6 C 308/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno , Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro odepření uznání a odepření výkonu rozhodnutí cizozemského státu

I. Žaloba žalobce na odepření uznání rozsudku , Anonymizováno, , právnická osoba, . , Anonymizováno, ze dne 29. 9. 2021 č. j. , spisová značka, a na odepření výkonu rozsudku , právnická osoba, . , Anonymizováno, ze dne 29. 9. 2021 č. j. , spisová značka, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení částku 12 191 Kč. Podanou žalobu odůvodnil žalobce mimo jiné tak, že dne 15. 9. 2022 mu bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce k vymožení pohledávky žalovaného vyplývající z rozsudku , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . Donau ze dne 29. 9. 2021, číslo jednací , spisová značka, , ve výši 328 749,90 EUR s dalším příslušenstvím a náklady řízení. Uznání tohoto rozhodnutí Českou republikou by však bylo zjevně v rozporu s veřejným pořádkem České republiky a dále z důvodů daných čl. 45 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel

I. Bis, neboť žalobci, v jehož nepřítomnosti bylo napadené rozhodnutí vydáno, nebylo doručeno předvolání k jednání dne 7. 7. 2021 poté, co již soudu prvního stupně bylo známo, že žalovaný nemá povinné právní zastoupení advokátem v řízení. Písemnost mu nebyla doručena vůbec, natož v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by mu umožnil přípravu obhajoby. Soud prvního stupně nevydal žádné procesní rozhodnutí, kterým by upravoval průběh řízení a žalobce v tomto řízení neměl žádnou příležitost podat proti vedení řízení opravné prostředky. Toto řízení u rakouského soudu přitom bylo řízením sporným se zákonným povinným zastoupením advokátem. Tato podmínka byla u žalobce splněna při zahájení řízení, avšak dotčená advokátní kancelář , tituly před jménem, , jméno FO, ukončila žalobci zastupování ke dni 29. 4. 2021 a tuto informaci téhož dne podala procesnímu soudu. Žalobce následně žádal o ustanovení zástupce, touto žádostí se však procesní soud vůbec nezabýval a žalovaného o povinném zastoupení neinformoval. Tedy žalobce nebyl předvolán k jednání soudu dne 7. 7. 2021, a to i přesto, že soud měl od 29. 4. 2021 informaci o tom, že žalovaný nemá povinné právní zastoupení advokátem. Nadto se rakouský soud vůbec nezabýval okolnostmi souvisejícími s odstoupením od smlouvy o dílo, která byla předmětem řízení, nezabýval se ani otázkou aktivní věcné legitimace, přičemž je zřejmé, že žalovaný nebyl objednatelem díla a nemohla mu tak ani vzniknout škoda. Tato škoda navíc nebyla stanovena objektivně, na posouzení její výše nebyl vypracován znalecký posudek a soud při stanovení výše škody vycházel pouze z faktur za práce provedené třetím subjektem nikoli pro žalovaného, ale pro jiný subjekt. Následně vydaný rozsudek rakouský soud žalobci nedoručil a zaslal jej do advokátní kanceláře, která však již pět měsíců žalobce nezastupovala. Žalobce se tak o rozhodnutí dozvěděl až s odstupem času a ač proti němu podal odvolání, toto bylo odmítnuto z důvodu absence právního zastoupení a také pro opožděnost. V důsledku shora uvedeného je zřejmé, že předmětné rozhodnutí je v rozporu s veřejným pořádkem České republiky a je tedy namístě, aby bylo rozhodnuto, že se uznání a výkon tohoto rozhodnutí odepírá.Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v zásadě s tím, že žalobce byl ze strany rakouského soudu ohledně jeho žádosti o poskytnutí právní pomoci poučen v rámci usnesení soudu o zamítnutí této žádosti, proti kterému bylo možno se odvolat a které také bylo řádně doručeno. Dle rakouského procesního práva žádost strany o ustanovení zástupce sama o sobě neopravňuje úspěšně žádat o odročení jednání. Žalobce měl možnost využití řady opravných prostředků, podal však pouze jedno odvolání, a to ještě nedostatečně. Veřejný pořádek nebyl v rámci předmětného řízení a rozhodnutí v něm vydaným narušen.Po provedeném řízení učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci:Mezi stranami není sporu o tom, že se žalobce (tam v pozici žalovaného) a žalovaný (tam v pozici žalobce) zúčastnili obchodního soudního sporu vedeného v Rakouské republice před jejím soudem , Anonymizováno, , který následně meritorně rozhodl rozsudkem ze dne 29. 9. 