6 C 18/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci osvojitelky: Jméno osvojitelky , narozená Datum narození osvojitelky bytem Adresa osvojitelky zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta osvojenec: Jméno osvojence , narozená Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence pro osvojení zletilé I. , Jméno osvojence, , rozená , jméno FO, , narozená , Datum narození osvojence, , se od právní moci tohoto rozsudku stává osvojencem , Jméno osvojitelky, , rozené , rodné přijmení, , narozené , Datum narození osvojitelky, .II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení bylo posouzení návrhu navrhovatelky jako budoucího osvojitele na osvojení zletilé dcery jejího manžela. Osvojovaná se společně se svým otcem k návrhu připojila.Po provedeném dokazování učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci:Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že navrhovatelka dne 30. 11. 1996 uzavřela manželství s , jméno FO, , nar. , datum, , jako otcem osvojované , Jméno osvojence, , roz. , jméno FO, , přičemž toto manželství trvá dosud. Osvojovaná se se svou biologickou matkou nikdy nestýkala, a do uzavření manželství s navrhovatelkou se o její výchovu i výživu staral výhradně otec sám. Od zhruba 6 let věku osvojenkyně se o ni starala společně s jejím otcem navrhovatelka. Podporovala ji a společně se podílela na úhradě jejich potřeb. Vnímá ji jako vlastní dceru, má k ní silný citový vztah, osvojenkyně navrhovatelku oslovuje mami.Otec osvojenkyně i její manžel před soudem udělili výslovný souhlas s osvojením, přičemž souhlas matky osvojenkyně nebyl soudem s ohledem na její dlouhodobý a trvalý nezájem o osvojenkyni žádán.Ve vyhovění návrhu nic nebrání.V řízení bylo prokázáno, že navrhovatelka jako osvojitel pečovala o osvojovanou jako o vlastní již v době její nezletilosti a zároveň navrhuje osvojení dcery svého manžela. Tím je splněn předpoklad osvojení jak podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, tak podle písm. d) téhož zákonného ustanovení. Soud nakonec v předmětném osvojení neshledal ani žádný rozpor s dobrými mravy, proto postupem podle ustanovení § 847 občanského zákoníku rozhodl způsobem uvedeným ve výrokové části rozhodnutí.Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vycházel ze skutečnosti, že účastníci se tohoto práva výslovně v plném rozsahu vzdali.