7 C 187/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 672 599 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 672 599 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 672 599 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 100 869,15 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 672 599 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu regresní náhrady pojistného plnění, které vyplatila poškozenému , jméno FO, v souvislosti s požárem, k němuž došlo dne 27. 11. 2024 v bytovém domě na adrese , adresa, /, Anonymizováno, v , Anonymizováno, . Příčinou požáru bylo nedbalostní jednání žalovaného spočívající v ponechání hořlavé látky v blízkosti zdroje tepla, kterým porušil své zákonné povinnosti na úseku požární ochrany, přičemž požár způsobil škodu na bytové jednotce poškozeného a dalších částech objektu. Žalobkyně poškozenému z titulu pojistné smlouvy poskytla pojistné plnění v celkové výši 672 599 Kč, přičemž tímto plněním na ni přešlo právo poškozeného na náhradu škody vůči žalovanému. Přestože byl žalovaný k úhradě této částky opakovaně vyzván, ke dni podání žaloby žalobkyni ničeho neuhradil.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný odpor. Z jeho odůvodnění však vyplývá, že nepopírá vznik pojistné události a cítí odpovědnost za způsobený stav, nicméně celou záležitost řeší s UNIQUA pojišťovnou, a.s., u níž má sjednáno pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu.

3. Soud provedl dokazování listinami připojenými k žalobě.

4. Z informace o šetření požáru ze dne 27. 12. 2024 bylo zjištěno, že v době od 8.30 do 8.40 hodin dne 27. 11. 2024 došlo k požáru kuchyně v 1. NP bytového domu na , adresa, v Třebíči. Při požáru byl tento byt zničen a poškozen byl i byt ve 2. NP včetně podkroví. Ten byl zasažen zplodinami kouře. Jako příčina vzniku požáru byla stanovena nedbalost nájemníka , Jméno žalovaného, (žalovaný), který nedodržel bezpečnou vzdálenost hořlavých látek od kuchyňského sporáku. Tím došlo k porušení povinností na úseku požární ochrany.

5. Dne 25. 1. 2023 uzavřel , jméno FO, (zde dále jen „poškozený“) pojistnou smlouvu pro pojištění majetku a odpovědnosti občanů DOMEX+. Jedním z pojistných nebezpečí, které smlouva zahrnuje je i požár. Poškozený pojistnou událost řádně nahlásil dne 28. 11. 2024 (viz oznámení škodní události majetku).

6. Z výpisů ze systému žalobkyně vyplývá, že poškozenému vyplatila dne 18. 2. 2025 částku 57 887 Kč, , jméno FO, dne 31. 1. 2025 částku 300 000 Kč, a Hypoteční bance dne 31. 1. 2025 částku 153 756 Kč a dne 24. 4. 2025 částku 160 956 Kč.7. , jméno FO, 2000 – , jméno FO, nabídla poškozenému provedení sanačních prací po požáru za částku 453 756 Kč včetně DPH. , jméno FO, poškozenému vyfakturoval dne 12. 12. 2024 částku 453 755,90 Kč za sanační práce po požáru a dne 2. 2. 2025 částku 161 955,80 Kč za kompletační práce.

8. Náklady, které byly proplaceny poškozenému ve výši 57 887 Kč jsou doloženy jednotlivými pokladními doklady o nákup drobného zboží, benzínu, doklady z čistírny oděvů, doklady o úhradě za vyklizení bytu též doklady o zaplacení náhradního ubytování.

9. Přehled poškozených věcí je zachycen v zápise technika žalobkyně o poškození věcí movitých a nemovitých. Poškozené věci (zejm. koberce a oblečení) jsou zachyceny na fotografiích.

10. Z likvidační zprávy č. PU 2253001545 vyplývá, že celkový součet za poškozený rodinný dům činí 615 712 Kč.

11. Dopisem ze dne 19. 2. 2025 oznámila žalobkyně poškozenému ukončení likvidace pojistné události č. , hodnota, (požár ze dne 27. 11. 2024). Výše škody činila 58 887 Kč, spoluúčast činila 1 000 Kč a poškozenému bylo přiznáno pojistné plnění ve výši 57 887 Kč.

12. Dopisem ze dne 24. 2.2025 oznámila žalobkyně poškozenému ukončení likvidace pojistné události č. , hodnota, (požár ze dne 27. 11. 2024). Výše škody činila 615 712 Kč, spoluúčast činila 1 000 Kč a poškozenému bylo přiznáno pojistné plnění ve výši 614 712 Kč. Na zálohách bylo již vyplaceno 453 756 Kč, doplatek pojistného plnění tak činil 160 956 Kč. Doplatek byl převeden na účet Hypoteční banky, kde je poškozená nemovitost vinkulována.

13. Dopisem ze dne 27. 2. 2025 uplatnila žalobkyně u poškozeného nárok na náhradu skutečné škody ve výši 614 712 Kč v souladu s ust. § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

14. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě částky 672 599 Kč s odkazem na § 2910 a § 2820 o. z.. Dle dodejky si žalovaný zásilku s předžalobní výzvou převzal dne 15. 7. 2025.

15. Po právní stránce soud posoudil uplatněný nárok dle ust. 2900, § 2910 a § 2820 o. z. Otázku úroku z prodlení posuzoval soud dle ust. § 1968 a § 1970 téhož právního předpisu ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěry:

17. Podle § 2900 o. z. je každý povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na právech jiných. Z provedeného dokazování, zejména ze zprávy Hasičského záchranného sboru, má soud za prokázané, že žalovaný tuto obecnou prevenční povinnost porušil, když při užívání topidla na tuhá paliva nedodržel bezpečnou vzdálenost hořlavých materiálů a zanechal hořlavou látku v bezprostřední blízkosti zdroje tepla, čímž způsobil vznik požáru. Tímto jednáním žalovaný porušil právní povinnost stanovenou zákonem, a to nejen obecnou prevenční povinnost dle § 2900 o. z., ale i povinnosti na úseku požární ochrany. Následkem tohoto porušení došlo ke vzniku škody na majetku poškozeného.

18. Podle § 2910 o. z. platí, že škůdce, který poruší právní povinnost a tím zasáhne do absolutního práva jiného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. V daném případě soud shledal naplnění všech předpokladů odpovědnosti za škodu, tj. protiprávního jednání žalovaného, vzniku škody, příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou, jakož i jeho zavinění ve formě nedbalosti. Škoda spočívající v poškození movitého i nemovitého majetku poškozeného byla v řízení prokázána předloženými listinnými důkazy, zejména fakturami, pokladními doklady a likvidačními zprávami pojistitele (žalobkyně). Výše škody odpovídá částce vyplacené žalobkyní jako pojistné plnění ponížené o 2 000 Kč v důsledku spoluúčasti poškozeného.

19. Podle § 2820 o. z. přechází právo poškozeného na náhradu škody vůči škůdci na pojistitele, a to v rozsahu plnění, které pojistitel poskytl. Soud má za prokázané, že žalobkyně jako pojistitel poskytla poškozenému pojistné plnění v celkové výši 672 599 Kč, a v tomto rozsahu na ni přešlo právo poškozeného na náhradu škody vůči žalovanému. Za této situace je žalovaný povinen nahradit žalobkyni částku odpovídající jí vyplacenému pojistnému plnění, neboť právě žalovaný svým zaviněným protiprávním jednáním vznik škody způsobil.

20. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou doručenou dne 15. 7. 2025, přičemž lhůta k plnění byla stanovena v trvání 7 dnů od doručení. Tato lhůta marně uplynula dne 22. 7. 2025, a žalovaný se tak následujícího dne, tj. dne 23. 7. 2025, dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku. Podle § 1970 o. z. má věřitel v takovém případě právo na úrok z prodlení ve výši stanovené prováděcím právním předpisem. Soud proto přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení od 23. 7. 2025 do zaplacení. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Podle tohoto nařízení odpovídá výše úroku z prodlení roční repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. S ohledem na skutečnost, že prodlení žalovaného nastalo dne 23. 7. 2025, vychází se z repo sazby platné k prvnímu dni druhého kalendářního pololetí roku 202521. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 26 904 Kč odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále též jen „AT“) ve výši 5 x 11 020 Kč za pět poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění, účast na prvním setkání se zapsaným mediátorem, účast u jednání soudu dne 11. 5. 2026), celkem 55 100 Kč, 5 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 2 250 Kč, 2 700 Kč jako náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednáním u mediátorky a u soudu a zpět (2x Praha – Třebíč a zpět) v rozsahu 18 půlhodin, tj. 18 x 150 Kč, celkem 2 700 Kč (polovina sdílených nákladů se sp zn. 7 C 213 /2025), cestovné ve výši 665 Kč (polovina sdílených nákladů se sp zn. 7 C 213 /2025), odměna uhrazená mediátorce za účast na nařízeném prvním setkání se zapsaným mediátorem ve výši 500 Kč.

22. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje a odměny uhrazené mediátorce) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

23. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě byla soudem s ohledem na výši nákladů řízení stanovena v trvání tří měsíců od právní moci rozsudku.

24. Soud považuje za účelně vynaložené též náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem, neboť samotná skutečnost, že žalobkyně je pojišťovnou disponující vlastním interním aparátem, bez dalšího neodůvodňuje závěr o neúčelnosti externího právního zastoupení. Z judikatury Ústavního soudu plyne, že i u takového subjektu je třeba posuzovat účelnost nákladů vždy podle konkrétních okolností projednávané věci. V nyní projednávané věci nešlo o pouhé rutinní administrativní uplatnění nároku, nýbrž o civilní spor o regresní nárok z náhrady škody, v němž je obvykle třeba právně posoudit předpoklady odpovědnosti za škodu, existenci a rozsah regresního nároku a příčinnou souvislost. Za těchto okolností soud nepovažuje zastoupení žalobkyně advokátem za nadbytečné a náklady s tím spojené má za účelně vynaložené.