6 C 255/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr JUDr Janem Hurdíkem PhD. ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky o rozvod manželství

I. Manželství titul celé jméno manžela a titul celé jméno manželky, rozené příjmení, uzavřené dne 5. 6. 1999 před stát. instituce, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podanou žalobou domáhal se manžel rozvodu manželství účastníků. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že manželství je od měsíce září 2019 nefunkční, pročež se ze společné domácnosti v měsíci říjnu 2019 odstěhoval. Obnovit soužití s manželkou nehodlá a rozvod je jeho definitivním rozhodnutím. Důvod rozpadu manželství spatřuje v rozdílnosti povah účastníků, jejich citové odcizení a rozdílný pohled na výchovu dětí a trávení volného času. Manželka s rozvodem manželství nesouhlasila s tím, že k odcizení došlo pouze na straně manžela, který o tomto svém problému nemluvil a vyřešil jej tím, že si našel milenku. Manželka celý rok čekala, že manžel svoji krizi ustojí a vrátí se do společné domácnosti. Jako účastník řízení posléze manželka doplnila, že pokud by jí manžel vyplatil„ odchodné“, pak by s rozvodem souhlasila. V této souvislosti namítla, že ve prospěch manžela v průběhu manželství tratila na výdělku, kterého by s ohledem na svoji kvalifikaci standardně mohla dosahovat. Po provedeném řízení dospěl soud k následujícím podstatným závěrům o skutkovém stavu věci: Z oddacího listu účastníků a jejich shodných skutkových tvrzení vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 5.6.1999 a doposud formálně trvá. Mezi stranami rovněž není sporu o tom, že z manželství se narodily dvě děti, a to dne datum dnes již zletilý syn jméno a dne datum dosud nezl. syn jméno. Účastníci spolu od odchodu manžela ze společné domácnosti v měsíci září 2019 nežijí, nevedou společnou domácnost a stýkají se pouze příležitostně za účelem řešení majetku a záležitostí dětí. Z účastnických výpovědí manželů soud zjistil, že manželka má plat ze zaměstnání asistenta pedagoga, dále pobírá příspěvek na syna, celkem v měsíční výši cca 34 000 Kč, a dále je jí manželem poukazováno výživné na staršího syna v měsíční výši 8 000 Kč a na mladšího ve výši 7 000 Kč. Bydlení má zajištěno v rodinném domě, který je nyní v jejím výlučném vlastnictví a který zvládá splácet. Zdravotní stav obou manželů je dobrý a žádný z nich nemá výdaje neobvyklého charakteru. Manžel je též zaměstnancem se stálým platem, který jej dle jeho vlastního vyjádření uživí. Přibližně tři čtvrtě roku žije u přítelkyně, u které hodlá i nadále zůstat. Z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 27.1.2021, číslo jednací číslo jednací soud zjistil, že jím byla pravomocně provedena úprava poměrů nezl. syna jméno pro dobu do i po rozvodu manželství jeho rodičů formou schválené dohody rodičů. V projednávané věci dospěl soud zejména s ohledem na postoj manžela, jeho zjevně oslabené citové pouto k manželce a nynější způsob jeho vnímání kvalit manželství k závěru, že v manželství účastníků lze konstatovat kvalifikovaný rozvrat ve smyslu ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku, pročež přistoupil k vyhovění žalobě. Pokud nyní po opuštění společné domácnosti manželem účastníci žijí přibližně rok a půl odděleně a manžel tento stav vnímá zjevně spokojeněji než předchozí společné soužití, pak nezbývá než konstatovat, že manželství je již v daném případě pouze formálním svazkem neplnícím žádnou ze svých společenských funkcí. Manžela přitom nelze nutit, aby proti své vůli v manželském svazku setrvával. Dle názoru soudu z provedeného řízení nelze dovodit, že by některý z účastníků byl právě tím manželem, který se porušováním manželských povinností převážně podílel na rozvratu manželství. Pokud konečně manželka u jednání soudu podmínila její souhlas s rozvodem výplatou finanční částky ze strany manžela, pak se lze důvodně domnívat, že jejím pravým zájmem v řízení není zachování manželství jako takového a tím spíše lze o rozvratu manželství hovořit za stavu, kdy manželka situaci označuje za krizi tížící manžela, kterou si on sám musí ustát. Takový její postoj je v konečném důsledku v příkrém rozporu s principy partnerství minimálně v rovině citové, o to méně lze očekávat snahu manžela o obnovení soužití, a to již nehledě na to, zda zájem manželky na obnovení manželství v podobě vzájemného citového vztahu je opravdový či nikoliv. Soud z provedených důkazů nezjistil, že by některému z manželů rozvodem byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma v intencích ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku. Rozvod je v projednávaném případě de facto jen potvrzením dlouhodobého stavu mezi účastníky nemajícím zjevný přímý dopad na jejich syny, přičemž i dosud nezl. syn jméno se svým věkem blíží zletilosti a lze tak předpokládat, že dané rozhodnutí nebude představovat rozpor se zájmy dětí narozených z manželství definovanými v ustanovení § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku Příčiny rozvratu manželství soud shledal v odlišných pohledech účastníků na hodnotový základ společného soužití vedoucích k citovému odcizení především na straně manžela. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, když zároveň neshledal takové okolnosti případu nebo poměry účastníků, které by přiznání náhrady těchto nákladů nebo jejich části odůvodňovaly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (ustanovení § 759 občanského zákoníku v návaznosti na ustanovení § 393 zákona o zvláštních řízeních soudních). Oba účastníci jsou povinni požádat o vydání nového občanského průkazu do 15 pracovních dnů po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství (ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) bodu 3. zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech).