7 C 133/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 13 170 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 160 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 659,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 142,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek, a to vždy ke každému 20. dni v kalendářním měsíci.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 666,12 Kč a úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 10 142,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 521,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 3. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 13 170 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 18. 11. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova], dále též jen„ FCI“) a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 24 000 Kč, a to v hotovosti.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila v rámci podaného odporu, kdy uvedla, že již uhradila celou dlužnou jistinu a na poplatcích jí zbývalo uhradit 13 160 Kč. Poté se však [anonymizováno] odmlčela a nikdo si již pro žádnou splátku nepřijel. S vyšší částkou požadovanou po ní žalobkyní však nesouhlasí. Je ochotna uhradit částku 13 160 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč.

3. Žalobkyně i poté na svém návrhu setrvala, přičemž souhlasila s navrhovanou výší splátek. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky [částka] vzhledem k nepatrnému rozdílu, když žalovaná uznává dluh ve výši 13 160 Kč.

4. Při jednání konaném dne 1. 9. 2021 žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila, a proto soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v souladu s ust. § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, co do částky 10 Kč zastavil.

5. Na podkladě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 18. 11. 2016 uzavřena smlouva o (zá) půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 24 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 17 760 Kč složený z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč, úroku ve výši 3 360 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč. Žalovaná se tak zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 41 760 Kč uhradit formou 58 týdenních splátek po 720 Kč. Žalovaná však svůj závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně nehradila řádně a včas. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná dosud žalobkyni dluží částku 13 160 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně na výzvu soudu předložila originál smlouvy o půjčce ze dne 18. 11. 2021. Tato se nachází na jednom dvojlistu, na jehož přední dvojstraně je celý text smlouvy a na dvojstraně zadní jsou pak smluvní podmínky. V bodě 2. smlouvy je přímo sjednán úrok ve výši 3 360 Kč, ve smluvních podmínkách v bodě 1.2 je uvedena úroková sazba ve výši 23,72% ročně v případě úhrady dlužné částky v 58 splátkách. Z předložené karty zákazníka ze dne 18. 11. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná je vdaná, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastní nemovitosti a má 3 nezaopatřené děti. Její měsíční příjem činí 14 054 Kč na sociálních dávkách a 4 500 Kč na ostatních příjmech. Výdaje žalované jsou vyčísleny na částku 13 685 Kč měsíčně, z čehož 1 325 Kč jde na nájem/inkaso. Žalovaná zde dále uvedla, že má půjčku u [právnická osoba] v celkové výši 10 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 300 Kč a také u [anonymizováno] v celkové výši 13 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 560 Kč. Jako ověřené dokumenty je zaškrtnuta nájemní smlouva a SIPO. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 1. 5. 2020. <i>6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>8. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2390 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaná přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnila svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaná kromě dlužné jistiny povinna uhradit žalobkyni též platně sjednaný poplatek za administrativní činnost, za hotovostní inkaso splátek a také úrok sjednaný pevnou částkou přímo ve smlouvě. Vzhledem k tmou, že se žalovaná ocitla vůči žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni v prodlení s úhradou peněžitého závazku, je také povinna uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobkyní požadovaného nároku na zaplacení další částky 4 666,12 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 23,66% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 142,52 Kč od 30. 12. 2017 do 29. 11. 2019, a dále též ohledně úroku ve výši 23,66% ročně z částky 10 142,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. V této části nemá žaloba dle názoru soudu oporu ve smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. V textu smlouvy opatřené podpisem obou smluvních stran byl sjednán pouze úrok v pevné částce [částka]. V projednávané věci navíc ani úrok požadovaný žalobkyní (23,66%) neodpovídá úroku uvedenému v bodě 1.2 smluvních podmínek (23,72%). I kdyby však tento úrok byl ve shodné výši, pak nebyl sjednán přímo ve smlouvě a tedy platně a nelze jej žalobkyni přiznat, neboť soud k tomuto neshledal právní titul. Předmětnou smlouvu o zápůjčce je přitom třeba posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z.. I kdyby ujednání o dalším úroku bylo přímo součástí textu smlouvy, bylo by na zvážení, zda lze toto ujednání považovat za platné či nikoli. Dle názoru soudu totiž jde o ujednání matoucí spotřebitele ohledně skutečné výše sjednaného úroku. Soud proto výrokem III. žalobu ve shora specifikované části zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a dle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. Každý z účastníků byl úspěšný pouze v části předmětu řízení – žalobkyně co do 65%, žalovaná co do 35%. Původně žalovaná byla částka 25 491,18 Kč, žalobkyni soud přiznal částku 16 610,76 Kč a žalobu zamítl co do částky 8 880,42 Kč. Ohledně částky 10 Kč pak řízení zastvail z důvodů na straně žalobkyně. Do shora uvedených částek soud započetl též příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. S ohledem na shora uvedené má proto žalobkyně nárok, aby jí žalovaná zaplatila 30% nákladů řízení (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve sporu: 65% - 35%). Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě V případě plného úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen„ AT“) ve výši 3 x 300 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé) a ve výši 4 x 1 660 Kč (písemné podání ze dne 27. 5. 2021, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 20. 8. 2021 a účast u jednání ve dnech 4. 8. a 1. 9. 2021), celkem 7 540 Kč, paušální částky náhrady výdajů ve výši 3 x 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 AT a ve výši 4 x 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 1 500 Kč.

15. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má vůči žalované nárok pouze na náhradu 30% shora vyčíslených nákladů řízení (v celkové výši 11 738,40 Kč), přiznal jí soud částku 3 521,50 Kč.

16. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.