7 C 124/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 17 198,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 450 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 5 450 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení a částku 2 013 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 095 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 889,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 697,61 Kč, 8,5 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky 6 259,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 259,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, částky 4 640 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 559,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 980,12 Kč, 8,5 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky 3 939,24 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 939,24 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 10 545,99 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 22. 9. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] – dále též jen„ [anonymizováno]“) a žalovanou. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Do dne podání žaloby uhradila žalovaná na svůj dluh celkem částku 1 550 Kč. Dále se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 6 653 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi [anonymizováno] a žalovanou dne 25. 6. 2017. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši 6 000 Kč, přičemž do dne podání žaloby žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 3 987 Kč. Obě pohledávky za žalovanou přešly na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 23. 6. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Provident provedl též lustrací žalované v insolvenčním rejstříku (dále též jen„ ISIR“), kde ověřil, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Provident ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů předložených žalovanou při sjednávání smlouvy, neboť tyto žadatelé o úvěr pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalobkyně soudu předložila pouze dvě zákaznické karty žalované. Žalobkyně dále soud upozornila na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, který se týká obdobné právní věci.

3. Po doplnění žalobních tvrzení soud nařídil jednání ve věci samé, které se konalo dne 13. 9. 2021, k němuž se nedostavila žalovaná (bez jakékoliv předchozí omluvy), ani žalobkyně či její právní zástupce. Právní zástupce žalobkyně se z jednání soudu omluvil s tím, že vyslovil souhlas, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a v nepřítomnosti žalobkyně, pouze pro případ, že by soud shledal, že žalobkyní dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby žalobě bylo zcela vyhověno, požádal, aby bylo jednání odročeno a žalobkyně aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení či návrhů na provedení dokazování. Soud považoval toto podání žalobkyně za podmíněný procesní úkon ve smyslu § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), ke kterému se podle téhož ustanovení nepřihlíží, a proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků, resp. právního zástupce žalobkyně, a to ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 6. [číslo] soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi [anonymizováno] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem k podpisu smlouvy [číslo] v níž se [anonymizováno] zavázal poskytnout žalované v hotovosti zápůjčku (spotřebitelský úvěr) v celkové výši 6 000 Kč, a to za poplatek v celkové výši 4 640 Kč tvořený úrokem ve výši 799 Kč, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 009 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 10 640 Kč ve 45 pravidelných týdenních splátkách ve výši 237 Kč, resp. 212 Kč v poslední splátce.

6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 9. 2017 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi Providentem jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem k podpisu smlouvy [číslo] v níž se [anonymizováno] zavázal poskytnout žalované v hotovosti zápůjčku (spotřebitelský úvěr) v celkové výši 7 000 Kč, a to za poplatek v celkové výši 5 330 Kč tvořený úrokem ve výši 932 Kč, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 204 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 12 330 Kč ve 45 pravidelných týdenních splátkách ve výši 274 Kč.

7. Přípisem Providentu ze dne 20. 1. 2020 byla žalovaná informována o výši dlužné částky z obou shora uvedených smluv (v celkové výši 26 798,99 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že obě pohledávky byly postoupeny na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 20. 1. 2020. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávek Providentu za žalovanou. Dne 24. 4. 2020 pak žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu k plnění s tím, aby dlužnou částku uhradila do 30. 4. 2020.

8. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uzavřené dne 25. 6. 2017 dosud uhradila pouze částku 3 987 Kč a na dluh za smlouvy uzavřené dne 22. 9. 2017 uhradila dosud pouze 1 550 Kč.

9. Ze zákaznické karty žalované datované ke dni 25. 6. 2017 soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalované včetně čísla jejího občanského průkazu, označení druhu bydlení (žije v nájmu), údaj o tom, že má základní vzdělání a je vdaná. Údaje o zaměstnání nejsou vůbec vyplněny, čistý příjem žalované je uveden ve výši 6 111 Kč měsíčně a další příjem domácnosti činí 18 500 Kč čistého měsíčně. Měsíční výdaje uvedla žalovaná ve výši 4 000 Kč. Žalovaná nepředložila k ověření svých tvrzení žádný doklad.

