6 C 130/2017

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba, IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalované, IČO sídlem adresa žalované a žalované oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 455 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce na stanovení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 455 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 3. 2017 do zaplacení ve výši 8,05% se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 319 041 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovaným zaplatit mu částku 455 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že si objednal provedení stavebních úprav na domě adresa v obec, toto dílo hradil průběžně formou záloh, kdy na bankovní účty oběma žalovaným uhradil nakonec celkově částku 621 122,68 Kč. Žalovaní svůj závazek provést dílo však nedodrželi, zrealizovali pouze zhotovení střechy nad dvorní přístavbou a zhotovení krovu na rohu u obchodu, ovšem za významné účasti třetích osob, které na vlastní náklady povolal. Materiál na střechu i krov, který měl být dle cenové nabídky dodán žalovanými a který byl žalobcem řádně zaplacen, žalovaní nikdy nedodali. Žalovaní se tak sice na úkor žalobce bezdůvodně obohatili, ale finanční ekvivalent tohoto obohacení žalobci dosud nevydali.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby zejména s poukazem na skutečnost, že nejsou ve věci pasivně legitimováni. Se žalobcem nikdy žádnou smlouvu neuzavřeli a nikdy pro něj neprováděli žádné stavební práce. Tyto práce prováděl jeden ze zaměstnanců 1. žalovaného, pan jméno příjmení, a to na svůj náklad, účet, nebezpečí a v jeho volném čase. Žádný ze žalovaných ani žalobci nikdy nepředával cenovou nabídku. Žalovaní se tak na úkor žalobce neobohatili a nelze je tak zavázat k povinnosti předmět bezdůvodného obohacení vydat.

3. Podepsaný soud rozsudkem ze dne 22.8.2018, číslo jednací 6C 130/2017-122, přistoupil k úplnému zamítnutí žaloby a zavázal žalobce povinností hradit žalovaným náklady v plné výši. V řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí vycházel z toho, že projednávanou žalobou byl uplatněn nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jež měli žalovaní nabýt přijetím finančních plnění bez poskytnutí ekvivalentu, k němuž se měli vůči žalobci zavázat smlouvou o dílo. Za situace, kdy oba žalovaní v řízení popřeli, že by takovou smlouvu se žalobcem kdy uzavřeli, i že by je za ně uzavřela se žalobcem jiná, jimi pověřená osoba a taktéž že by kdy od žalobce nabyli peněžitá plnění, o která by se následně mohli obohatit, bylo na žalobci, aby prokázal, že vůbec došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o dílo, že tuto smlouvu uzavřel právě se žalovanými, popř. s některým z nich, a že právě žalovaným také v jejich prospěch uhradil peněžitá plnění s dílem spojená. Tato tvrzení žalobce v původním řízení před soudem I. stupně neprokázal.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17.9.2019, číslo jednací 37Co 81/2019-206, rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Přitom shledal správným závěr soudu I. stupně o tom, že mezi žalobcem a žalovanými nedošlo k uzavření smlouvy o dílo a pokud bylo žalobcem plněno na jejich účet, jednalo se pouze o platební místo dohodnuté mezi žalobce a panem příjmení, který ve prospěch žalobce na základě ústní dohody prováděl práce na opravě domu v obec. Svědek příjmení potvrdil, že veškeré prostředky poukázané žalobcem na tyto účty bezezbytku obdržel. Žalovaní tedy nemohou být pasivně legitimováni k vydání bezdůvodného obohacení tak, jak v žalobě i v odvolání tvrdil žalobce.

5. Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož podkladě Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 2.6.2020, číslo jednací 28Cdo 4270/2019-244, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Soudu I. stupně bylo nejvyšším soudem v této souvislosti vytknuto, že se v rozhodnutí nijak argumentačně nevypořádal se všemi důkazními návrhy žalobce a za takové situace nemůže obstát ani potvrzující rozhodnutí soudu odvolacího.

6. Soud I. stupně již v původním řízení z výpovědi svědka jméno příjmení zjistil, že se žalobcem se poznal, když jej žalobce žádal o zhotovení kanalizační přípojky k jeho domu cca rok a půl zpětně, kterou následně v jeho volném čase provedl. Tehdy byl také žalobcem požádán o dokončení celé rozdělané stavby, tedy vyzdění příček v nové přístavbě, zhotovení betonových podlah, dobetonování opěrného sloupu a odstranění vad a nedodělků po původním neúspěšném staviteli, což rovněž osobně provedl. 2. žalovaná je jeho bývalou družkou, její účet svědek tehdy použil pro převod peněz od žalobce, který nechtěl skládat peníze v hotovosti, a všechny tyto peníze byly svědkovi bývalou družkou následně vydány. Svědek dále připustil, že nějaké peníze by měl žalobci i vracet, a to za práce, které byly žalobcem uhrazeny a svědkem dosud nebyly provedeny. Svědek v neposlední řadě potvrdil, že právě on žalobci vyhotovoval cenové nabídky na střechu i na zednické práce, přičemž byli domluveni, že tyto práce provede svědek osobně. Žalovaní v těchto nabídkách nijak nefigurovali. Svědek od žalovaných nikdy neměl žádnou plnou moc k zastupování.

