7 C 146/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela o: rozvod manželství

I. Manželství [celé jméno manželky], rozené [příjmení] a [celé jméno manžela] uzavřené dne 16. 6. 2017 před Městským úřadem Kuřim, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 7. 6. 2021 domáhala se manželka, aby soud rozvedl její manželství uzavřené s [celé jméno manžela] dne [datum] před Městským úřadem v Kuřimi. V odůvodnění návrhu manželka uvedla, že manželství bylo uzavřeno po delší známosti, která započala v lednu 2013. V témže roce byl ovšem manžel vazebně stíhán, od listopadu 2013 byl omezen na svobodě a následně nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody v Grazu, v Rakousku. V roce 2015 došlo k přeložení manžela k výkonu trestu odnětí svobody v České republice, když manžel od srpna 2015 vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Kuřim. Během této doby došlo k utužení partnerského vztahu mezi manželkou a manželem, když manželka pravidelně, jednou za 14 dní navštěvovala manžela. Tento vztah účastníků vyústil v roce 2017 k odhodlání účastníků uzavřít manželský svazek. V roce 2018 byl ovšem manžel přeložen k VTOS do Věznice Vinařice, okres Kladno. S ohledem na vzdálenost mezi lokací věznice a bydlištěm manželky tak započal postupný proces odcizování manželů, když této skutečnosti bohužel napomohlo, že manžel s manželkou po sňatku nezahájili společné soužití a vedení společné domácnosti, a nebyli si ve vztahu fyzicky přítomni. Od listopadu roku 2020 mezi manželi navíc ustál jakýkoliv kontakt, a je tak zřejmé, že došlo k zjevnému rozvratu manželství, když soužití manželů je pouze formálním svazkem, když jejich soužití nikdy reálně nezapočalo, a k dnešnímu dni je jisté, že manželství je trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželka shledává příčinu rozvratu manželství ve vztahu v absenci společného soužití, hospodaření a v absenci uspokojování partnerských potřeb, což vedlo ke vzájemnému citovému odcizení manželů, které nelze překonat. Manželství je dlouhodobě nefunkční, manželé nevedou společnou domácnost, jejich svazek se stal formálním a do budoucna nelze očekávat obnovení manželského soužití. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželka navrhla, aby soud manželství rozvedl s tím, že rozhodne bez nařízení jednání. Manžel se k návrhu manželky na rozvod připojil a současně souhlasil, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. <i>Podle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.</i> <i>Podle ust. § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.</i> <i>Podle ust. § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.</i> Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin a skutkových tvrzení obsažených v písemných podáních obou účastníků řízení. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V projednávané věci soud neshledal pochybnosti o tom, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé. Oddacím listem účastníků bylo prokázáno, že manželství uzavřeli před Městským úřadem v Kuřimi dne 16. 6. 2017. Oba byli svobodní, manželka se jmenovala [příjmení]. Fakticky se jedná o společný návrh na rozvod, neboť manžel se k žalobě připojil. Soud má za prokázané, že manželé společnou domácnost sdíleli pouze v době před uzavřením manželství, neboť již od listopadu 2013 je manžel omezen na osobní svobodě. Z manželství se nenarodily žádné děti. Vzhledem k tomu, že manželé se nedohodli na úpravě svých majetkových poměrů, bytových poměrů a výživného pro dobu po rozvodu, musel soud zkoumat příčiny rozvratu manželství. Ty spatřuje ve vzájemném odcizení daným skutečností, že manžel se dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Za splnění zákonných podmínek pak soud manželství účastníků rozvedl. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), podle něhož v řízení o rozvod manželství obecně nemají manželé právo na náhradu nákladů řízení. Předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení odůvodněné okolnostmi případu soud v dané věci neshledal.