7 C 152/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená 6. 10. 1974 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 12 576 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 500 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 076 Kč zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 576 Kč od 6. 4. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce, jejíž výše bude určena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 12 576 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. tel. číslo uzavřené dne 24. 11. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovanou. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka právní předchůdkyní žalobkyně převedena.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána.

3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) vedeného u banky CREDITAS, a.s. bylo zjištěno, že dne 24. 11. 2022 zaslala na účet žalované č. č. účtu, pod VS var. symbol, částku 10 500 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. tel. číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 24. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 500 Kč se lhůtou splatnosti v trvání 30 dnů. Ve smlouvě je uvedeno číslo bankovního účtu klienta (žalované) 2901927515/2010. Smlouva byla žalovanou podepsána na dálku prostřednictvím potvrzovacího kódu, který byl žalované zaslán na její mobil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně dále soudu předložila výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 8. 2023, oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne a podací lístek ze dne 17. 8. 2023. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud na svůj dluh neuhradila ničeho.

5. Žalobkyně dále předložila soudu několik smluv o úvěru stejného čísla, tj. tel. číslo uzavřených mezi stejnými smluvními stranami, avšak podepsanou dne 20. 12. 2022, 24. 12. 2022, 7. 1. 2023, 14. 1. 2023 a 16. 2. 2023. Výše úvěru ve všech těchto smlouvách je uvedena vždy v částce 12 000 Kč. Žalobkyně přitom v žalobě tvrdí, že žalovaná využila navýšení úvěru na celkovou částku 25 000 Kč. Tato tvrzení však neodpovídají předloženým listinám, zejm. výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně.

6. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“). Otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.

7. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Z listin předložených žalobkyní má soud za prokázané, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 24. 11. 2022 byla žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 10 500 Kč. Tato částka také odpovídá výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právnická osoba jako právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel zejména z novelizovaného ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, které s účinností od 29. 5. 2022 zní: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 8. V právě souzeném případě žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy zkoumala, avšak k prokázání těchto tvrzení soudu nepředložila ani neoznačila žádné důkazy. Vzhledem ke skutečnosti, že již v samotné žalobě žalobkyně navrhla možnost posoudit její nárok z titulu bezdůvodného obohacení, pokud jej soud neshledá důvodným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nevyzýval soud žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení a věc rozhodl na základě jí předložených listin. Dospěl přitom k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalované poskytla spotřebitelský úvěr, byť neposoudila její schopnost spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 11. 2022 absolutně neplatná. Žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky má vůči žalované právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. S ohledem na skutečnost, že žalovaná dosud žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradila ničeho, představuje bezdůvodné obohacení celou jistinu úvěru, tj. 10 500 Kč. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2023, resp. v předžalobní výzvě z téhož dne. Žalované byla stanovena lhůta k zaplacení v trvání 3 dnů od doručení. Výzva byla žalované podle podacího lístku odeslána dne 17. 8. 2023. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. 22. 8. 2023 a dne 23. 8. 2023 započala běžet třídenní lhůta pro zaplacení. Lhůta proto uplynula dne 25. 8. 2023 a ode dne 26. 8. 2023 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 10 500 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 10 500 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 26. 8. 2023 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu co do zbytku úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

9. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 620 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.

10. Podle § 14b odst. 1 bodu 2. AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 900 Kč (tedy 300 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/AT), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 252 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 452 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 800 Kč) celkově 2 252 Kč. V poměru úspěchu (80 %) a neúspěchu žalobkyně (20 %), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaná jako převážně neúspěšný účastník povinna, částku 1 351,20 Kč (tj. 60 % z částky 2 252 Kč). Při hodnocení poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu zohlednil soud též příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku.

11. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.