6 C 340/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vypořádání společného jmění manželů

I. Z věcí tvořících zaniklé společné jmění účastníků jako bývalých manželů se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje:- pozemek p. č. st. , Anonymizováno, o výměře 133 m2 – zastavěná plocha a nádvoří jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , pozemek p. č. , Anonymizováno, o výměře 62 m2 – zahrada, pozemek p. č. , Anonymizováno, o výměře 319 m2 – zahrada, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro k. ú. a obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrálního pracoviště , adresa- osobní automobil zn. , jméno FO, , jméno FO, – kombi s identifikačním číslem vozidla , Anonymizováno- zůstatek na účtu č. , č. účtu, ve výši 8 900,05 Kč- zůstatek na účtu č. , č. účtu, ve výši – 6 740,91 Kč- zůstatek na účtu č. , č. účtu, ve výši 1 970,60 Kč- zůstatek na účtu č. , č. účtu, ve výši 2 746,33 Kč- zůstatek na účtu hypotečního úvěru vedeného k hypotéce č. , Anonymizováno, u společnosti , právnická osoba, . ve výši – 2 613 727,51 KčII. Z věcí tvořících zaniklé společné jmění účastníků jako bývalých manželů se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje:- zůstatek na účtu č. , č. účtu, ve výši 13 478,28 Kč- zůstatek na účtu č. , č. účtu, ve výši 165 961,27 Kč- zůstatek na účtu č. , č. účtu, ve výši 303 735,84 KčIII. Ve vztahu k movitým věcem tvořícím součást zaniklého společného jmění účastníků se každý z účastníků stává výlučným vlastníkem těchto movitých věcí v rozsahu, v jakém je ke dni 21. 10. 2022 fyzicky držel.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání jejich zaniklého společného jmění manželů ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku částku 493 100,70 Kč.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech státu částku 9 850 Kč.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech státu částku 9 850 Kč.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vydání rozhodnutí, kterým bude vypořádáno zaniklé společné jmění účastníků jako bývalých manželů.

2. Po provedeném řízení učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci:

3. Z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 17.10.2022 vydaného pod číslem jednacím 7C 240/2022-25, vzal soud za prokázané, že účastníci řízení byli manžely, a to od 6.6.2015 do 21.10.2022, kdy citované rozhodnutí o rozvodu manželství nabylo právní moci.

4. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků soud zjistil a ze sdělení bankovních institucí a souvisejících výpisů z účtů ověřil, že ke dni zániku manželství účastníci měli vedeny účty se zůstatky blíže specifikovanými ve výrokové čísti tohoto rozsudku pod body I. a II., přičemž jiné bankovní či jiné produkty, než zde uvedené u účastníků zjištěny nebyly.

5. Účastníci se v průběhu řízení dohodli na přikázání osobního automobilu zn. , jméno FO, , jméno FO, uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku do výlučného vlastnictví žalobce s tím, že na vypořádání této movité věci žalobce nahradí žalované částku 10 000 Kč.

6. Účastníci se dále dohodli na vypořádání zbývajících movitých věcí způsobem uvedeným ve výroku III. tohoto rozsudku s tím, že žalobce z titulu tohoto vypořádání na rozdílu celkových hodnot věcí nabytých jednotlivě každým z účastníků nahradí žalované částku 80 000 Kč.

7. Mezi stranami není sporu o tom, že věci nemovité zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, byly z jedné poloviny nabyty směnou za byt o velikosti 2+1, který byl ve výlučném vlastnictví žalobce, přičemž účastníkům byl v této souvislosti vyplacen doplatek za cenu bytu ve výši 200 000 Kč, který se v návaznosti na ustanovení čl. III bodu 1. související Směnné smlouvy ze dne 20.8.2020 stal součástí jejich společného jmění manželů. Druhou polovinu těchto věcí účastníci nabyli na podkladě kupní smlouvy uzavřené s otcem žalobce s tím, že tato kupní cena byla financována hypotékou, jež byla v částce 498 414,14 Kč využita také ke splacení dřívějšího výlučného dluhu žalobce na zakoupení předmětného bytu.

8. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 29.9.2023 ve spojení s jeho následnou výpovědí soud zjistil obvyklou cenu nemovitých věcí tvořících součást vypořádání (tedy nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném pro k.ú. a obec , adresa, ) ve výši 5 800 000 Kč. Tento závěr přitom dle názoru soudu znalec přes výhrady žalované náležitě a koherentně obhájil, přičemž v této souvislosti rozhodně nelze vycházet toliko z odhadů ceny nemovitostí stanovených jako nabídková cena pro jejich eventuální prodej či zástavní hodnota nemovitostí pro účely realizaci hypotečního úvěru.