10. Ze zákaznické karty datované dnem 22. 9. 2017 bylo zjištěno, že osobní poměry žalované se oproti předchozí kartě nezměnily. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako dělník potravinářské výroby. Měsíční příjem žalované zůstal stejný, žalovaná uvedla další vlastní příjem ve výši 1 900 Kč měsíčně. Ostatní příjmy domácnosti klesly na částku 14 536 Kč. Výdaje se navýšily o částku 1 066 Kč na interních splátkách PF. Jako ověřené doklady jsou uvedeny pracovní smlouva a výměr důchodu.

11. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>13. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>14. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>18. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>19. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>20. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 22. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizováno]) a žalovanou došlo k uzavření dvou smluv o zápůjčce jako smluv spotřebitelských ve smyslu § 1810 o. z. Na základě těchto smluv byly žalované poskytnuty dva spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 6 000Kč a 7 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvách. Soud však dospěl k závěru, že obě smlouvy o zápůjčce jsou ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet zápůjčky, resp. poskytla žalované zápůjčky za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna je splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalované do karet zákazníka, přičemž z obou karet je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela především z jí poskytnutých údajů. V případě karty vyplněné při žádosti o první zápůjčku nebyly právní předchůdkyni žalobkyně předloženy žádné doklady k ověření tvrzení žalované, v případě druhé zápůjčky to byla pouze pracovní smlouva a výměr důchodu. Ani tyto dokumenty však soudu předloženy nebyly, stejně jako doklad o tvrzené lustraci žalované v ISIR. Žalobkyně navíc ani netvrdila, že by [anonymizováno] zjišťoval z veřejně dostupných registrů dlužníků (např. SOLUS nebo z Centrální evidence exekucí), zda žalovaná řádně hradí svoje závazky u jiných věřitelů. Pokud na výzvu soudu žalobkyně nepředložila ani dokumenty, na které ve svém podání ze dne 23. 6. 2021 odkazuje (lustrace v ISIR), odporuje to zákonné povinnosti poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 ZoSÚ). Podle soudu proto není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena.

24. Podle § 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná. <b>25. Pokud se jedná o námitku žalobkyně ve vztahu k povinnosti uchovávat dokumenty, které spotřebitel předkládá při uzavírání smlouvy, kdy žalobkyně argumentuje rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, pak je třeba uvést, že jmenovaný soud rozhodoval ve věci smlouvy uzavřené za účinnosti zákona 145/2010 Sb., který však v této věci není aplikován, neboť od 1. 12. 2016 platil již nový zákon o spotřebitelském úvěru, a to zákon č. 257/2016 Sb., který v ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost tyto dokumenty uchovávat po dobu 5 let.</b> 26. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalované poskytla zápůjčky/spotřebitelské úvěry, byť s odbornou péčí neposoudila její schopnost jako spotřebitele tyto spotřebitelské úvěry splácet. S ohledem na to je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] i smlouva o zápůjčce ze dne 22. 9. 2017 neplatná.

27. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalované právo toliko na to, aby jí žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

28. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalovaná na spotřebitelský úvěr ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 9. 2017 uhradila celkem 1 550 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, byla žalobkyni přiznána částka 5 450 Kč, která představuje rozdíl mezi vyplacenou jistinou úvěru ve výši 7 000 Kč a částkou 1 550 Kč, kterou žalovaná již uhradila v rámci splátek. Ve vztahu k částce 5 450 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 6. 2017 uhradila celkem 3 987 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, byla žalobkyni přiznána částka 2 013 Kč, která představuje rozdíl mezi vyplacenou jistinou úvěru ve výši 6 000 Kč a částkou 3 987 Kč, kterou žalovaná již uhradila v rámci splátek. Ve vztahu k částce 2 013 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až po té, co byla k zaplacení vyzvána, neboť obě smlouvy o zápůjčce jsou neplatné jako celek, tedy i co do ujednání o jejich splatnosti. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v předžalobní upomínce, a to ve lhůtě do 30. 4. 2020. Ode dne 1. 5. 2020 je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 5 450 Kč a 2 013 Kč.

31. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částek 5 450 Kč a 2 013 Kč z nich plynoucích úroků z prodlení ode dne 1. 5. 2020 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. Ve zbylém rozsahu, tedy co do zbytku požadované jistiny, poplatků, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, která však byla po celou dobu řízení nečinná a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.