7 C 19/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o: příspěvek na výživu a některé náklady neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady spojené s těhotenstvím a porodem ve výši 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni výživné neprovdané matky ve výši 57 499,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši 3 000 Kč, zamítá.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení výživného neprovdané matky ve výši 15 000,50 Kč, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou původně k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč jako nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím a dále částky 144 000 Kč jako částky za nezaopatřenou matku ve výši 6 000 Kč měsíčně za 24 měsíců zpětně. Svůj návrh odůvodnila tím, že účastníci řízení spolu žili od roku 2009, avšak nebyli sezdáni. V březnu 2017 žalobkyně otěhotněla a dne 5. 1. 2018 se účastníkům narodila nezletilá dcera Valerie. V době těhotenství žalovaný žalobkyni ničím nepřispíval na zvýšené náklady související s těhotenstvím (vitamíny, oblečení, hygiena, vyšší náklady na stravu atd.). V těhotenství žalobkyně přibrala 15 kg. Do 11. 11. 2018 bydlela žalobkyně u žalovaného v jeho rozestavěném domě, ale vše si financovala sama, a to jak pro sebe, tak i pro dceru. Dokumenty o zakoupení oblečení a ostatních věcí nechala v domě žalovaného, který jí je odmítá vydat. Žalobkyně pobírá peněžitou pomoc v mateřství ve výši asi 6 000 Kč měsíčně a přídavky na dceru ve výši 800 Kč měsíčně. Od žalovaného pobírá od 15. 2. 2019 částku 1 000 Kč měsíčně jako výživné pro dceru a 1 000 Kč měsíčně na výživném pro sebe. Celkem má k dispozici částku 8 800 Kč měsíčně, přičemž 4 000 Kč měsíčně vydá za bydlení u rodičů.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal ani částečně, neboť v rozhodné době spolu žili ve společné domácnosti a žalovaný žalobkyni veškeré požadované náklady hradil ze svých příjmů a zdrojů.

3. Při jednání konaném dne 24. 6. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 11 000 Kč s tím, že ve zbytku na podané žalované trvala. Žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil.

4. Podáním ze dne 7. 1. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět v částce 60 000 Kč a ve zbytku na podané žalobě trvala.

5. Usnesením č.j. 7 C 19/2020-78 ze dne 18. 1. 2021 bylo řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 71 500 Kč, zastaveno.

6. Ve věci bylo provedeno dokazování zejména listinnými důkazy a dále též účastnickou výpovědí žalobkyně a výpověďmi svědků.

7. Z rodného listu [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že se narodila dne 5. 1. 2018 a jako její rodiče jsou zde zapsáni účastníci tohoto řízení.

8. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2017 bylo zjištěno, že základ daně po odečtení ztráty činil 106 926 Kč, když jeho příjmy činily 534 628 Kč a výdaje 427 702 Kč. Žalovaný přitom uplatňuje výdajový paušál ve výši 80 % z příjmů.

9. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2018 bylo zjištěno, že základ daně po odečtení ztráty činil 124 421 Kč, když příjmy činily 622 105 Kč a výdaje 497 684 Kč. Žalovaný přitom uplatňuje výdajový paušál ve výši 80 % z příjmů.

10. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2019 bylo zjištěno, že základ daně po odečtení ztráty činil 99 723 Kč, když příjmy činily 498 616 Kč a výdaje 398 893 Kč. Žalovaný přitom uplatňuje výdajový paušál ve výši 80 % z příjmů.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem pozemků a rodinného domu [adresa] v k. ú. [obec], přičemž uvedené nemovitosti jsou zapsány na [list vlastnictví] pro [územní celek] a k. ú. [obec].

12. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 9. 2016 vyplývá, že žalobkyně byla zaměstnána u zaměstnavatele [příjmení] – [právnická osoba], [obec] od [datum] jako kadeřnice ve [obec] – [část obce], salon [anonymizováno]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s tím, že mzda je stanovena mzdovým předpisem.

13. Z výpisu z účtu žalobkyně u Air Bank, a.s. za měsíc prosinec 2019 bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni zaslal výživné ve výši 1 000 Kč a dále výživné pro nezl. [jméno] ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále obdržela od ÚP Jihlava částku 6 000 Kč na rodičovském příspěvku.

14. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalobkyni prodala těhotenské oblečení v hodnotě 3 000 Kč a balónek na cvičení v hodnotě 1 000 Kč.

15. Ze svědecké výpovědi [obec] [celé jméno žalovaného], otce žalovaného, bylo zjištěno, že účastníci tohoto řízení nejdříve bydleli asi 2 roky spolu s nimi v bytě v [obec], v srpnu 2016 se všichni přestěhovali do rodinného domu v Novém Petříně. Účastníci tohoto řízení tam s nimi žili až do listopadu 2017, kdy se odstěhovali do Klučova. V době, kdy bydleli všichni pohromadě, tak všechno hradili rodiče žalovaného. V období od ledna 2018 již bydleli v Klučově a všechno platil žalovaný. Oni jim do Klučova vozili obědy, nebo tam manželka vařila, když se pracovalo na domě. Žalobkyně měla k dispozici platební kartu žalovaného. Svědek byl přítomen tomu, jak žalovanému telefonovala o PIN ke kartě. Svědek potvrdil, že žalovaný žalobkyni kupoval oblečení a boty. Svědek žalobkyni občas kupoval i naftu do auta. Někdy v lednu 2018 zaslali s manželkou synovi částku 125 000 Kč. Žalovaný byl v té době bez zaměstnání, částka [částka] byla určena na běžný provoz domácnosti a 100 000 Kč bylo na dokončení dětského pokojíku. Následně pak synovi ještě dal 15 000 Kč na chod domácnosti. Žalobkyně se na nákladech domácnosti nikdy nepodílela.

16. Z výslechu svědkyně [příjmení] [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že účastníci tohoto řízení s nimi žili od srpna 2016 až do listopadu 2017. V této době jim ničím nepřispívali, jen syn jim občas nakoupil. Žalobkyně měla svůj plat pro sebe. V době, kdy se narodila vnučka, zůstal žalovaný 3 měsíce doma, a proto je finančně podpořili částkou 100 000 Kč, vozili jim obědy a pomáhali dokončit dům. Žalovaný se staral o dceru, hodně nakupoval. Žalobkyně platila nákupy kartou žalovaného, k níž vždycky zapomněla PIN a volala žalovanému, ať jí ho pošle. Žalovaný jí dával peníze na nákupy věcí souvisejících s těhotenstvím. Svědkyni přišlo normální, že žalobkyně platila kartou žalovaného, nijak zvlášť to neřešila. Kromě částky 100 000 Kč dali ještě synovi 15 000 Kč v hotovosti, v době, kdy byl doma a občas jim přivezli nákup.

17. Ze zprávy Úřadu práce ČR, Kontaktní pracoviště Třebíč bylo zjištěno, že v období od 5. 1. 2018 do 5. 1. 2020 byla na pozici klempíř/pokrývač volná 3 pracovní místa s nabídkou hrubé měsíční mzdy v rozmezí 23 000 Kč až 30 000 Kč.

18. Žalovaný soudu předložil kopie dokladů o nákupech v supermarketech, obchodu s textilem, hračkami a obuví, kdy většinou se jednalo o nákupy jídla a věcí pro dítě.

19. Žalovaný soudu dále předložil výpisy z účtu u ČSOB, a.s., Air Bank, a.s. a Equa Bank. Z výpisů z účtu u ČSOB vyplývá, že žalovaný pravidelně nakupoval v supermarketech, lékárnách, hračkářstvích apod. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že v červenci 2018 bylo provedeno několik transakcí v Novém Městě na Moravě. Dne 26. 9. 2018 zaslal žalovaný na účet žalobkyně částku 3 000 Kč a dne 4. 11. 2018 částku 5 000 Kč. Z přehledu transakcí na účtu žalovaného u Equa Bank vyplývá, že dne 17. 2. 2018 zde byla připsána částka 25 000 Kč z účtu [obec] [celé jméno žalovaného] a dne 17. 9. 2017 částka 100 000 Kč z téhož účtu.

20. Z objednávky ze dne 3. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný objednal vlasovou kosmetiku v hodnotě 1 091 Kč.

