7 C 212/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 72 782 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 72 782 Kč, s úrokem ve výši 16,40 % ročně z částky 68 782 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 68 782 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 836,70 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 72 782 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jako smluvními stranami dne 3. 1. 2018. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala ke dni 3. 1. 2018 a zavázala se jej splatit v 60ti měsíčních splátkách po 2 481 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 16,40% ročně. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný a poskytla žalované dodatečnou lhůtu k úhradě (do 28. 4. 2020). Žalovaná však dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradila.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalované a tato doložila též listinnými důkazy.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána.

4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 3. 1. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 100 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,40%. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 2 481 Kč. Poplatky spojené s uzavřenou smlouvou byly blíže specifikovány v Sazebníku, na který smlouva odkazuje. S výší poplatků byla žalovaná seznámena v rámci Standardních evropských informací pro spotřebitele, které podepsala dne 3. 1. 2018. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 8. 4. 2020, téhož dne o tom zaslala oznámení žalované a poskytla jí dodatečnou lhůtu k plnění do 23. 4. 2020. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 24. 6. 2020. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě čestného prohlášení žalované o výši příjmů. Dále žalobkyně zjišťovala zadluženost žalované a lustrovala ji ve veřejně přístupných databázích dlužníků a dalších, o čemž soudu předložila doklady.

6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>9. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.</i> <i>10. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.</i> 12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaná ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměla k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázala žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovanou v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalované povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovanou a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.

13. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaná se neuhrazením dlužné částky dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalované i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.

14. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: -) soudní poplatek ve výši 2 912 Kč, -) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 4 020 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), celkem 12 060 Kč, za doplnění žalobních tvrzení ze dne 4. 1. 2021 soud odměnu nepřiznal, neboť tyto údaje měla žalobkyně uvést již v samotné žalobě, -) 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč.

15. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

16. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.