souhlasit s tvrzením žalovaných, že se u nich na rozdíl od žalobce jedná o jejich rodinný dům, nicméně jedná se i o rodný dům manželky žalobce. Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že manželka na žalobce převedla darovací smlouvou svůj spoluvlastnický podíl asi za dva měsíce po skončení dědického řízení po její matce v září 2020, a soud považuje za logické vysvětlení žalobce, že mu byl spoluvlastnický podíl darován kvůli obavám jeho manželky ze sporů se žalovanými a s nimi související psychickou zátěží pro ni. Tento převod proto dle názoru soudu nelze vykládat k tíži žalobce či jeho manželky. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud přikázal předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce.

10. Při úvaze o výši vypořádacích podílů vyšel soud ze závěrů znaleckého posudky znalce [příjmení] [jméno]. Ten stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí na 5 100 000 Kč. Spoluvlastnickému podílu žalované 1/ tak odpovídá částka 892 500 Kč a spoluvlastnickému podílu žalovaného 2/ odpovídá částka 1 785 000 Kč. Právě v této výši soud proto žalobci uložil povinnost žalovaným vypořádací podíly zaplatit v jím navržené lhůtě do tří měsíců od právní moci rozsudku, neboť dospěl k závěru, že vzhledem k výši vypořádacích podílů je odůvodněno výjimečné stanovení lhůty žalovanému delší oproti obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovení této lhůty považuje soud za přiměřené a významněji nepoškozující oprávněné finanční zájmy žalovaných.

11. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl sice v řízení úspěšný v části týkající se zrušení spoluvlastnictví a přikázání nemovitostí do jeho vlastnictví, nicméně jím v žalobě navrhovaná výše vypořádacích podílů byla téměř o polovinu nižší, než výše soudem přiznaná. V této části řízení byli proto naopak úspěšní oba žalovaní, jejichž obrana byla v této části důvodná, přičemž vzhledem k výsledku řízení dospěl soud k závěru, že povaze věci nejlépe odpovídá výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

12. O nákladech řízení vzniklých České republice v souvislosti s vyplacením znalečného znalci [příjmení] [příjmení] ve výši 9 378 Kč rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků u žádného z účastníků splněny nejsou. Soud proto z důvodů uvedených shora podle výsledku řízení povinnost účastníků k náhradě nákladů řízení státu poměrně rozdělil. Dospěl přitom k závěru, že těmto výsledkům odpovídá povinnost žalobce k náhradě jedné poloviny nákladů, tedy 4 689 Kč, povinnost žalované 1/ k náhradě jedné třetiny nákladů, tedy 1 563 Kč a povinnost žalovaného 2/ k náhradě jedné šestiny nákladů, tedy 3 126 Kč. Právě v těchto částkách soud účastníkům povinnost k náhradě nákladů řízení státu na účet Okresního soudu v Třebíči uložil, a to v obecné třídenní lhůtě k plnění, neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění účastníkům ve splátkách.