21. Z výpisu z účtu žalobkyně u ČSOB, a.s. vyplývá, že v roce 2017 její příjem v březnu činil 11 148 Kč, v dubnu 13 032 Kč, v květnu 12 750 Kč, v červnu 12 351 Kč, v červenci 11 408 Kč, v srpnu 11 721 Kč, v září 2 263 Kč (ze zaměstnání) a 4 212 Kč (od ČSSZ jako nemocenské dávky), v říjnu 7 020 Kč (nemocenská), v listopadu 7 254 Kč (nemocenská) a v prosinci 7 130 Kč (nemocenská). V červenci uvedeného roku zaslal navíc žalovaný žalobkyni částky 14 000 Kč a 5 600 Kč a dále v květnu částku 3 700 Kč.

22. V roce 2018 používala žalobkyně do srpna účet u ČSOB, a. s., přičemž její příjmy v tomto období představovala peněžitá pomoc v mateřství v měsíční výši 9 610 Kč v měsících leden, únor, duben a dále ve výši 8 680 Kč v březnu, 9 300 Kč v květnu a 6 820 Kč v červnu, kdy navíc obdržela část rodičovského příspěvku ve výši 280 Kč. V dubnu 2018 navíc obdržela od svého zaměstnavatele částku 4 995 Kč. V červenci 2018 došel žalobkyni na účet rodičovský příspěvek ve výši 7 100 Kč. Shodnou částku na rodičovském příspěvku pak žalobkyně obdržela na nový účet u Air Bank, a.s. v měsíci září a říjen 2018. V září a v říjnu jí navíc na účet od žalovaného došla měsíčně částka 3 000 Kč. Od listopadu 2018 pak žalobkyně pobírá rodičovský příspěvek v částce 6 000 Kč měsíčně. Žalovaný zaslal žalobkyni dne 4. 11. 2018 na účet částku 5 000 Kč. Od února 2019 pak žalobkyni na účet od žalovaného pravidelně chodí 1 000 Kč jako výživné pro nezl. [jméno] a 1 000 Kč jako výživné pro žalobkyni.

23. Z čestného prohlášení [jméno] [celé jméno žalobkyně] ze dne 23. 6. 2020 vyplývá, že finančně podporovala spolu se svým manželem [jméno] [příjmení] dceru [jméno] od listopadu 2018.

24. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 15. 6. 2020 vyplývá, že žalobkyni prodala těhotenské oblečení v hodnotě 5 000 Kč.

25. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: účastníci tohoto řízení byli životními partnery, avšak neuzavřeli manželství. Za dobu jejich soužití se dne 5. 1. 2018 narodila nezletilá [jméno]. Účastníci tohoto řízení spolu bydleli až do 11. 11. 2018, kdy se žalobkyně odstěhovala. V době před otěhotněním pracovala žalobkyně jako kadeřnice, přičemž její průměrný čistý měsíční příjem činil cca 12 000 Kč. Od září 2017 již žalobkyně pobírala nemocenské dávky, resp. peněžitou pomoc v mateřství v průměrné výši 7 100 Kč měsíčně. V průběhu roku 2018 pak činil měsíční příjem žalobkyně cca 8 200 Kč, a to v podobě peněžité pomoci v mateřství a následně rodičovského příspěvku. V dubnu 2018 navíc žalobkyně obdržela od zaměstnavatele částku 4 995 Kč. V průběhu roku 2018 zaslal žalovaný na účet žalobkyně částku 8 000 Kč. V roce 2019 pobírala žalobkyně rodičovský příspěvek ve výši 6 000 Kč měsíčně. Od února 2019 zasílal žalovaný na výživu žalobkyně měsíčně částku 1 000 Kč, celkem jí zaslal částku 11 000 Kč. Žalobkyně i žalovaný v předmětném období nakupovali jídlo, oblečení, drogerii a léky. Kupovali také hračky a další potřeby pro nezl. Valerii. Žalobkyně si nakoupila použité těhotenské oblečení za částku 8 000 Kč a balonek na cvičení za částku 1 000 Kč. Žalobkyně v době společného soužití se žalovaným používala jeho platební kartu k běžným nákupům. Ohledně výdělkových možností žalovaného vycházel soud z nabídky volných pracovních míst v oboru klempíř/pokrývač s výší hrubé měsíční mzdy v rozmezí od 23 000 Kč do 30 000 Kč, neboť z daňového přiznání žalovaného vyplývá, že uplatňuje výdajový paušál ve výši 80% z příjmů, a proto jeho základ daně nemůže soud brát v potaz pro účely stanovení výživného. <i>26. Dle ust. § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.</i> 27. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Předně je nutno připomenout, že účelem institutu výživného a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce je kompenzace snížení příjmů matky v souvislosti s narozením dítěte. Soud má za prokázané, že účastníci tohoto řízení jako rodiče nezl. [jméno], narozené dne [datum], nebyli sezdáni, a proto připadá v úvahu aplikace citovaného ust. § 920 odst. 1 o. z.. Ačkoli otec od počátku tvrdil, že veškeré náklady požadované žalobkyní hradil ze svých příjmů a zdrojů, v závěrečném návrhu jeho právní zástupce uvedl, že žalovaný rozporuje pouze výši nároku požadovanou žalobkyní, nikoli jeho základ a je ochoten uhradit na příspěvek na náklady související s těhotenstvím a porodem částku 3 000 Kč až 5 000 Kč a též je ochoten uhradit dlužné výživné pro žalobkyni po snížení žalované částky o již uhrazené výživné. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně se žalovaným společně bydleli v domě žalovaného až do listopadu 2018 a oba dva se podíleli na chodu domácnosti nákupy potravin, drogerie, léků a dalších obvyklých potřeb. Každý z nich měl však svůj vlastní účet. Žalobkyně však v některých případech používala k běžným nákupům platební kartu žalovaného, což potvrdili svědci [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalovaného].