7. Ze svědecké výpovědi manželky žalobce celé jméno žalobkyně soud dále zjistil, že asi 5-6 let zpátky se žalobce domluvil s p. příjmení, který dělá zednické práce a přestavby, že by opravil jejich dům. Dělali přitom nějakou smlouvu. Předmětem prací měla být okna, střecha, dlažba na domě. příjmení se dávala jedna záloha na materiál a poté ještě další záloha, celkem ve výši 300 000 Kč Tyto zálohy byly hrazeny převodem z účtu žalobce ve anonymizováno na účet firmy„ anonymizována tři slova“, přičemž důvod platby na tento účet svědkyně nezná, přál si to tak p. příjmení. Ačkoli práce neprobíhaly podle představ, byly p. příjmení hrazeny další zálohy, a to již hotově do jeho vlastních rukou a celkem takto mu bylo zaplaceno asi 600 000 – 700 000 Kč. Za objednatele smlouvu s p. příjmení uzavírala svědkyně společně s manželem, ale podepisoval jen žalobce jako chlap. Dílo mělo být dokončeno do dvou měsíců, tak se tomu však nestalo, ohledně postupu a kvality prací svědkyně se žalobcem vyzývala anonymizováno Pan anonymizováno nepředkládal žádnou plnou moc, ukázal jen, že je pod právnická osoba. Paní celé jméno žalované svědkyně vůbec nezná a u jednání ji viděla poprvé. Svědkyni není známo, jak byla ukončena smlouva s p. příjmení. Myslí si, že byla přítomna tomu, když žalobce a příjmení podepisovali smlouvu o dílo. Neví, v kolika vyhotoveních se smlouva podepisovala.

8. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení soud zjistil, že byl osloven p. příjmení s požadavkem na zhotovení střechy v obec, s tím souhlasil a tyto práce provedl, dostal za ně zaplaceno p. příjmení. O smlouvě mezi příjmení a žalobcem mu není ničeho známo. S paní celé jméno žalované ohledně rekonstrukce střechy nikdy nejednal, činil tak pouze s p. příjmení.

9. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že se účastnil přestavby domu v obec, zde pan příjmení zadal práci p. příjmení, pro kterého svědek následně vykonával tesařské práce. O eventuální smlouvě o dílo žalobce s p. příjmení svědkovi není nic známo. Materiál dodával p. příjmení a platil jej, svědek dostal za práci zaplaceno od p. anonymizováno. Paní celé jméno žalované zná pouze od vidění z jiné stavební akce, přitom na domě v obec svědek nezaznamenal žádnou její činnost a nikdy ji tam neviděl.

10. Z výpovědi svědka jméno jméno soud zjistil, že asi pět let zpátky dělal u žalobce práce na domě v obec, jednalo se o kanalizační přípojku a poté vybudování přístřešku k domu. Svědek zde působil jako samostatná podnikající osoba, spolupracoval s p. příjmení, se kterým se jel v počátku na stavbu podívat. Na stavbě se řídil pokyny příjmení, co je třeba udělat, ten přitom většinu prací dělal s ním. Za práci svědkovi platil p. příjmení, přímé platby od žalobce svědek vyloučil. Svědek údajně byl vždy o toho, když se dělaly veškeré smlouvy. Je mu známo, že smluv zde bylo několik, všechno přitom řešil žalobce s p. příjmení. Někdy se smlouvy podepisovaly na místě, někdy je příjmení vozil s sebou. Svědek potvrdil, že smlouvy mu příjmení ukazoval, do detailu je však nečetl. Dále potvrdil, že příjmení vozil s sebou v autě razítko firmy anonymizováno, které snad používal ve smlouvách se žalobcem. Svědek dále sice potvrdil, že smluv mezi žalobcem a příjmení bylo více jak jedna, nevybavil si sice, co bylo obsahem smluv, ale potvrdil, že byly uzavřeny mezi žalobcem a právnická osoba. U těchto smluv, které viděl., jako zhotovitel figurovala pouze právnická osoba.

11. Pokud jde o dříve uplatněný důkazní návrh žalobce na vypracování znaleckého posudku za účelem stanovení ceny prací provedených v jeho prospěch svědkem příjmení, pak dle názoru soudu tento důkaz nemůže nikterak objasnit primární otázku samotné pasivní věcné legitimace žalovaných, proto jej soud i s ohledem na ekonomii řízení nepřipustil.

