7 C 105/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 53 351 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 217 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16 217 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení a částku 3 267 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16 217 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, to vše od tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 905 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 112,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částky 11 100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 371,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 878,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 064,29 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 064,29 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a částky 7 967 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 888,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 506,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 135,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 135,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 30. 10. 2020 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 53 351 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1201052429 uzavřené dne 26. 9. 2017, smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 5. 5. 2017 a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1201003340 uzavřené dne 6. 2. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (příjmení anonymizována dvě slova dále též jen„ anonymizováno“) a žalovaným.

2. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 9. 2017 byly žalovanému poskytnuty anonymizováno peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit FCI spolu s půjčenou jistinou 20 000 Kč také kapitalizovaný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit formou 58 týdenních splátek ve výši 600 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 12. 11. 2019. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok z neuhrazené jistiny ve výši 23,72% ročně spolu ze zákonným úrokem z prodlení. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh celkem částku 3 783 Kč. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 5. 2017 byly žalovanému poskytnuty anonymizováno peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit anonymizováno spolu s půjčenou jistinou také kapitalizovaný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit formou 58 týdenních splátek ve výši 450 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 12. 11. 2019. Žalobkyně anonymizováno požaduje smluvní úrok z neuhrazené jistiny ve výši 23,72% ročně spolu ze zákonným úrokem z prodlení. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh celkem částku 11 733 Kč. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum byly žalovanému poskytnuty anonymizováno peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit anonymizováno spolu s půjčenou jistinou také kapitalizovaný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit formou 58 týdenních splátek ve výši 450 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 12. 11. 2019. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok z neuhrazené jistiny ve výši 23,72% ročně spolu ze zákonným úrokem z prodlení. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh celkem částku 18 133 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi anonymizováno a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávek z obou smluv o spotřebitelských úvěrech na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 29. 11. 2019.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 13. 5. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně FCI splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením všech tří smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného. anonymizováno ověřila majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek, pracovní smlouvy a dále též lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku (dále též jen„ anonymizováno“), kde ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný tehdy uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako řidič, jeho měsíční příjem činí 11 296 Kč, má další příjem ve výši 3 000 Kč a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného pak zajistil skóringový model informačního systému anonymizováno. Žalobkyně dále soud upozornila na ust. § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého je neplatnost smlouvy v případě neprokázání prověření úvěruschopnosti spotřebitele pouze relativní. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, kde bylo rozhodnuto v obdobné věci.

4. K jednání nařízenému na 2. 8. 2021 se bez omluvy nedostavil žalovaný, právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení. K žádosti právního zástupce žalobkyně ohledně odročení jednání, pokud soud nebude mít za dostatečná a prokázaná tvrzení žalobkyně, soud nepřihlížel, neboť se jedná o podmíněný úkon ve smyslu ust. § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“). Nadto soud již jednou žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů vyzval.

5. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 2. 2017 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi anonymizováno jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se anonymizováno zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to za úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 26 100 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaný pak na svůj dluh již dle tvrzení žalobkyně zaplatil 18 133 Kč.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 5. 2017 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi anonymizováno jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se anonymizováno zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to za úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 26 100 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaný pak na svůj dluh již dle tvrzení žalobkyně zaplatil 11 733 Kč.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 9. 2017 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi anonymizováno jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se FCI zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to za úrok ve výši 2 800 Kč, poplatek ve výši 4000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 34 800 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši 600 Kč. Žalovaný pak na svůj dluh již dle tvrzení žalobkyně zaplatil 3 783 Kč.

9. Přípisem FCI ze dne 29. 11. 2019 byl žalovaný informován o výši dlužné částky ze shora uvedených smluv (v celkové výši 53 351 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že tyto pohledávky byly postoupeny na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 29. 11. 2019. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky anonymizováno za žalovaným. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě pohledávky ve lhůtě 10ti dnů od doručení této výzvy. Dne 4. 9. 2020 pak žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu k plnění.

10. Ze zákaznické karty žalovaného datované ke dni 6. 2. 2017 soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla jeho občanského průkazu, označení druhu bydlení (nájemník), údaj o tom, že žalovaný nemá žádné nezaopatřené děti a je ženatý. Žalovaný dále uvedl, že má půjčku/úvěr v celkové výši 2 600 Kč. Dále uvedl, že je zaměstnán u firmy Cahovo pekařství, kde jeho čistý měsíční příjem činí 10 300 Kč a má další příjem ve výši 9 000 Kč (z podnikání nebo brigády). Měsíční výdaje na bydlení uvedl ve výši 4 000 Kč a osobní výdaje ve výši 4 900 Kč měsíčně. Měsíční splátka úvěru činila 2 600 Kč. Žalovaný předložil k ověření svých tvrzení pouze výplatní pásky.

11. Ze zákaznické karty žalovaného datované ke dni 5. 5. 2017 soud zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnání se zvýšil na částku 11 296 Kč měsíčně, avšak další příjem (z podnikání nebo brigády) klesl na 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl příjem ve výši 8 425 Kč měsíčně v kolonce výživné, příjmy z pronájmu a další. Výše osobních výdajů vzrostla na 5 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení klesly na částku 3 000 Kč měsíčně. Měsíční splátky úvěru vzrostly na 4 725 Kč a další výdaje činily 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný předložil k ověření svých tvrzení výplatní pásky a pracovní smlouvu.

12. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 26. 9. 2017 vyplývá, že příjem žalovaného ze zaměstnání zůstal beze změny, avšak další příjmy činily celkem pouze 3 000 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení žalovaného klesly na částku 2 000 Kč měsíčně, osobní výdaje zůstaly stejné. Měsíční výdaje na splátky půjček činily 4 050 Kč měsíčně. Žalovaný opět předložil k ověření svých tvrzení výplatní pásky a pracovní smlouvu.

13. Lustrací žalovaného v systému ISAS zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti jeho osobě byla v roce 2015 vedena 2 exekuční řízení a v roce 2017 bylo zahájeno třetí.

14. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

22. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Po provedeném dokazování soud dospěl k anonymizováno, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (FCI) a žalovaným došlo k uzavření celkem tří smluv o spotřebitelském úvěru (ve dnech 6. 2., 5. 5. a 26. 9. 2017) jako smluv spotřebitelských ve smyslu § 1810 o. z. Na základě těchto smluv byly žalovanému poskytnuty spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 15 000 Kč, 15 000 Kč a 20 000 Kč za podmínek specifikovaných v jednotlivých smlouvách. Soud však dospěl k závěru, že všechny smlouvy o úvěru jsou ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele tyto úvěry splácet, resp. poskytla žalovanému úvěry za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen je splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- právnická osoba Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

25. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně (FCI) zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalovaného do karet zákazníka, přičemž z těchto je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z jím poskytnutých údajů. Tyto měly být podloženy výplatními páskami a pracovní smlouvou. Soudu však žádné takové doklady předloženy nebyly. Stejně tak FCI netvrdila, že by zjišťovala z veřejně dostupných registrů dlužníků (např. SOLUS nebo z Centrální evidence exekucí), zda žalovaný řádně hradí svoje závazky u jiných věřitelů. Pokud na výzvu soudu žalobkyně nepředložila ani všechny dokumenty, na které ve svém podání ze dne 13. 5. 2021 odkazuje (výplatní pásky, pracovní smlouvy, lustraci v ISIR), odporuje to zákonné povinnosti poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 ZoSÚ). Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. V projednávané věci navíc právní předchůdkyně nijak neověřovala náhlé změny v příjmech a výdajích žalovaného v řádech několika tisíc Kč v rozmezí pár měsíců. Žádným způsobem ani nevyžadovala prokázání výdajů na bydlení, které s pokračujícím časem dle tvrzení žalovaného nezvykle klesaly. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně již při žádosti o poskytnutí prvního úvěru žalovaného prověřila v centrální evidenci exekucí, pak by zjistila, že již tehdy své závazky řádně nehradil. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena.

26. Pokud se jedná o námitku žalobkyně ve vztahu k povinnosti uchovávat dokumenty, které spotřebitel předkládá při uzavírání smlouvy, kdy žalobkyně argumentuje rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, pak je třeba uvést, že jmenovaný soud rozhodoval ve věci smlouvy uzavřené za účinnosti zákona 145/2010 Sb., který však v této věci není aplikován, neboť od 1. 12. 2016 platil již nový zákon o spotřebitelském úvěru, a to zákon č. 257/2016 Sb., který v ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost tyto dokumenty uchovávat po dobu 5 let.

27. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně (FCI) nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla spotřebitelské úvěry, byť s odbornou péčí neposoudila jeho schopnost jako spotřebitele tyto spotřebitelské úvěry splácet. S ohledem na to jsou smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 2. 2017, 5. 5. 2017 a 26. 9. 2017 neplatné.

28. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

29. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalovaný na spotřebitelský úvěr ze smlouvy číslo uhradil celkem 3 783 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, byla žalobkyni přiznána částka 16 217 Kč, která představuje rozdíl mezi vyplacenou jistinou úvěru ve výši 20 000 Kč a částkou 3 783 Kč, kterou žalovaný již uhradil v rámci splátek. Ve vztahu k částce 16 217 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalovaný na spotřebitelský úvěr ze smlouvy číslo uhradil celkem částka. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, byla žalobkyni přiznána částka částka, která představuje rozdíl mezi vyplacenou jistinou úvěru ve výši částka a částkou částka, kterou žalovaný již uhradil v rámci splátek. Ve vztahu k částce 3 267 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Ze žalobních tvrzení týkajících se smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo pak vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni uhradil částku částka, přičemž žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 15 000 Kč (jistina úvěru). Z uvedeného vyplývá, že žalovaný již žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni uhradil více, než kolik činilo jeho bezdůvodné obohacení, a soudu proto nezbylo, než žalobu v části týkající se nároku ze smlouvy číslo zcela zamítnout.

32. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve vztahu ke smlouvám číslo číslo se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť obě smlouvy o úvěru jsou neplatné jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zapůjčené částky. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení anonymizováno o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, a to ve lhůtě do 10 dnů od jeho doručení. Toto oznámení bylo dle podacího lístku podáno na poštu k odeslání žalovanému dne 13. 12. 2019. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že se zásilka obsahující takovou výzvu mohla dostat do sféry žalovaného nejdříve dne 18. 12. 2019; desetidenní lhůta pro zaplacení proto skončila dne 30. 12. 2019. Ode dne 31. 12. 2019 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

33. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 16 217 Kč a 3 267 Kč a z nich plynoucích úroků z prodlení ode dne 31. 12. 2019 ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného.

34. Ve zbylém rozsahu, tedy co do dále požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, který však byl po celou dobu řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.