6 C 15/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 24 143,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku částku 24 143,85 Kč.

II. Žaloba žalobce, na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci úrok ve výši 15 % denně z částky 24 143,85 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení částku 23 290,50 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech státu částku 15 532 Kč.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 24 143,85 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že na základě přijaté objednávky č. 23NA00165 ze dne 17.2.2023 a přijaté objednávky č. hodnota vystavil žalovanému fakturu č. hodnota znějící na částku 24 143,85 Kč se splatností dne 26.5.2023 za poskytnutí služby spočívající v zaměření a montáži skel ke sprchovému koutu v rodinném domě na adrese adresa. Na tuto fakturu však žalovaný dosud žalobci ničeho neuhradil, a to ani na podkladě řádně doručené předžalobní výzvy.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby mimo jiné s odůvodněním, že předmětné dílo nebylo dokončeno, neboť nebyla předvedena jeho způsobilost, a dílo tak nebylo provedeno. Jelikož je pak splatnost ceny díla vázána právě na provedení díla, nelze žalovanému uložit povinnost k úhradě ceny díla. Žalovaný dále namítnul, že výsledek díla ani neodpovídá jeho požadavkům, které u žalobce objednal.

3. Soud pro provedeném řízení dospěl k následujícím podstatným závěrům o skutkovém stavu věci:

4. Mezi procesními stranami není sporu o tom, že žalobce vystavil žalovanému fakturu č. hodnota se splatností dne 26.5.2023 znějící na částku 24 143,85 Kč včetně DPH odpovídající objednávce a cenové nabídce žalobce na zaměření a montáž skel ke sprchovému koutu žalovaného. Mezi stranami dále není sporu o tom, že žalovaný dosud ani na podkladě předžalobní výzvy žalobci tuto fakturu ani částečně neproplatil.

5. Z přijaté objednávky č. hodnota ze dne 2.3.2023 soud zjistil, že žalovaný na jejím podkladě objednal u žalobce sklo, zaměření a montáž do sprchového koutu, za současného ujednání o použitém materiálu, jeho množství a cenách. Z této objednávky se dále podává, že svým podpisem na ní žalovaný stvrdil, že hotový výrobek převzal dne 26.4.2023.

6. Z vydané nabídky č. Anonymizováno soud zjistil, že žalobce na předmětné dílo poskytl žalovanému cenovou nabídku v částce celkem 28 390,53 Kč včetně DPH, se kterou žalovaný jejím podpisem vyjádřil souhlas.

7. Ze související fotodokumentace soud především zjistil, že montáž sprchového koutu žalovaného byla provedena bez spodního soklu mezi podlahou a dveřmi k němu, přičemž strany jsou zajedno potud, že právě tento způsob provedení žalovaný vyžadoval. Pokud žalobce nabízel řešení částečného úniku vody v tomto místě do prostoru mimo kout, a to dodatečnou montáží těsnící lišty, pak žalovaný tento způsob řešení odmítnul.

8. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO ze dne 24.9.2024 soud zjistil, že dodávka a montáž skel ke sprchovému koutu vykazuje zatékání za uvedenou konstrukci mimo prosklení. Tímto zatékáním je mírně ztíženo užívání sprchového koutu. Provedené řešení nelze podle názoru znalce definovat jako bezvadné. Dílo však není nutno realizovat znovu a jinak, přičemž pro zamezení úniku vody ze sprchového koutu znalec doporučil doplnění prahu při ceně 3 674 Kč anebo demontáží stávajícího prosklení a montáží typového stavebnicového výrobku s provedením dalších souvisejících úkonů při ceně zjištěné znalcem v částce 31 996 Kč. Znalec dále uvedl, že jako původně uvažovaná varianta provedení sprchového koutu žalovaného dle projektové dokumentace se jeví tzv. varianta „WALK-IN“ používaná do sprchových koutů bez vaničky s vyspádovanou dlažbou a dostatečným prostorem před plochou sprchového koutu, posouzení výhodnosti tohoto provedení je přitom ponecháno na uživateli, výhodou je pohodlný přístup do prostoru sprchového koutu, každopádně je však třeba počítat s únikem vody mimo vlastní plochu sprchového koutu se spádovanou plochou. V posuzovaném případě lze z dostupných podkladů dovodit, že projektová dokumentace neřeší podrobnosti osazení prosklené stěny ani spádování podlahy sprchového koutu a detaily osazení stěny. Prosklená stěna není v projektu ani uvedena. Požadavek těsnosti nebyl v objednávce definován. Při sprchování dochází k zatečení vody mimo prostor sprchového koutu. Zhotovitel mohl se souhlasem objednatele osadit prosklení před prahový profil a zajistit tak vyšší míru utěsnění s tím, že by musel upozornit na nevýhody řešení.

