6 C 12/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o převodu pozemku par. číslo obec Třebíč, kat. území část obce o výměře 821 m2

I. Žaloba žalobce na stanovení povinnosti žalované převést na žalobce pozemek číslo v k. ú. část obce, územní celek, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 27 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované. Podanou žalobou domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, na jehož podkladě bude žalovaná povinna převést na něj vlastnické právo k pozemku číslo v k.ú. část obce, obci obec. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že v průběhu roku 2021 koupil tento pozemek od jméno příjmení za kupní cenu ve výši 70 000 Kč, kterou mu také hotově zaplatil. V době tohoto převodu měl však soudní majetkové rozepře se svojí sestrou, proto napsal tento pozemek dočasně na žalovanou. Přitom se domníval, že tyto rozepře budou vyřízeny v horizontu 18 měsíců a po uplynutí této doby bude pozemek převeden na žalobce tak, jak bylo dohodnuto v přítomnosti svědka prodávajícího jméno příjmení. Opakovaně se snažil se žalovanou v této věci spojit, avšak bezúspěšně, na písemnou výzvu žalovaná nereagovala i přesto, že jí byl doručen. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že neexistuje žádný důvod pro to, aby žalobce pozemek nabyl, naopak vlastnické právo k němu řádně nebyla žalovaná, a to na podkladě písemné kupní smlouvy, zaplatila za něj kupní cenu, přičemž mezi stranami nebylo ujednáno nic, co by svědčilo ve prospěch budoucího vlastnictví žalobce k pozemku. Po provedeném řízení učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci: Z kupní smlouvy datované dnem 4.6.2021 soud zjistil, že na jejím podkladě jméno příjmení, datum narození, jako prodávající převedl na žalovanou jako kupující za sjednanou kupní cenu ve výši 140 000 Kč vlastnické právo k pozemku p. číslo – trvalý travní porost o výměře 821 m2 zapsanému na listu vlastnictví číslo pro obec Třebíč, k.ú. část obce, vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, stát. instituce. Článkem III. této Smlouvy bylo potvrzeno, že kupní cena byla ze strany kupující prodávajícímu uhrazena jednorázově v hotovosti před jejím podpisem. Kupní smlouva konečně postrádá jakoukoli zmínku o eventuálních budoucích právech či povinnostech, které by se ve vztahu k převáděnému pozemku měly dotýkat žalobce. Soud ve věci provedl dokazování i dalšími listinami, mj. souvisejícím vyrozuměním o provedeném vkladu do katastru nemovitostí, jejichž bližší hodnocení však ve světle níže uvedených závěrů neshledal podstatnými pro právní posouzení věci a rozhodnutí o ní. Při úvaze o způsobu rozhodnutí ve věci soud především vycházel z ustanovení § 2128 občanského zákoníku obsahující odkaz na ustanovení § 560 téhož právního předpisu, které pro nakládání s nemovitou věcí v podobě jejího vlastnického převodu na jiný subjekt obligatorně předepisuje písemnou formu. Pokud pak sám žalobce v řízení tvrdí, že převod posuzovaného pozemku na žalovanou byl snad jen formálním dočasným řešením jeho určité osobní situace a s tím spojený následný převod pozemku od žalované na jeho osobu byl domluven jen ústně (byť za přítomnosti svědka), pak je zřejmé, že žalobci za absence jakékoli písemné dohody k nabytí pozemku nemůže svědčit žádný relevantní právní titul, od něhož by bylo možno nyní odvozovat povinnost žalované tento pozemek na žalobce převést. Též tvrzení žalobce o tom, že za pozemek uhradil kupní cenu ve výši 70 000 Kč je v příkrém rozporu s písemnou převodní smlouvou, jež v článku II. a III. hovoří o kupní ceně ve výši 140 000 Kč, která byla navíc prodávajícímu uhrazena nikoli žalobcem, nýbrž žalovanou, a to jednorázově v hotovosti před samotným podpisem kupní smlouvy. Jinými slovy, pokud tedy žalobce odůvodňuje žalobu pouze jeho ústním ujednáním se žalovanou o budoucím převodu pozemku na jeho osobu, pak je zřejmé, že nedisponuje žádným písemným ujednáním stran, na jehož podkladě by jedině bylo možno uvažovat o důvodnosti žaloby a soud tak bez dalšího přistoupil k jejímu zamítnutí, vycházeje z nadbytečnosti provádění jakýchkoli dalších důkazů. Pokud soud v rámci jednání dne 20.9.2023 jednal v nepřítomnosti žalobce, činil tak za situace, kdy předvolání k tomuto jednání bylo žalobci prokazatelně doručeno s více než měsíčním předstihem, přičemž akutní zdravotní problémy, které žalobce údajně postihly právě v den nařízeného jednání, mu dle názoru soudu umožňovaly omluvu spojenou se žádostí o odročení jednání minimálně telefonicky. Žádosti žalobce o zrušení termínu vyhlášení rozhodnutí a pokračování v řízení však soud nevyhověl též s ohledem na samotnou povahu věci, kdy tedy žalobce dle jeho vlastního žalobního tvrzení nedisponuje žádným písemným titulem opodstatňujícím úvahy o jeho vlastnickém právu k pozemku, pročež se provádění důkazů, jež hodlal v řízení navrhovat, jeví jako nadbytečné a v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Lze tedy uzavřít, že ani případná osobní účast žalobce u jednání spojená s důkazní iniciativou by nemohla přivodit pro něj příznivější výsledek ve věci, proto soud přistoupil k rozhodnutí ve smyslu výrokové části tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodoval za použití ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalované přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 6 700 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, účast na jednání soudu), přičemž soud vycházel z toho, že předmětem řízení byla nemovitá věc v ceně 140 000 Kč, 2. 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, 3. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za čtyři započaté půlhodiny v jednotlivé výši 100 Kč, celkem ve výši 400 Kč, 4. náhrada cestovních výdajů za 136 najetých kilometrů ve výši 1 038 Kč. Shora přiznané náklady řízení jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalované je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalované nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu).