6 C 92/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 1 500 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 3 546 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu: Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako úhrady za odtah vozidla žalovaného bránícího ve vyznačení vodorovného dopravního značení. V rámci zjišťovaného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný dne 20.8.2021 ponechal své vozidlo registrační značka jako jeho provozovatel na místě, kde to toho času nebylo dovoleno, pročež jeho vozidlo bylo z pověření žalobce odtaženo, avšak náklady za tento úkon ve výši stanovené usnesením Rady města Brna žalovaný dosud žalobci neuhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžního závazku, je kromě dlužné částky povinen hradit i zákonný úrok z prodlení. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 2x 1 000 Kč za dva poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3. 2x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu).