6 C 127/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 11 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 6 110 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, částku ve výši 5 110 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4 810 Kč od 24. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalované na zaplacení částky 11 520 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu dlužného zákonného příspěvku žalované jako provozovatele vozidel bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a nákladů na jeho uplatnění a vymáhání. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení není sporu o tom, že žalovaná provozovala v období od 25.12.2020 do 28.3.2021 a v období od 8.10.2021 do 20.12.2021 vozidlo [registrační značka], vždy bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Zákonný příspěvek příslušející žalobci a náklady související uplatněním a vymáháním tohoto příspěvku však přes jeho výzvu včas neuhradila. Nárok uplatněný žalobou tak má soud za důvodný, proto bylo rozhodnuto tak, jak je obsaženo ve výrokové části rozsudku. Po právní stránce přitom soud věc posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb. a jeho ustanovení § 24c odst. 1, 2, 4, § 15 odst. 1, 2, 3 a otázku žalobcem nárokovaného úroku z prodlení podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 800 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 300 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3. 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.