6 C 35/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 480 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 90 Kč od 8. 10. 2014 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00% ročně z částky 90 Kč od 28. 8. 2018 do zaplacení, částku ve výši 1 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1 300 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu: Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 1 300 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako nákladů vzniklých v souvislosti se zajištěním převozu žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice obec a dále na zaplacení částky 180 Kč s tímtéž příslušenstvím jako dlužných regulačních poplatků za využití lékařské pohotovostní služby žalobce. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že dne 7.5.2019 žalobce zajistil převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice obec, přičemž u žalovaného zde byla prokázána přítomnost alkoholu v krvi. Vyúčtovanou a žalobcem již uhrazenou náhradu za tento úkon však žalovaný dosud ani částečně neuhradil. V řízení dále nebylo sporu o tom, že žalobce poskytnul žalovanému ve dnech 23.9.2014 a 19.8.2018 zdravotní péči, na jejímž podkladě mu vznikl nárok na úhradu regulačních poplatků ve smyslu zákona o veřejném zdravotním pojištění, které žalovaný rovněž dosud neuhradil. Jelikož se žalovaný ocitnul se v prodlení s úhradou peněžitých pohledávek, stanovil mu soud kromě povinnosti k úhradě dluhu i povinnost hradit zákonný úrok z prodlení. Po právní stránce soud posuzoval věc podle zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních a ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami ve znění pozdějších předpisů, resp. podle ustanovení § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek 1. soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 2x 200 Kč za dva poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3. 2x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, popř. provedení exekuce.