2021 pod číslem jednacím , spisová značka, ukládajícím žalobci povinnost k úhradě částky žalovanému ve výši 328 749,70 EUR s příslušenstvím a s náklady řízení. Mezi stranami je též nesporné, že na podkladě usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 22. 8. 2022, číslo jednací 21 EXE 1161/2022-17, byla k vymožení této pohledávky zahájena exekuce, která je vedena Exekutorským úřadem , tituly před jménem, , jméno FO, se sídlem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .Ze sdělení Zemského soudu Krems an der Donau ze dne 7. 6. 2023 soud dále zjistil, že v rakouském řízení , spisová značka, existovala absolutní povinnost mít advokáta. Žalovanou společnost zastupoval právník , Anonymizováno, . , jméno FO, , advokát se sídlem na adrese , Anonymizováno, , , adresa, . Výpověď plné moci zaslaná dne 29. 4. 2021 neměla právní účinky, protože v řízení s absolutní povinností mít obhájce zůstává první oznámený advokát oprávněn jednat před soudem do doby, než bude oznámen nový advokát, aby nedocházelo k průtahům v řízení. Žádost o právní pomoc na jmenování advokáta v rámci právní pomoci v řízení byla nakonec zamítnuta. Předvolání k jednání konanému dne 7. 7. 2021 bylo žalované společnosti prokazatelně doručeno k rukám právního zástupce a bylo tedy právně účinné. Žalovaná společnost , jméno FO, . byla v řízení zastoupena advokátem , Anonymizováno, . , jméno FO, , plná moc byla oznámena dopisem ze dne 28. 4. 2020 a ukončení plné moci bylo oznámeno dne 29. 4. 2021. Podle § 36 odst. 1 rakouského občanského soudního řádu v případě odvolání nebo výpovědi plné moci k vedení soudního sporu nebo k provádění jednotlivých procesních úkonů vůči druhé straně sporu nabývá tato účinnost až uplynutím platnosti plné moci, avšak v právních věcech, ve kterých se vyžaduje zastoupení advokátem, až jmenováním jiného advokáta příslušnou stranou (…) Po výpovědi plné moci zůstává zmocněnec (advokát) oprávněn a povinen jednat za zmocnitele dalších 14 dnů v souladu s § 36 odst. 2 ZPO, pokud je to nutné k ochraně zmocnitele před právními nevýhodami. Po výpovědi plné moci ze strany advokáta , jméno FO, dne 29. 4. 2021 žalovaná společnost nejmenovala dalšího advokáta, takže výpověď plné moci nebyla účinná. Žalovaná společnost po zániku plné moci dne 29. 4. 2021 požádala o právní pomoc, což bylo pravomocně zamítnuto rozhodnutím ze dne 27. 9. 2021. Společnosti , jméno FO, byla dána možnost účastnit se soudního jednání ve věci a vyjádřit se ke všem tvrzením strany žalující. Rozsudek ze dne 29. 9. 2021 byl doručen dne 1. 10. 2021 advokátu , tituly před jménem, , jméno FO, , který je nadále oprávněn podle § 36 ZPO. Rakouský soud přitom disponuje dokladem o tomto doručení. , tituly před jménem, , jméno FO, podal odvolání sepsané jím samým dne 27. 10. 2021 k soud dne 3. 11. 2021. V tomto odvolání napadá rozsudek ze dne 29. 9. 2021, pokud lze v tomto smyslu obsah vyložit. Vzhledem k tomu, že v řízení s absolutní povinností advokáta není přípustné vlastní odvolání, byla rozhodnutím ze dne 4. 11. 2021 vydána výzva k nápravě. Tato výzva, která byla zaslána stále oprávněnému advokátu , Anonymizováno, . , jméno FO, , nebyla vyslyšena, takže vlastní odvolání žalované strany bylo rozhodnutím ze dne 1. 12. 2021 zamítnuto.Soud dále důkazně provedl listiny připojené ke sdělení dožádaného soudu, tedy zejména doklady o doručení v systému elektronické komunikace ze dnů 26. 4. 2021 a 30. 9. 2021, rozhodnutím Zemského soudu Krems an der Donau o zamítnutí odvolání ze dne 1. 12. 2021, číslo jednací , spisová značka, , rozhodnutím téhož soudu v téže věci o zamítnutí žádosti žalované strany o právní pomoc ze dne 27. 9. 2021, výpovědí plné moci ze dne 29. 4. 2021 a oznámením plné moci, které dokládají správnost údajů poskytnutých dožádaným soudem Landesgericht Krems an der Donau.Podle článku 45 bodu 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a o výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, jímž je stát Česká republika vázán, na návrh kterékoli dotčené strany se uznání rozhodnutí odepře: a) je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu, b) jestliže žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu obhajoby, ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, i když k tomu měl příležitost.Vycházeje ze skutkových tvrzení žalobce, na kterých byla žaloba založena, zabýval se soud tím, zda byla naplněna některá z hypotéz obsažených ve shora citovaném ustanovení Nařízení a zda tedy v důsledku její existence je namístě