6 C 337/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 25 120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 255 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 955 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, částku ve výši 6 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 850 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení, částku ve výši 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 5 200 Kč od 10. 10. 2021 do zaplacení, částku ve výši 6 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 5 915 Kč od 5. 12. 2021 do zaplacení,, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 457 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 25 120Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu dlužného zákonného příspěvku žalovaného jako provozovatele vozidel bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a nákladů na jeho uplatnění a vymáhání. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení není sporu o tom, že žalovaný provozoval v období od 15.8.2020 do 29.11.2020 vozidlo [registrační značka], v období od 11.9.2020 do 9.12.2020 vozidlo [registrační značka], v období od 16.3.2021 do 3.6.2021 vozidlo [registrační značka] a v období od 30.4.2021 do 29.7.2021 vozidlo [registrační značka], vždy bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Zákonný příspěvek příslušející žalobci a náklady související uplatněním a vymáháním tohoto příspěvku však přes jeho výzvu včas neuhradil. Nárok uplatněný žalobou tak má soud za důvodný, proto bylo rozhodnuto tak, jak je obsaženo ve výrokové části rozsudku. Po právní stránce přitom soud věc posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb. a jeho ustanovení § 24c odst. 1, 2, 4, § 15 odst. 1, 2, 3 a otázku žalobcem nárokovaného úroku z prodlení podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 1 005 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 300 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3. 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.