7 C 132/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně právně zastoupen JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení dluhu

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 330,24 Kč spolu se smluvními úroky z prodlení ve výši 0,12 % denně z částky 1 330,24 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám prvního zástupce žalobkyně. <b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 1 330,24 Kč s příslušenstvím ve formě smluvních úroků z prodlení, a to z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o vydání platební karty uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 26. 11. 2018, na základě které byla žalovanému poskytnuta debetní karta s týdenním limitem 300 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) – žalovaný. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 26. 11. 2018 k uzavření Rámcové smlouvy o platebních službách a Smlouvy o vydání platební karty, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat hotovost z účtu do výše sjednaných limitů. Žalovaný se dle přehledu pohybů na účtu dostal dne 31. 3. 2019 do záporného zůstatku, čímž porušil obchodní podmínky žalobkyně. Dlužná částka se následně navýšila o poplatky, které byla žalobkyně oprávněna z účtu žalovaného dle tehdy platného ceníku strhávat. Výše smluvních úroků z prodlení pak vyplývá ze sazebníku úroků žalobkyně platného k prvnímu dni prodlení žalovaného. Dne 3. 8. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění. Do dnešního dne však žalovaný dlužnou částku neuhradil. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým zákonným povinnostem, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o vydání platební karty přiměl k odstoupení od smlouvy, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni celou splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl v řízení žalovaným nikterak zpochybněn a soud jej má listinnými důkazy přiloženými k návrhu na vydání platebního rozkazu za prokázaný, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě výrokem I. tohoto rozsudku, a to včetně smluvního úroku z prodlení, neboť žalovaný se vůči žalobkyni ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil dle ust. § 127 a násl. zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku a dále dle ust. § 1746 odst. 2 a dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř.. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšnou, žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky vyzvala a má tudíž podle uvedených zákonných ustanovení proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ust. § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal. Náklady řízení potom soud vyčíslil jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 3 x 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.