6 C 200/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 3 032 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1 516 Kč od 9. 1. 2019 do zaplacení, částku ve výši 1 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1 516 Kč od 24. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu: Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 3 032 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu jízdného a přirážky k jízdnému za použití prostředku hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobce. V rámci zjišťovaného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný ve dnech datum a datum v Českých Budějovicích použil ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobce - Dopravním podnikem města České Budějovice a.s., přičemž se však nemohl přepravcem pověřené osobě prokázat platným jízdním dokladem a doložit tím, že uhradil předepsané tarifní jízdné. Přestože tím žalovanému vznikla povinnost uhradit nejen řádné jízdné v částce 2x 16 Kč, ale i přirážku k jízdnému ve výši 2x 1 500 Kč, je s úhradou těchto peněžitých plnění v prodlení a je tak kromě těchto částek povinen hradit i úrok z prodlení. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, resp. podle ustanovení § 37 odst. 4, 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, resp. podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, otázku postoupení pohledávky podle ustanovení § 524 občanského zákoníku a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 2,5 x 200 Kč za dva poskytnuté hlavní úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé) a jeden tzv.„ půlúkon“ (jednoduchá výzva k plnění), 3. 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím, popř. i jen některá z nich splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí či provedení exekuce.