9. Pokud soud ve věci prováděl dokazování dalšími důkazy výše neuvedenými, jako například náčrty řešení sprchového koutu, pak vycházel z toho, že tyto důkazy byly hodnoceny a zohledněny znalcem pro účely podání znaleckého posudku a jejich bližší samostatné hodnocení tedy neshledal podstatným pro právní hodnocení věci a rozhodnutí o ní.

10. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že je na místě žalobě vyhovět.

11. Soud přitom vycházel ze skutkového stavu věci, kdy žalovaný u žalobce objednal určité konkrétní provedení díla, a to především podpisem písemné objednávky a akceptací na ni navazující cenové nabídky. V řízení přitom nebylo prokázáno a v zásadě ani žalovaný netvrdil, že by se žalobce od tohoto způsobu provedení díla odchýlil. Byl to tedy jednoznačně právě žalovaný, kdo požadoval a zadal provedení sprchového koutu ve smyslu znalcem výše popsané varianty postrádající spodní práh. Za dané situace, kdy navíc požadavek na těsnost nebyl ve smluvní dokumentaci mezi stranami nijak definován, bylo tedy i na žalovaném, aby v případě realizace koutu právě tímto jím vymíněným způsobem měl na zřeteli částečný únik vody mimo vlastní plochu sprchového koutu tak, jak ve věci blíže popsal znalec, a aby sám posoudil výhodnost tohoto řešení. Za uvedeného stavu věci tak nelze námitku žalovaného potud, že ze sprchového koutu při jeho užívání dochází k částečnému úniku vody mimo jeho prostor, nelze vnímat jako vadu díla mající vliv na placení jeho ceny. Tím méně za situace, kdy žalobce žalovanému na podkladě jeho výhrad k těsnosti nabídnul dodatečné řešení v podobě těsnící lišty či prahu, což však žalovaný odmítnul, přičemž též znalec sám vyloučil s ohledem na absenci související normy a běžně používaná řešení provedení zcela vylučující únik vody mimo prostor sprchového koutu.

12. Pokud pak jde o výhradu žalovaného, že předmětné dílo dosud nebylo provedeno a žalovanému tak vůbec prozatím nemohla vzniknout povinnost k úhradě jeho ceny, pak soud má za to, že provedení díla žalovaný dostatečně potvrdil svým podpisem na písemné objednávce s tím, že hotový výrobek mu byl ke dni 26.4.2023 přenechán k užívání. Pokud poté žalovaný „reklamoval“ u žalobce těsnost provedení sprchového koutu, nelze dle názoru soudu toto s ohledem na shora uvedené závěry vnímat jako vytčení reálné vady díla, ale spíše jako požadavek žalovaného na vyšší míru těsnosti jeho daného provedení. V řízení však i přesto v této souvislosti bylo především objednávkou a následnými písemnými zápisy v ní objasněno, že žalobce na tomto podkladě nabídnul žalovanému řešení v podobě doplnění prahu, resp. těsnící lišty, což žalovaný odmítnul. Soud tak má za to, že žalovaným objednané dílo bylo žalobcem provedeno řádně, neboť bylo dokončeno a také předáno (ustanovení § 2604 občanského zákoníku). Souběžně s tímto okamžikem také žalobci vzniklo právo na zaplacení ceny díla (ustanovení § 2610 odst. 1 občanského zákoníku), kterou žalovaný co do samotné výše nikterak v řízení nezpochybnil. Jelikož však žalovaný dosud tuto povinnost vůči žalobci ani částečně nesplnil, stanovil mu ji soud k návrhu žalobce výrokem tohoto rozsudku.

13. Pokud jde konečně o požadavek žalobce na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 15% denně z dlužné částky, pak soud z provedeného řízení nijak nedovodil a strany ani netvrdily, že by právě v takové výši mezi nimi byl úrok pro případné prodlení sjednán, přičemž tato výše se zcela vymyká zákonem stanoveným limitům předmětného příslušenství, proto byl soud nucen v této části žalobu zamítnout.

14. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Pokud pak měl žalovaný ve věci úspěch pouze pro příslušenství v podobě úroku z prodlení, vycházel soud z toho, že se jedná o neúspěch v jen nepatrné části netýkající se merita jako takového.

15. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 966 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 7,5x 2 100 Kč za sedm poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 4x písemné podání soudu týkající se věci samé, 2x účast na jednání soudu) a jeden tzv. „půlúkon“ (jednoduchá výzva k plnění), 3. 6x 300 Kč a 2x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.

16. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

17. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

18. Státu Česká republika vznikly v průběhu řízení náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 15 532 Kč, které vyplatil. Povinnost k úhradě těchto nákladů soud na podkladě ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu stanovil ve věci neúspěšnému žalovanému. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, resp. provedení exekuce.