28. Pokud se jedná o náklady spojené s těhotenstvím a porodem, soud považuje za adekvátní částku 7 000 Kč, když sama žalobkyně prokázala vynaložení nákladů ve výši min. 9 000 Kč. Výslechy slyšených svědků však má soud současně za prokázané, že žalovaný žalobkyni již na náklady spojené s těhotenstvím také přispěl (nákupy oblečení, jídla apod., které mj. žalobkyně někdy hradila jeho platební kartou).

29. V důsledku narození nezl. [jméno] pak prokazatelně poklesl příjem žalobkyně, a to v období od února do května 2018 na průměrnou měsíční částku cca 10 000 Kč. Čistý měsíční příjem žalobkyně ze zaměstnání přitom před otěhotněním činil prokazatelně cca 12 000 Kč. Soud proto žalobkyni za měsíce únor až květen 2018 přiznal žalobkyní požadované výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Dlužná částka za toto období přitom činí 8 000 Kč za měsíce únor až květen 2018, tj. 4 x 2 000 Kč a dále částku 1 677 Kč za 26 dní z měsíce ledna 2018, neboť nezl. [jméno] se narodila dne [datum]. Denní sazba výživného přitom činí 64,50 Kč. Za období od června 2018 do prosince 2019 pak soud přiznal žalobkyni výživné v jí požadované částce [částka] měsíčně, neboť její příjem pokles na částku 7 100 Kč měsíčně, resp. 6 000 Kč měsíčně od listopadu 2018 (rodičovský příspěvek). Soud při svém rozhodování však nezohlednil snížení rodičovského příspěvku na částku [částka] měsíčně, neboť bylo volbou žalobkyně, že si rodičovský příspěvek snížila v důsledku prodloužení rodičovské dovolené na 4 roky, přičemž jí nic nebránilo, aby nadále pobírala příspěvek v částce [částka] měsíčně. Dluh žalovaného na výživném proto za období červen 2018 až prosinec 2019 činí 66 500 Kč (19 měsíců x 3 500 Kč měsíčně). Dále soud přiznal žalobkyni ještě výživné za poměrnou část měsíce ledna 2020 ve výši 322,50 Kč Celkem tedy měl žalovaný za období od 5. 1. 2018 do 5. 1. 2020 žalobkyni na výživném uhradit částku 76 499,50 Kč. Od takto vyčísleného dlužného výživného odečetl soud skutečně uhrazené výživné 11 000 Kč a dále částku 8 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni zaslal na účet v říjnu, resp. v listopadu 2018. Soud zde vycházel z tvrzení žalovaného, že se jednalo o částky určené na výživu žalobkyně, přičemž tato neprokázala opak.

30. S ohledem na shora uvedené pak soud výrokem I. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni na náklady spojené s těhotenstvím a porodem částku 7 000 Kč. Výrokem II. mu pak uložil uhradit žalobkyni výživné ve výši 57 499,50 Kč a výroky III. a IV. pak žalobu ve zbývajících částech zamítl.

31. Při rozhodování o nákladech řízení aplikoval soud ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků, když každý z nich byl úspěšný pouze v části předmětu řízení.