5 C 66/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 20 140 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,50% ročně z částky 6 220 Kč od 6. 9. 2008 do 31. 12. 2008, s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, s úrokem prodlení ve výši 8% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, s úrokem z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 6 220 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a s úrokem z prodlení od 1. 1. 2022 z částky 6 220 Kč do zaplacení ve výši repo sazby ČNB stanovené vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, ve kterém prodlení žalovaného trvá, zvýšené o sedm procentních bodů, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 13 780 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 140 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 31. 8. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč, poslední splátka byla splatná 5. 9. 2008. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému dne 6. 1. 2021 písemně oznámeno. Žalovaný na splnění svých závazků z předmětné smlouvy dosud zaplatil pouze 13 780 Kč. Ohledně zbývající částky 20 140 Kč s příslušenstvím žalovaný dosud svoje závazky vyplývající ze shora uvedené smlouvy nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 31. 8. 2007 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce obsažených na stejné listině vzal soud za prokázané, že na základě této smlouvy uzavřené dle § 657 a následujících tehdy platného občanského zákoníku poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto půjčku a co do obsahu nikterak nespecifikovaný souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč právnímu předchůdci žalobce splatit v pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit sedmý den od data uzavření smlouvy. Poslední splátka byla splatná do 5. 9. 2008. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 vzal soud dále za prokázané, že předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ze skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla v řízení žalovaným zpochybněna, pak vyplývá, že dosud žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce na splnění svých závazků z předmětné smlouvy pouze celkem částku 13 780 Kč. Za této situace záviselo rozhodnutí soudu zejména na posouzení otázky, zda je předmětná smlouva o půjčce platná i v části týkající se smluvního souhrnného poplatku, který nebyl co do důvodu ve smlouvě i smluvních podmínkách právního předchůdce žalobce nikterak specifikován.

4. Předmětná smlouva o půjčce byla nepochybně uzavřena dle zákona č. 40/1964 Sb. ve znění platném ke dni jejího uzavření (dále jen občanský zákoník). Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

5. Z předmětné smlouvy o půjčce nelze, a to ani pomocí výkladu jejího textu a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, zjistit důvod sjednaného souhrnného poplatku. Nelze tedy na rozdíl od pozdějších verzí smluv stejného právního předchůdce žalobce zjistit, zda a případně v jaké výši zahrnuje tento poplatek dohodnuté úroky, či se má jednat o úplatu za jiné konkrétní služby poskytované dle této smlouvy žalovanému. Je proto třeba dovodit, že v této části je smlouva o půjčce neplatná pro neurčitost projevu vůle jejích účastníků dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Právnímu předchůdci žalobce proto právo na zaplacení sjednaného smluvního poplatku nevzniklo, a nemohl je proto ani následně platně postoupit žalobci. Tomu tak vzniklo vůči žalovanému pouze právo na zaplacení jistiny půjčky a zákonných úroků z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Soud proto žalobě vyhověl jako důvodné pouze ohledně částky 6 220 Kč a zákonných úroků z prodlení z této částky od 6. 9. 2008 do zaplacení, neboť dnem následujícím po splatnosti půjčky se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013 vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž jejich výše přiznaná ve výroku I. rozsudku odpovídá ustanovení § 1 tehdy platného nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v tehdy platném znění i repo sazbám ČNB za celé období od 6. 9. 2008 do současnosti. Přiznanou částku s příslušenstvím uložil soud žalovanému zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části včetně příslušenství pohledávky pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž obecně by příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení ve věci převážně úspěšnému žalovanému. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.