6 C 18/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci osvojitelky: Jméno osvojitelky, narozená Datum narození osvojitelky bytem Adresa osvojitelky zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta osvojenec: Jméno osvojence, narozená Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence pro osvojení zletilé

I. Jméno osvojence, rozená jméno FO, narozená Datum narození osvojence, se od právní moci tohoto rozsudku stává osvojencem Jméno osvojitelky, rozené rodné přijmení, narozené Datum narození osvojitelky.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení bylo posouzení návrhu navrhovatelky jako budoucího osvojitele na osvojení zletilé dcery jejího manžela. Osvojovaná se společně se svým otcem k návrhu připojila. Po provedeném dokazování učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že navrhovatelka dne 30. 11. 1996 uzavřela manželství s jméno FO, nar. datum, jako otcem osvojované Jméno osvojence, roz. jméno FO, přičemž toto manželství trvá dosud. Osvojovaná se se svou biologickou matkou nikdy nestýkala, a do uzavření manželství s navrhovatelkou se o její výchovu i výživu staral výhradně otec sám. Od zhruba 6 let věku osvojenkyně se o ni starala společně s jejím otcem navrhovatelka. Podporovala ji a společně se podílela na úhradě jejich potřeb. Vnímá ji jako vlastní dceru, má k ní silný citový vztah, osvojenkyně navrhovatelku oslovuje mami. Otec osvojenkyně i její manžel před soudem udělili výslovný souhlas s osvojením, přičemž souhlas matky osvojenkyně nebyl soudem s ohledem na její dlouhodobý a trvalý nezájem o osvojenkyni žádán. Ve vyhovění návrhu nic nebrání. V řízení bylo prokázáno, že navrhovatelka jako osvojitel pečovala o osvojovanou jako o vlastní již v době její nezletilosti a zároveň navrhuje osvojení dcery svého manžela. Tím je splněn předpoklad osvojení jak podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, tak podle písm. d) téhož zákonného ustanovení. Soud nakonec v předmětném osvojení neshledal ani žádný rozpor s dobrými mravy, proto postupem podle ustanovení § 847 občanského zákoníku rozhodl způsobem uvedeným ve výrokové části rozhodnutí. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vycházel ze skutečnosti, že účastníci se tohoto práva výslovně v plném rozsahu vzdali. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, neboť všichni účastníci se výslovně vůči soudu po vyhlášení rozhodnutí tohoto práva vzdali (ustanovení §§ 201 a 204 odst.1 a contrario k ustanovení § 207 odst. 1 občanského soudního řádu).