7 C 189/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného 3. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 4. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného všichni zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o určení, že žalobce je účastníkem řízení a dědické posloupnosti

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalobce je jako dědic ze zákonné postoupnosti účastníkem řízení o pozůstalosti po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé 19. 5. 2019, vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn.: 19 D 625/2019, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovaným 1), 2), 3) a 4) společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 51 341 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaných 1), 2), 3) a 4).

III. Žalobce je povinen uhradit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči na nákladech řízení státu částku 1 075,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 7. 9. 2020 domáhal se žalobce určení, že je jako dědic ze zákonné posloupnosti účastníkem řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení] (dále též jen„ zústavitelka“), a to jak dědic druhé dědické třídy. Svůj návrh odůvodnil tím, že v průběhu řízení o pozůstalosti došlo mezi žalovanými jako účastníky tohoto řízení a žalobcem jako vypravitelem pohřbu ke sporu, kdy žalovaní tvrdí, že jsou zákonnými dědici třetí dědické třídy a žalobce tvrdí, že je dědicem druhé dědické třídy jako osoba spolužijící a zároveň dědicem třídy šesté. Usnesením č. j. 19 D 625/2019-150 ze dne 15. 6. 2020 bylo žalobci uloženo, aby podal tuto žalobu. K odůvodnění svého žalobního nároku žalobce dále uvedl, že celé dětství strávil v [obec] u [obec] v domě [adresa], kde žili jeho prarodiče a strýc [jméno] [celé jméno žalobce] s manželkou - zůstavitelkou. Po smrti strýce žalobce pomáhal zůstavitelce s péčí o rozlehlé nemovitosti. Podílel se taktéž na nákladech spojených s užíváním domu, hradil ze svých výlučných prostředků, případně z prostředků společných náklady na inkaso, pojištění, daně a další poplatky spojené s vlastnictvím domu. Pokud zůstavitelka měla povinnost cokoliv zaplatit, tak se s ním domluvila a dala mu část peněz, přičemž zbytek uhradil ze svého buď na poště nebo na obecním úřadu na jméno zůstavitelky. Žalobce se proto považuje za osobu, která se zůstavitelkou pečovala o společnou domácnost. Za zůstavitelkou dojížděl několikrát týdně a podle potřeby se v domě zdržoval i tam přespával. Zůstavitelce vypomáhal se všemi domácími pracemi, zajišťoval jí stravu, dohlížel na její zdravotní stav atd. Na rozdíl od žalovaných zajišťoval a vypravoval její pohřeb a hradil také veškeré jeho náklady.

2. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili a uvedli, že mají za to, že tvrzení žalobce jsou zkreslená, nepravdivá a účelová. Není totiž pravdou, že by žalobce žil se zůstavitelkou nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti a že by z tohoto důvodu pečoval o společnou domácnost. Sám žalobce na prvním jednání u notářky dle žalovaných uvedl, že zůstavitelka žila sama. Žalovaní za ní jezdili na prázdniny i na běžné návštěvy během celého roku. Většinu stavebních prací na domě zůstavitelky provedl otec žalovaných, který byl bratrem zůstavitelky. Není zřejmé, kde byl žalobce v době úmrtí zůstavitelky, když s ní údajně bydlel a když ona ležela mrtvá v domě zřejmě několik dní a našli ji sousedi.

3. V rámci závěrečného návrhu při jednání konaném dne 19. 1. 2022 navrhl právní zástupce žalobce změnu žalobního petitu v tom směru, že se určuje, že žalobce je jako dědic ze zákonné posloupnosti účastníkem řízení o pozůstalosti po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne 19. 5. 2019, vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 19 D 625/2019. Žalovaní proti změně žalobního petitu neměli námitek a soud proto změnu žaloby za splnění podmínek § 95 odst. 1,2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“) připustil, přestože byla učiněna těsně před vyhlášením rozhodnutí ve věci samé.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, výpověďmi svědků a též účastnickou výpovědí žalobce.

5. Z vyjádření obce Police ze dne 1. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobce se v posledních třech letech zdržoval v [adresa] v domě zůstavitelky. Během této doby byl v kontaktu s obecním úřadem, řešil místní poplatky a jiné potřebné záležitosti. Poplatky hradil na úřadu v hotovosti na jméno zůstavitelky.

6. Z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 2. 9. 2020 bylo zjištěno, že do [obec] dojíždí často z důvodu péče o svoji matku, která bydlí v domě [adresa]. V posledních 6 letech viděla žalobce pobývat v domě [adresa]. Žalobce zde pracoval a staral se o zůstavitelku. Udržoval také dům.

7. Z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 2. 9. 2020 bylo zjištěno, že se svojí manželkou [jméno] [příjmení] dojíždí do [obec] [číslo] za manželčinou matkou. V posledních 5 až 6 letech chodí do [adresa] na žádost žalobce opravovat elektriku, protože je vyučený elektrikář. Žalobce se v uvedené době o zůstavitelku a dům staral.

8. Ze zprávy České pošty ze dne 4. 2. 2021 vyplývá, že zůstavitelka nezmocnila jinou osobu k přebírání zásilek a poukázek. V období od 19. 5. 2018 do 19. 5. 2019 byly zůstavitelce doručeny na její adrese dvě doporučené zásilky určené do vlastních rukou, a to ve dnech 9. 11. 2018 a 17. 4. 2019. Důchod byl zůstavitelce vyplácen u přepážky pošty [obec] u [obec] po předložení občanského průkazu. Naposledy si zůstavitelka převzala důchod dne 6. 5. 2019. Výplatní doklady jsou stvrzeny jejím podpisem.

9. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce se po smrti strýce staral o zůstavitelku, pomáhal jí na zahradě, s údržbou domu a chodem domácnosti. [příjmení] se o snídaně. Obědy a večeře si zůstavitelka nosila z JZD. S domem [anonymizováno] sousedí zahradou.

10. Z usnesení Okresního soudu v Třebíči ze 15. 6. 2020 č.j. 19 D 625/2019-150 bylo zjištěno, že žalobci bylo uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Okresního soudu v Třebíči proti zákonným dědicům [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného] žalobu na určení, že je jako dědic ze zákonné dědické posloupnosti účastníkem řízení o pozůstalosti po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne 19. 5. 2020 (zřejmá chyba v psaní), vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 19 D 625/2019. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 7. 2020.

11. Z výpovědi svědka [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že tento je otcem žalovaného 1). O smrti zůstavitelky se dozvěděl až z parte. Pokud ví, tak zůstavitelka bydlela sama. [příjmení] k ní jezdil do prosince 2010, kdy zemřela jeho manželka, nikdy se tam se žalobcem nepotkal. Zůstavitelka žalobce neměla ráda, důvod nezná. Po smrti své ženy jednou opravoval se synem střechu na stodole zůstavitelky. Naposledy byl v [obec] na podzim před smrtí zůstavitelky. Byla soběstačná a pro obědy si chodila do družstva.

12. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce zná z doby, kdy jako chlapec jezdil za zůstavitelkou a jejím manželem, žalované nezná. Manžel zůstavitelky byl bratrancem jeho matky, a proto se vídali. V období od května 2018 do května 2019 se zůstavitelkou potkávali v Polici, hlavně před obchodem. Když měla 84. narozeniny, byl jí doma poblahopřát. Před svojí smrtí žila zůstavitelka v domě sama, žalovaný tam jezdil obdělávat zahrádku. Opravu střechy a oken zajišťovala firma, kterou zaplatila zůstavitelka. Zůstavitelka byla v dobré zdravotní kondici, byla soběstačná, léky si vyzvedávala sama a záležitosti na úřadech si také většinou vyřizovala sama. Když něco potřebovala, tak jí vypomohl, třeba ji odvezl autem pro léky. Nakupovat si chodila sama, stejně jako pro důchod. [ulice] firma, která opravovala její dům, dělala tenkrát něco pro obecní úřad, tak si to s nimi nějak domluvila.

13. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce se momentálně zdržuje v sousedním domě, kde dřív žila zůstavitelka. Poprvé ho tam viděla až po její smrti, předtím ne. Zůstavitelka žila v domě sama, jen občas o víkendu se před jejím domem objevilo nějaké auto. Se zůstavitelkou občas prohodila pár slov. Zůstavitelka byla soběstačná, chodila sama nakupovat, možná i jezdila někam autobusem. Na zahradě zůstavitelky viděla pouze ji, nikoho jiného. Zůstavitelka jezdila do kostela, pan [příjmení] z [obec] jí vozil mléko.

14. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce zná z [obec] a tykají si, žalované nezná. Vyrůstala v domě stojícím naproti domu zůstavitelky, již dlouho žije v [obec]. Od roku 2014, kdy jí zemřel otec, jezdí do rodného domu za matkou každou sobotu a žalobce tam vidívala asi 2x až 3x měsíčně. Někdy tam trávil kratší dobu než oni, jindy delší. O rodině se se zůstavitelkou nebavila, ta jí jen říkala, že jí žalobce pomáhá na zahradě a s úklidem kolem domu. Žalobce u domu asi před 3 až 4 lety svařoval plot. Se zůstavitelkou v domě nikdo nebydlel, byla soběstačná, potkávaly se spolu v obchodě. Když jela do [obec] v průběhu pracovního týdne, tak tam žalobce nikdy neviděla. Zůstavitelka jí říkala, že u ní občas přespal, když jí nebylo dobře. Žalobce tam jezdil i se synem, občas s manželkou a s přítelkyní syna. Na pouť k zůstavitelce každý rok jezdili i jiní lidé.

15. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se žalobcem si tyká, žalované nezná. Do [obec] jezdili každou sobotu za tchýní. Žalobce tam jezdil pravidelně, ale ne každou sobotu. V domě zůstavitelky byl mnohokrát. Rok před smrtí bydlela v domě sama. Když se dělala nová střecha, viděl žalobce uklízet kolem domu. Zůstavitelku viděl ještě den před smrtí, byla v pořádku, soběstačná.

16. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], starosty obce Police, bylo zjištěno, že zná pouze žalobce, a to od roku 1999. V průběhu roku přes smrtí zůstavitelky vídal občas žalobce v [obec]. Byl s ním spíše v telefonickém kontaktu, kdy řešili poplatky za odpad a vodné. Poplatky hradil žalobce na obci hotově. Se zůstavitelkou se vídal velice často, protože chodil kolem jejího domu na úřad. Auto žalobce viděl před domem zůstavitelky v letech 2018 2019 jednou nebo dvakrát za rok. Se zůstavitelkou v poslední době prohodil jen pár vět, o žalobci nebo jiných věcech se nebavili. Nevzpomíná si, že by viděl žalobce pracovat na zahradě zůstavitelky. Oprava střechy na domě zůstavitelky se dělala před 8 až 10 lety. Dělala to nějaká firma, kterou však on zůstavitelce nedoporučil.

17. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zná pouze žalobce, žalované nikoliv. Se zůstavitelkou sousedí přes zahradu. Neví přesně, kdy zemřela. Občas se vídali na zahradě, tam vídal i žalobce asi 2x až 3x do měsíce. Zůstavitelka bydlela v domě sama, nakupovat si chodila také sama. Potkávali se cestou na nákup nebo na poště, bavili se o počasí apod. Viděl žalobce dělat omítku na domě zůstavitelky. Neví, že by zůstavitelku někdo navštěvoval. Žalobce se o zůstavitelku staral.

18. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že zůstavitelka na tom byla rok přes smrtí dost špatně fyzicky. Protože okolo domu a zahrady byla spousta práce, snažil se tam dojíždět co nejčastěji a pomáhat jí. Někdy tam s ním jezdila i manželka a syn. Pro zůstavitelku zařizoval větší nákupy. Nakupoval pro ni jednou za 7 až 10 dnů. Neměl se zůstavitelkou společný účet. Jezdil k ní minimálně 6x až 8x měsíčně, přespal tam 1x až 2x. Měl u ní kartáček na zuby a pastu a nějaké pracovní oblečení. Elektřinu hradila zůstavitelka, v posledním roce zaplatil on vodu. K dotazu soudu žalobce uvedl, že je ženatý již 40 let a se svojí manželkou vede společnou domácnost. Vedli ji i v roce 2018 a 2019.

19. Fotografie založené v přílohové obálce na čl. 79 zachycují jednak stav nemovitostí zůstavitelky k blíže neurčenému datu a jednak žalobce se synem při práci okolo domu a na zahradě.

20. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 12. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobce zná od dětství a že se v letech 2017 až 2018 staral o zůstavitelku. Se svým manželem žalobce navštěvovala u zůstavitelky v domě [číslo].

21. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], předsedy ZD [obec] ze dne 21. 9. 2020, bylo zjištěno, že se žalobcem se zná více let. Tento se po úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce] staral o záležitosti domácnosti zůstavitelky. V letech 2017 a 2018 dojednával se žalobcem v domě [číslo] nabídku naturálií a stavebních prací. Žalobce se vždy zajímal mimo jiné o hospodaření družstva na pozemcích rodiny [příjmení], které mělo družstvo v nájmu. Zůstavitelka denně z družstevní kuchyně odebírala obědy a další věci.

22. Z čestného prohlášení Ing. [jméno] [příjmení], které není datováno, bylo zjištěno, že jedinou jemu známou osobou, která zůstavitelku navštěvovala v [obec] [číslo] je žalobce. O tomto ví z doslechu od své zesnulé matky, která byla její sousedkou. Byl několikrát přítomen tomu, že žalobce obstarával pro zůstavitelku nákupy a vykonával různé domácí práce.

23. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byl ošetřujícím lékařem zůstavitelky, která byla i při své poslední návštěvě u něj dne 2. 5. 2019 samostatná a zcela lucidní. Vždy si brala recepty do ruky. Jediným příbuzným, který se na ni občas ptal a který ji navštěvoval byl žalobce. S tímto byl občas v kontaktu. Zůstavitelka byla na svůj věk v dobré kondici, léčila se pouze pro hypertenzi. V posledním roce trochu psychicky a fyzicky sešla, ale stále byla dobře orientovaná a samostatná.

24. Nedatované fotografie na čl. 93 a 94 spisu zachycují žalobce a jeho syna při budování zídky a práci na zahradě.

25. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav: Zůstavitelka žila v době od května 2018 až do své smrti sama v domě v [adresa]. Žalobce ji několikrát měsíčně navštěvoval, pomáhal jí s pracemi kolem domu a na zahradě, hradil jejím jménem poplatky na obci, zajímal se o hospodaření na pozemcích zůstavitelky pronajatých zemědělskému družstvu a zajímal se též o zdravotní stav zůstavitelky. Žalobce je ženatý a po celou dobu trvání manželství (tedy v období od května 2018 do května 2019) vedl a vede společnou domácnost se svojí manželkou.

26. Po právní stránce posoudil soud projednávaný spor dle níže citovaných zákonných ustanovení. <i>27. Dle ust. § 1633 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též je „o. z.“) kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části.</i> <i>28. Dle ust. § 1636 odst. 1 o. z. nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.</i> <i>29. Dle ust. § 1636 odst. 2 o. z. dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.</i> <i>30. Dle ust. § 1637 odst. 1 o. z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.</i> 31. Při svém rozhodování vycházel soud kromě výše citovaných zákonných ustanovení též z Komentáře C. H. Beck, Občanský zákoník IV., Dědické právo, 1. vydání, 2015, str. [číslo], autor: [jméno] [příjmení] a též z komentáře [příjmení] [jméno], dostupného v systému ASPI k ust. § [číslo], dle kterých nemůže člen společné domácnosti dědit sám ve druhé třídě, ale až ve třetí třídě. Pokud se jedná o výklad pojmu„ společná domácnost“ pak soud při svém rozhodování vycházel též z rozsudku Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NS“) ze dne 10. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 678/2011, jehož právní věta zní:„ Povaha společné domácnosti jakožto skutečného (faktického) a trvalého spotřebního společenství dvou nebo více fyzických osob zpravidla vylučuje, aby společnou domácnost tvořily fyzické osoby, které spolu nechtějí být členy téhož spotřebního společenství, a aby stejná fyzická osoba byla současně členem dvou nebo více společných domácností. Jestliže manželství trvá a manželé se podílejí na úhradě společných potřeb, a tedy žijí v trvalém spotřebním společenství, není možné založení další společné domácnosti jedním z manželů v jiném spotřebním společenství právně uznat z hlediska ustanovení § 115 obč. zák.“ Ačkoliv se toto rozhodnutí vztahuje k poměrům upraveným zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem platným do 31. 12. 2013, soud má zato, že jej lze aplikovat i v poměrech nové právní úpravy. Skutkově se navíc věc, o níž rozhodoval NS, velmi podobá věci zdejším soudem nyní projednávané.

32. Po provedeném dokazování s ohledem na citovaná zákonná ustanovení, odbornou literaturu a judikaturu má soud zato, že žaloba je zcela nedůvodná. Ačkoli žalobce (i přes upozornění soudu již v průběhu prvního jednání) žalobní petit upravil až v rámci závěrečného návrhu tak, že vypustil druhou dědickou třídu, není ani po této změně žaloby jeho nárok důvodný. Byl to sám žalobce, který v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že již 40 let je ženatý a po stejnou dobu vede se svojí manželkou společnou domácnost. K upřesňujícímu dotazu soudu pak sdělil, že společnou domácnost s manželkou vedl též v období od května 2018 do května 2019, tj. v období jednoho roku před smrtí zůstavitelky. S ohledem na citovaný rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 678/2011 pak má soud za pojmově vyloučené, aby žalobce mohl ve stejné době vést společnou domácnost též se zůstavitelkou. I kdyby tomu tak nebylo, ani tak by soud žalobě nemohl vyhovět. Žalobci se totiž nepodařilo prokázat, že by se žalovanou společnou domácnost skutečně vedl. Dle již opakovaně citovaného rozsudku NS sp. zn. 21 Cdo 678/2011:„ O společnou domácnost dvou nebo více fyzických osob jde - jak vyplývá z výše uvedeného - jen tehdy, jestliže spolu skutečně a trvale žijí na jednom nebo více místech a jestliže opravdu společně uhrazují náklady na své potřeby.“ Přestože soud žalobce při jednání konaném dne 6. 12. 2021 žalobce poučil dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, aby označil všechny důkazy k prokázání svých tvrzení, že v době jednoho roku přes smrtí [jméno] [příjmení] s ní žil ve společné domácnosti, s tím, že pokud tak neučiní, může být se svojí žalobou neúspěšný, žalobce důkazní břemeno v tomto směru neunesl, ačkoliv soud provedl všechny jím navržené důkazy. Žalobci se podařilo prokázat pouze to, že za zůstavitelkou několikrát do měsíce dojížděl, pomáhal jí na zahradě a s péčí o dům, hradil jejím jménem poplatky na obci a zajímal se o její zdravotní stav. Ačkoliv lze tuto aktivitu žalobce ocenit, na výsledek tohoto řízení to vliv nemá. Popsaným jednáním totiž nedošlo k naplnění předpokladu žití ve společné domácnosti se zůstavitelkou. Žalobce se zůstavitelkou nikdy fakticky trvale nežil, ani s ní nesdružoval finanční prostředky, pouze ji navštěvoval a vypomáhal jí. Žalobce tedy neprokázal, že by naplnil zákonné podmínky stanovené v citovaném ust. § 1637 odst. 1 o. z., není proto dědicem ze zákonné posloupnosti a ani účastníkem řízení o pozůstalosti. Soudu proto nezbylo, než žalobu ve znění po změně žalobního petitu jako nedůvodnou zamítnout.

33. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal. Při stanovení tarifní hodnoty sporu (35 000 Kč) vycházel soud z ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Vve věci plně úspěšným žalovaným přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: odměna advokáta za pět poskytnutých úkonů právní služby za čtyři žalované (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 11. 10. 2020, účast u jednaní soudu dne 6. 12. 2021 za 2 úkony a účast u jednání soudu dne 19. 1. 2022) ve smyslu ustanovení § 7 ve spojení s ust. § 12 odst. 4 AT výši 5 x 8 000 Kč (tj. 2 000 Kč za jeden úkon za jednoho žalovaného x 5 úkonů x 4 žalovaní), celkem 40 000 Kč, 5 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 1 500 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou ke dvěma jednáním soudu a zpět ([obec] – [obec] a zpět) v rozsahu 4 půlhodiny, tj. 4 x 100 Kč, celkem 400 Kč, cestovné ve výši 301 Kč za jednu cestu z Velkého Meziříčí do Třebíče a zpět vozidlem Škoda Kodiaq, [registrační značka], k jednání konanému dne 6. 12. 2021 za celkem 52 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 5,1 l [číslo] km, použitém palivu motorová nafta s cenou dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 27,20 Kč za litr a náhradě za použití vozidla dle téže vyhlášky ve výši 4,40 Kč/km, cestovné ve výši 341 Kč za jednu cestu z Velkého Meziříčí do Třebíče a zpět vozidlem Škoda Kodiaq, [registrační značka], k jednání konanému dne 19. 1. 2022 za celkem 52 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 5,1 l [číslo] km, použitém palivu motorová nafta s cenou dle vyhlášky č. 522/2021 Sb. ve výši 36,10 Kč za litr a náhradě za použití vozidla dle téže vyhlášky ve výši 4,70 Kč/km.

34. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou cestovného jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalovaných je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde činí 8 799 Kč.

35. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalovaných nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. <i>36. Dle ust. § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.</i> 37. Vzhledem ke skutečnosti, že svědkyni [jméno] [příjmení] bylo usnesením ze dne 6. 12. 2021, č. j. 7 C 189/2020-85 přiznáno svědečně v částce 1 075,14 Kč a toto bylo svědkyni vyplaceno z prostředků zdejšího soudu, uložil soud žalobci jako neúspěšnému účastníku řízení výrokem III. tohoto rozsudku povinnost uhradit náklady řízení státu v uvedené částce. Žalobce, nechť náklady uhradí ve stanovené lhůtě na účet [číslo] [variabilní symbol].