7 C 154/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 28 505,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 696 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 19 696 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 809,32 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 505,32 Kč od 1. 10. 2022 do 26. 10. 2022, 39 505,32 Kč od 27. 10. 2022 do 14. 11. 2022, 38 505,32 Kč od 15. 11. 2022 do 13. 12. 2022, 37 505,32 Kč od 14. 12. 2022 do 12. 1. 2023, 36 505,32 Kč od 13. 1. 2023 do 15. 2. 2023, 35 505,32 Kč od 16. 2. 2023 do 15. 3. 2023, 34 505,32 Kč od 16. 3. 2023 do 16. 5. 2023, 33 505,32 Kč od 17. 5. 2023 do 20. 7. 2023, 32 505,32 Kč od 21. 7. 2023 do 18. 9. 2023, 31 505,32 Kč od 19. 9. 2023 do 20. 11. 2023, 30 505,32 Kč od 21. 11. 2023 do 22. 1. 2024, 29 505,32 Kč od 23. 1. 2024 do 20. 3. 2024, 28 505,32 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení,a s kapitalizovaným úrokem ve výši 528,77 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 855,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 28 505,32 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 5. 12. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (BNP PARIBAS , právnická osoba, ) a žalovanou.

2. Soud usnesením ze dne 30. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalované splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná.

3. Podáním ze dne 5. 9. 2024 žalobkyně žalobu doplnila v tom směru, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy čistý měsíční příjem ve výši 18 940 Kč, celkový příjem domácnosti činil 78 940 Kč, přičemž výše měsíčních výdajů činila 8 000 Kč. Při sjednané měsíční splátce úvěru ve výši 3 066 Kč tak činil disponibilní měsíční zůstatek žalované 7 874 Kč, domácnosti pak více jak 67 000 Kč. V rámci ověřování úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala finanční poměry žalované a tyto vyhodnotila pozitivně, což vedlo k poskytnutí finančních prostředků žalované., právnická osoba, souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. neměli k tomuto postupu námitky. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla soudem písemně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání (viz odst. 2.), nepovažoval soud za nezbytné ve věci nařizovat jednání.

5. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (BNP PARIBAS , právnická osoba, ) a žalovanou byla dne 18. 11. 2021 uzavřena Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, . Následně dne 5. 12. 2021 byla mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o klasickém/revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Smlouva je současně žádostí o poskytnutí úvěru. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že žije s druhem v nájmu, má 4 děti, její čistý měsíční příjem činí 18 940 Kč, další příjem domácnosti činí 78 940 Kč měsíčně, výdaje domácnosti činí 7 000 Kč měsíčně a splátky úvěru činí 1 000 Kč měsíčně. Na základě této smlouvy uhradila právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou zboží (pračka) v ceně 47 328 Kč. Žalovaná se ve smlouvě splatit úvěr ve 20ti měsíčních splátkách po 2 840 Kč, resp. 3 066 Kč včetně pojištění. Dopisem ze dne 26. 8. 2022 odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 30. 9. 2022. Žalovaná však na svůj dluh právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku 15 632 Kč a po postoupení pohledávky uhradila žalobkyni částku 12 000 Kč, tj. celkem 27 632 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2022 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 19. 10. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 11. 3. 2024.

6. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395, § 2991, § 1879 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“).

7. Na základě listin předložených žalobkyní dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení ohledně příjmů a výdajů žalované, avšak jedná se pouze o částky opsané ze žádosti o úvěr. Žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení, ačkoliv byla soudem písemně poučena, že pokud tak neučiní, může být se svým nárokem neúspěšná (viz odst. 2.).

8. Na základě smlouvy o spotřebitelském/revolvingovém úvěru ze dne 5. 12. 2021 byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 47 328 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na toto rozhodnutí navázal též Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021.

9. V právě souzeném případě žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila soudu žádost o úvěr, z níž je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla žádné doklady k ověření tvrzených majetkových poměrů žalované. Neměla žádný doklad o skutečné výši měsíčních příjmů žalované (natož pak dalších příjmů domácnosti) a neměla také žádný doklady o výši jejích měsíčních výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vycházela pouze z nijak neověřených tvrzení žalované. Soudu přitom není zřejmé, proč právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla alespoň lustraci žalované ve veřejně dostupných registrech dlužníků (např. SOLUS, ISIR nebo CEE), resp. proč o tom nepředložila soudu žádný doklad. Žalobkyně byla přitom již soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, na což reagovala písemným podáním. Soud proto nepovažoval za nutné, nařizovat ve věci ústní jednání.

10. S ohledem na to, že je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 12. 2021 neplatná, má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalované právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

11. Z tvrzení samotné žalobkyně přitom vyplývá, že žalovaná dosud na svůj dluh uhradila celkem částku 27 632 Kč. Žalobkyni byla proto přiznána částka 19 696 Kč, která představuje rozdíl mezi jistinou ve výši 47 328 Kč a částkou 27 632 Kč, kterou žalovaná již uhradila. Ve vztahu k částce 19 696 Kč má proto má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila úroky z prodlení podle § 1970 o. z. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poprvé žalovanou k vrácené dlužné částky vyzvala dopisem ze dne 26. 8. 2022, kde stanovila datum splatnosti na 30. 9. 2022, ocitla se žalovaná od 1. 10. 2022 v prodlení s úhradou peněžitého závazku. Zákonná sazba úroku k prvnímu dni prodlení žalované přitom dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila 15 % ročně.

12. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 66% : 34% (tedy poměr úspěchu žalobkyně včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných do dne 6. 11. 2024 ve výši 25 905 Kč k celkové žalované částce včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných k datu vyhlášení rozsudku ve výši 39 004 Kč, přičemž neúspěšná byla žalobkyně ohledně částky 13 099 Kč). V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení vyčíslená jako součet následujících položek: skutečně zaplacený soudní poplatek ve výši 1 140 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen „AT“), ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.

13. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

14. Žalobkyně by tedy měla nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 592 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v tomto sporu, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 855,36 Kč, která po započtení vzájemného úspěchu a neúspěchu (tj. 66% - 34%) představuje 33% shora vyčíslených nákladů řízení žalobkyně.

15. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě byla stanovena obecná dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.