5 C 96/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 78 460 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 382 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30 382 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 48 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 48 178 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 11. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 78 460 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 28. 8. 2020 elektronickou formou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalované finanční prostředky v celkové výši 66 250 Kč, které byly převedeny na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky žalobci splatit v měsíčních splátkách ve výši činící minimálně 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předchozího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Dále se žalovaná zavázala uhradit žalobci poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny, tedy ve výši 13 250 Kč, přičemž tento poplatek měl pokrýt náklady žalobce související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů finančních prostředků. Schopnost žalované splácet úvěr byla žalobcem ověřena z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, výpisy z účtů žalované dokladujících její příjmy a statistických údajů ohledně nákladů průměrného klienta. Úrok byl ve smlouvě sjednán na 20% měsíčně s tím, že se na konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Pro případ prodlení žalované se splátkami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení s tím, že nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních tří měsíců prodlení žalované. Na smluvní pokutě tak žalobce požaduje zaplacení částky 363 Kč. Žalovaná dosud zaplatila žalobci na splnění svých závazků ze smlouvy 49 823 Kč a platby v této celkové výši byly žalobcem v souladu se smlouvou započteny nejprve na smluvní pokutu, poté na úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky z úvěru, poplatky za čerpání úvěru a nakonec na jistinu. Celková výše smluvních úroků žalovanou nezaplacených činí dle obchodních knih žalobce 48 178 Kč a celkový dluh žalované z předmětné smlouvy 78 460 Kč. Žalovaná tuto částku žalobci dosud ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.

2. Oba účastníci se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc bez nařízení jednání projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřenou mezi účastníky dne 28. 8. 2020, výpisy z účtů žalované u žalobce, daňovými doklady i výpisy z účtu prokazujícími příjmy žalované před uzavřením smlouvy, výpisem příjmů a nákladů žalované před uzavřením smlouvy předloženým žalovanou a výzvou žalobce zaslanou žalované před zahájením řízení z 9. 9. 2022 včetně podacího archu.

4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla v řízení pasivní žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 28. 8. 2020 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena distanční formou smlouva o úvěru obsahu tvrzeného žalobcem, přičemž se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících občanského zákoníku. Soud neshledal žádné důvody neplatnosti ujednání účastníků o poplatku za sjednání úvěru a smluvní pokutě i nákladech spojených s uplatněním pohledávky. Žalobce před uzavřením smlouvy dostatečně ověřil schopnost žalované předmětný úvěr splácet, neboť z údajů žalované poskytnutých mu před uzavřením smlouvy vyplývalo i výpisů z jejích účtů poskytnutých žalobci vyplývalo, že po odpočtu životních nákladů zbývá žalované na úhradu splátek úvěru nejméně 10 000 Kč, což lze považovat za postačující rezervu k plnění závazků ze smlouvy. Co do výše vyplývá žalobou uplatněný nárok z obchodních knih žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. S výjimkou žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvního úroku ve výši 48 178 Kč proto soud považuje žalobu ohledně částky 30 382 Kč představující dosud žalovanou nesplacenou část jistiny, smluvní poplatky a smluvní pokutu za důvodnou a v této části jí vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně od 1. 6. 2021 do zaplacení, neboť žalovaná se již před tímto dnem ocitla vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení a žalobou požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Uložil proto z důvodů uvedených shora žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku 30 382 Kč s příslušenstvím, a to v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.

5. V části žaloby týkající se zaplacení částky 48 178 Kč s příslušenstvím představující smluvní úrok ve výši 20% měsíčně však dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná není, neboť v části týkající se smluvního úroku je předmětná smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Stále použitelná soudní judikatura dovodila již například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 ve věci vedené pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že nepřiměřeně vysoká úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že jsou tedy v rozporu s dobrými mravy. Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná (§ 39 občanského zákoníku), a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona popřípadě jiného trestného činu), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech).

7. Soud si je vědom, že shora uvedené závěry byly přijaty za účinnosti občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 a týkaly se smlouvy o půjčce uzavřené podle tehdejšího občanského zákoníku, nikoli spotřebitelské smlouvy o úvěru uzavřené podle v současnosti platného občanského zákoníku. Ustanovení § 39 občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 je však téměř co do obsahu shodné s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku platného v současnosti a rovněž mezi tehdejší smlouvou o půjčce a dnešní spotřebitelskou smlouvou není pro účely posouzení platnosti smluvních ujednání o smluvních úrocích z hlediska dobrých mravů podstatnější rozdíl. Ze závěrů Nejvyššího soudu ČR uvedených shora proto při rozhodování v projednávané věci vycházel.

8. Dospěl přitom k závěru, že ujednaný úrok 20% měsíčně, tedy 240 % ročně, mnohonásobně převyšuje obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytovaly banky v místě bydliště nebo sídle dlužníka v době uzavření smlouvy (§ 1802 věta druhá občanského zákoníku), což je soudu známo z jeho činnosti (§ 121 o.s.ř.). Ustanovení § 1802 věta druhá občanského zákoníku se sice vztahuje na případy, kdy nebyla výše úroků ujednána, nicméně z něj lze podpůrně vycházet při posuzování, zda jsou či nejsou ujednané úroky v rozporu s dobrými mravy. Úroky ujednané ve smlouvě tyto obvyklé úroky převyšují natolik extrémně, že jednoznačně odporují obecně uznávaným pravidlům chování a mravním principům, a jsou tak v rozporu s dobrými mravy. V části týkající se ujednaných úroků je tak předmětná smlouva neplatná dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy a soud proto v části týkající se zaplacení částky 48 178 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl.

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byla převážně úspěšná žalovaná a obecně by jí příslušelo právo na náhradu části nákladů. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.