12. S výjimkou uvedeného znaleckého posudku a svědecké výpovědi jméno Rady, který již není žijící osobou, soud vyčerpal všechny důkazní návrhy žalobce a po jejich zhodnocení dospěl ke shodným závěrům jako v původním prvostupňovém řízení. K těmto opětovně konstatuje, že mezi žalobcem a žalovanými nedošlo k uzavření smlouvy o dílo a pokud bylo žalobcem plněno na jejich účet, jednalo se pouze o platební místo dohodnuté mezi žalobce a panem příjmení, který ve prospěch žalobce na základě ústní dohody prováděl práce na opravě domu v obec. Pokud jde o svědka příjmení, ten potvrdil, že veškeré prostředky poukázané žalobcem na tyto účty bezezbytku obdržel. Pokud jde o svědeckou výpověď manželky žalobce, z této je zřejmé, že na opravě domu se žalobce domluvil právě s p. příjmení, sepisovala se smlouva, jejíž obsah však svědkyně nezná, ačkoli jejímu uzavření byla údajně přítomna, příjmení přitom nepředkládal žádnou plnou moc. Konkrétní obsah těchto ujednání a zejména otázku smluvních stran neobjasnil ani svědek příjmení, z jeho výpovědi naproti tomu lze spolehlivě dovodit, že subdodavatelské práce na stavbě zadával a také platil příjmení, který také zajišťoval materiál. Pokud jde o svědeckou výpověď jméno jméno, pak i tento svědek potvrdil, že práce na stavbě řídil, zadával a platil příjmení. V části, ve které se svědek příjmení vyjadřoval potud, že žalobce podepisoval s příjmení písemnou smlouvu a těchto smluv bylo dokonce více, přičemž jednal za 1. žalovaného, jehož razítko měl vozit v autě, však soud hodnotil jeho výpověď se značnými rezervami danými minimálně tím, že na samotný obsah smlouvy či smluv si svědek nevybavil s tím, že se o něj ani nezajímal. jméno věrohodnosti jeho výpovědi soud též hodnotil v kontextu se skutkovými tvrzeními samotného žalobce, mezi kterými existence písemné smlouvy o dílo mezi stranami sporu absentuje. Dle názoru soudu korespondence 2. žalované, která ve družském poměru s p. příjmení vychovává společné děti, vedená se žalobcem a ve které sama 2. žalovaná hovoří o„ našich pracích“, nemůže mít žádnou důkazní relevanci, stejně jako jí potvrzené příjmové doklady o platbách žalobce (které jsou v řízení nesporné jak co do výše, tak co do způsobu úhrady na účet strany žalované). Bez právního významu pro posouzení věci též zůstává skutečnost, že na portálu MPSV má být p. příjmení uveden jako stavbyvedoucí právnická osoba, s.r.o., když tato sama o sobě žádným způsobem neprokazuje existenci smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovanými, resp. fakt, že by v jednání vůči žalobci p. příjmení zastupoval právě stranu žalovanou, resp. některou z nich. Žalovaní tedy nemohou být pasivně legitimováni k vydání bezdůvodného obohacení tak, jak v žalobě tvrdí žalobce. Soud proto opětovně přistoupil k zamítnutí žaloby v plném rozsahu, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení jako nároku akcesorické povahy.

13. O nákladech řízení soud rozhodoval za použití ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšným žalovaným přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:

14. Pokud jde o výdaje žalovaných v souvislosti s jejich předchozím právním zastoupením v původním řízení před soudem I. stupně a před soudem odvolacím: 1. za původní řízení před soudem I. stupně náklady ve výši 177 999 Kč stanovené výrokem II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2019, číslo jednací 37Co 81/2019-206, 2. za odvolací řízení náklady ve výši 63 379 Kč stanovené výrokem III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2019, číslo jednací 37Co 81/2019-206.

15. Pokud jde o výdaje žalovaných v souvislosti s jejich zastoupením stávajícím právním zástupcem: 3. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za zastoupení pouze 1. žalovaného při jednání soudu dne 27.1.2021 ve výši 10 140 Kč, 4. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (při zohlednění zastoupení celkem dvou žalovaných) ve výši 6x 8 112 Kč, za tři úkony právní služby (3x účast na jednání soudu), 5. 7x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, 6. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za 16 započatých půlhodin v jednotlivé výši 100 Kč, celkem ve výši 1 600 Kč, 7. náhrada cestovních výdajů za celkem 269,6 najetých kilometrů na trase obec – obec a zpět ke 4 jednáním soudu ve výši 4x 418 Kč při průměrné spotřebě užitého vozu 6,6 litrů motorové nafty /100 km.

16. Náklady řízení uvedené pod body 3. – 7. jsou dále navýšeny o DPH v sazbě 21%, kterou je právní zástupce žalovaných povinen odvést dle zvláštního právního předpisu.

17. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalovaných nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, resp. provedení exekuce.