6 C 294/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem PhD. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 764 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 589 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 589 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, částku ve výši 729 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 729 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, částku ve výši 446 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 446 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči soudní poplatek za návrh ve výši 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu: Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 1 764 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako nákladů vzniklých v souvislosti s převozem žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice obec. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že ve dnech 30.9.2019, 16.12.2019 a 8.2.2020 žalobce provedl převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice obec, přičemž u žalovaného zde ve všech případech byla prokázána přítomnost alkoholu v krvi. Vyúčtovanou náhradu za použití služebního dopravního prostředku však žalovaný dosud ani částečně neuhradil, a jelikož se dostal do prodlení s tímto plněním, je kromě dlužných částek povinen hradit i zákonný úrok z prodlení. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních a ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami ve znění pozdějších předpisů a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a to s přihlédnutím k plnému úspěchu žalobce ve věci, přičemž přiznané náklady spočívají v náhradě nezastoupeného účastníka ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Na žalobce se v daném řízení vztahuje osvobození od soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že soud jeho návrhu zcela vyhověl, přechází poplatková povinnost ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 věty první Zákona v plném rozsahu na žalovaného, jež nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, ani není od soudního poplatku osvobozen. Žalovanému je tak stanovena povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši vyměřené podle položky č. 2 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, popř. provedení exekuce.