7 C 21/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 944 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 419 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 419 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení a částku 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 525 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen uhradit České republice - Okresnímu soudu v Třebíči soudní poplatek ve výši 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 944 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu převozu žalovaného služebním vozidlem žalobce do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava, kdy bylo dne 17. 12. 2019 najeto 64 km a dne 28. 1. 2020 bylo najeto 80 km. Náklady na převoz spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku byly žalobcem vyúčtovány ve výši 419 Kč za přepravu ze dne 17. 12. 2019 a dále ve výši 525 Kč za přepravu dne 28. 1. 2020. Žalovaný byl písemnou výzvou vyzván k zaplacení částky 419 Kč nejpozději do 10. 2. 2020 a k zaplacení částky 525 Kč nejpozději do 16. 3. 2020. Žalovaný však dosud žalobkyni ničeho neuhradil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný byl v době obou převozů do protialkoholní záchytné stanice pod vlivem alkoholu, o čemž svědčí záznamy protialkoholní záchytné stanice [číslo] ze dne 17. 12. 2019 a [číslo] ze dne 28. 1. 2020 a za této situace je povinen uhradit náklady na převoz do tohoto zařízení. Výše těchto nákladů byla prokázána jejich vyčíslením ze dne 21. 1. 2020 a ze dne 9. 3. 2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě částky 419 Kč do 10. 2. 2020 a částky 525 Kč do 16. 3. 2020, ocitl dnem následujícím po splatnosti uvedených částek v prodlení s plněním peněžitého závazku, je povinen uhradit žalobkyni kromě dlužných částek též úroky z prodlení v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce, který byl ve věci plně úspěšný, má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce, jako účastník řízení, který nebyl v řízení zastoupen, ani neprokázal výši vynaložených nákladů, má právo na náhradu nákladů řízení v paušální výši, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Co se týče výše takové paušální částky, ta se v daném případě řídí § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., tedy je stanovena ve výši 100 Kč za jeden úkon vymezený v § 1 odst. 3 cit. vyhlášky. Žalobce požadoval zaplacení částky 500 Kč za pět úkonů (2x opatření listinných důkazů, 2x zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby). S ohledem na citovanou vyhlášku však soud žalobci přiznal na nákladech řízení pouze částku 300 Kč, tj. 100 Kč za každou přežalobní výzvu a za podání žaloby (výrok II.). Výrok o zaplacení soudního poplatku vyplývá z ust. § 2 odst. 3 ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písmeno a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož je žalobce od platby soudního poplatku osvobozen a poplatková povinnost přechází na žalovaného. Výše soudního poplatku odpovídá vzhledem k datu zahájení řízení položce 2, bod 1., písmeno a) Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek může žalovaný uhradit buď v kolcích anebo platbou na účet Okresního soudu v Třebíči [číslo] [variabilní symbol].