7 C 108/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 36 127 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 266 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 266 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení a částku 30 861 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 861 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 321,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 10. 10. 2022 domáhala se žalobkyně jako dodavatel poslední instance po žalovaném zaplacení částky 36 127 Kč z titulu dosud neuhrazené ceny za dodávku elektřiny a dalších plateb s tím souvisejících. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala žalovanému elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. V období od 14. 10. 2021 do 14. 4. 2022 dodala žalobkyně žalovanému do shora uvedené odběrného místa celkem 3,313 MWh elektřiny za celkovou cenu 32 661 Kč. Žalovaný v uvedeném období žalobkyni na zálohách uhradil celkem 1 800 Kč, a proto mu žalobkyně fakturou [číslo] vyúčtovala částku 30 861 Kč splatnou dne 24. 5. 2022. Na tuto pohledávku dosud žalovaný neuhradil ničeho. V období od 14. 10. 2021 do 14. 4. 2022 dodala dále žalobkyně žalovanému do stejného odběrného místa také 0,513 MWh elektřiny za celkovou částku 5 266 Kč. Žalobkyně tuto částku žalovanému vyúčtovala opravnou fakturou [číslo] splatnou dne 21. 6. 2022. Žalovaný ani na tuto pohledávku žalobkyni dosud ničeho neuhradil. Žalobkyně zaslala dne 21. 9. 2022 žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 12a a § 28 zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen„ EZ“), a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 28 odst. 2 písm. j) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. V rozsahu tvrzeném žalobkyní žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající z ust. § 12a a § 28 EZ tím, že nezaplatil žalobkyni cenu dodané elektřiny a související poplatky. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti shora uvedených daňových dokladů ocitl vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku, a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalované částky s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovaného ve splátkách. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 2 580 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 1 000 Kč (tedy 500 Kč za každý z úkonů) a za jeden půlúkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši 250 K a dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/AT), celkem 300 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 875,50 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 1 446 Kč) celkově 3 321,50 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.