rozhodnout o odepření uznání předmětného rozhodnutí a s ním souvisejícím odepření jeho výkonu. V této souvislosti procesní soud shledal nejvhodnějším postupem ověřit samotný průběh předmětného soudního řízení u Zemského soudu Krems an der Donau z hlediska žalobcem namítaných vad, a to formou dožádání přímo u jmenovaného soudu společně s listinami dokládajícími jeho faktický průběh. Na podkladě výsledků tohoto dokazování pak učinil následující právní závěry. Pokud jde o žalobcem namítaný rozpor vydaného rozhodnutí rakouského soudu s veřejným pořádkem České republiky, pak jeho existenci soud neshledal. V této souvislosti je v první řadě třeba respektovat, že každý členský státu ES má více či méně odlišnou zákonnou úpravu občanského soudního procesu a samotný požadavek rakouského procesního práva na povinné zastoupení advokátem v typově vymezených řízeních po celý průběh řízení a s tím spojená procesní pravidla ohledně trvání či účinnosti tohoto zmocnění nelze vnímat jako exces takové intenzity, jehož akceptace by představovala narušení veřejného pořádku České republiky. Přitom tento požadavek na povinné právní zastoupení účastníka v soudním řízení není cizí ani českému procesnímu právu, byť jen v určitých řízeních, resp. v řízeních jen před určitými soudy. Nadto nelze pominout údaj dožádaného soudu potud, že žalobce v řízení před ním měl advokáta, a právě tento zástupce byl oprávněn a také povinen za žalobce v řízení jednat, neboť jeho plná moc byla po celou rozhodnou dobu účinná. Pokud tak tento zástupce nečinil, byť zřejmě mylně vycházel z toho, že jeho zmocnění bylo platně ukončeno, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži soudu, jehož rozhodnutí se fakticky následně od této nečinnosti zástupce žalobce odvíjela. Pokud jde o podmínky odepření uznání rozhodnutí ve smyslu písm. b) bodu 1. čl. 45 Nařízení, pak ze sdělení dožádaného soudu plyne, že žalobci v řízení byla poskytnuta možnost zúčastnit se jednání soudu, doručení předvolání k němu proběhlo k rukám právního zástupce, jehož plná moc byla v té době účinná. O žádosti žalobce o právní pomoc bylo rakouským soudem rozhodnuto procesně řádně a pravomocně a stejně tak nabylo právní moci meritorní rozhodnutí, které bylo doručeno opětovně zástupci žalobce, jehož zmocnění bylo i v případě tohoto procesního úkonu soudu nadále účinné. Procesní práva žalobce spočívající v možnosti účastnit se jednání a vyjádřit se ke skutkovým tvrzením protistrany tak byla respektována. Možnost opravného prostředku minimálně proti meritornímu rozhodnutí rakouského soudu žalobce nejenže měl možnost využít, ale i fakticky ji využil, přičemž zůstává k jeho tíži, že tak neučinil v souladu s rakouskými procesními předpisy, pročež bylo následně toto odvolání zamítnuto. S ohledem na tyto závěry nelze žalobu považovat za důvodnou, proto také soud přistoupil k jejímu plnému zamítnutí. Závěrem nezbývá než konstatovat, že výsledkem rozhodnutí Zemského soudu Krems an der Donau je nyní exekučně vymáhaná povinnost žalobce uhradit peněžitý dluh s příslušenstvím včetně nákladů řízení, což se samo o sobě nijak nepříčí zájmu České republiky na veřejném pořádku, a pročež způsob, jakým rakouský soud hodnotil tam projednávanou věc z hlediska hmotného práva, jakož i způsob, jakým prováděl a hodnotil důkazy, v důsledku této skutečnosti zůstává bezvýznamným a přezkum samotné této činnosti je nad rámec pravomoci příslušného soudu českého.O nákladech řízení soud rozhodoval za použití ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalovanému přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:1. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 4x 1 500 Kč za čtyři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 2x písemné podání soudu týkající se věci samé, účast na jednání soudu),2. 4x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby,3. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za 10 započatých půlhodin v jednotlivé výši 100 Kč, celkem ve výši 1 000 Kč,4. náhrada cestovních výdajů za použití prostředku hromadné dopravy ve výši 570 Kč,5. nocležné ve výši 1 699 Kč dle žalovaným doložené faktury.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou hotových výdajů v podobě nocležného a nákladů na přepravu hromadnou dopravou) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalovaného je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.