9. Soud měl dále na zřeteli tvrzení žalované potud, že v průběhu manželství obdržela od svých rodičů finanční dar ve výši 500 000 Kč, který by jako její výlučný vnos měl být též vypořádán.

10. Při úvaze o způsobu rozhodnutí ve věci soud po provedeném dokazování v projednávaném případě neshledal žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly odchýlení se od zásady rovnosti podílů účastníků na společném majetku, když žádný ani žádný z účastníků se rozhodnutí soudu v tomto smyslu nedomáhal. Při konkrétním způsobu vypořádání movitých věcí tvořících společné jmění manželů vycházel soud ze shodného návrhu účastníků na provedení tohoto vypořádání. Pokud jde o finanční pohledávky či závazky u bankovních institucí, pak soud při jejich vypořádání vycházel především z toho, na čí jméno byly předmětné účty ke dni zániku manželství vedeny, přičemž ani účastníci s takovým vypořádáním neměli výhrady, a právě tímto způsobem přikázal aktiva, resp. pasiva do výlučného vlastnictví toho kterého účastníka. Pokud jde vypořádání věci nemovitých, pak soud jednak vycházel ze stavu, kdy tyto jsou tradičně majetkem rodiny žalobce s tím, že i žalovaná, žádajíc v této souvislosti de facto pouze finanční vypořádání, s přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobce vyjádřila souhlas.

11. Z výše uvedených zjištění konečně vyplývá, že žalované se na podkladě tohoto rozhodnutí ze zaniklého společného jmění manželů dostává majetek v celkové hodnotě 483 175,39 Kč odpovídající součtu zůstatků na bankovních účtech uvedených pod bodem II. tohoto rozsudku ke dni zániku manželství. Žalobci se dostává, pokud jde o účty uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku včetně účtu hypotečního úvěru, který se sám zavázal splácet do budoucna samostatně, záporné hodnoty v částce – 2 606 851,44 Kč. Připočteme-li polovinu hodnoty nemovitých věcí, jejichž se žalobce nově stává výlučným vlastníkem, a to v částce 2 900 000 Kč odpovídající závěrům znaleckého posudku, pak se žalobci dostává hodnot v částce 293 148,56 Kč. Nadto je však třeba zohlednit závazek žalobce vyplatit žalované náhradu na vypořádání movitých věcí v částce 80 000 Kč, samostatně řešenou náhradu za vypořádání automobilu v částce 10 000 Kč a dále náhradu za splacení jeho výlučného závazku (hypotečního úvěru na pořízení bytu) z tehdy již společných prostředků účastníků ve výši 498 114,14 Kč. Po propočtu těchto hodnot soud dospěl k závěru, že je na místě, aby žalobce uhradil žalované na vypořádání rovnocenného podílu právě částku 493 100,74 Kč.

12. Rozsudkem stanovená lhůta žalobce ke splnění povinnosti vyrovnat podíl žalované nachází své opodstatnění v ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto zákonného ustanovení.

13. Pokud jde o tvrzení žalované o tom, že v průběhu manželství od svých rodičů obdržela darem větší finanční obnos, pak soud vycházel z toho, že žalovaná již dále nijak nespecifikovala okolnosti, za kterých tento dar byl poskytnut, tedy zejména nedoložila, že tento dar byl skutečně poskytnut do její výlučné dispozice a žalobce s tímto způsobem darování také byl výslovně vyrozuměn. Došlo-li tedy ze strany rodičů žalované k darování finančních prostředků, aniž by přitom byla výslovně projevena jejich vůle darovat pouze jí jako výlučnému obdarovanému, nelze než mít za to, že tyto prostředky byly vloženy do zaniklého společného jmění účastníků a jako takové byly také spotřebovány.

14. Po právní stránce soud věc hodnotil v intencích ustanovení § 735 a násl. občanského zákoníku.

15. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady částečné úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Způsobem uvedeným ve výroku rozsudku pak bylo o nákladech řízení rozhodnuto s ohledem na to, že každému z účastníků se dostává poloviny společného majetku a nelze tedy hovořit o převážném úspěchu ani jednoho z nich.

16. Státu Česká republika v průběhu řízení vznikly náklady ve výši 19 700 Kč spočívající ve vyplaceném znalečném. Povinnost k úhradě těchto nákladů soud ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu uložil každému účastníkovi z jedné poloviny při zohlednění poměru jejich úspěchu ve věci.