7 C 228/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 64 672,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 672,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 225,08 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 108 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 64 672,48 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 20. 6. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným.

2. Soud usnesením ze dne 15. 12. 2020, č. j. 7 C 228/2020-10, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná.

3. Podáním ze dne 23. 12. 2020 doplnila žalobkyně svá tvrzení v tom směru, že úvěruschopnost žalovaného důkladně prověřila ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, a to v rámci [právnická osoba] (dále též jen„ KB“). O žalovaném získala informace zejména z nebankovních registrů NRKI, [příjmení], z Rizikového registru KB, z insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí atd. Nezjistila přitom o žalovaném žádné negativní informace.

4. Pokud se jedná o námitku žalobkyně ohledně relativní neplatnosti úvěrové smlouvy v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, pak zde soud poukazuje na rozsudek Soudního Dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, z něhož vyplývá, že soud musí posuzovat platnost smlouvy z uvedených důvodů z úřední povinnosti, neboť články 8 a 23 směrnice 2008 brání vnitrostátní úpravě v podobě neplatnosti relativní.

5. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. neměli k tomuto postupu námitky.

6. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyně prostřednictvím svého mandatáře ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 20. 6. 2019 úvěrovou smlouvu [číslo]. Z textu samotné smlouvy vyplývá, že žalovaný pracuje v zemědělství (DVP družstvo), měsíční příjem jeho domácnosti činí 15 000 Kč, výdaje na bydlení činí 3 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Jednalo se o úvěr na koupi zboží, a sice automobilu Škoda Fabia, jehož pořizovací cena činila 40 846 Kč. Uvedená částka byla převedena na účet prodejce vozidla, o čemž svědčí potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru ze dne [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 4 721 Kč. Žalovaný však splátky přestal hradit, a to od splátky splatné dne 20. 7. 2019, jak vyplývá z přehledu plateb. V bodě 1.2 úvěrové smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně za prodlení s každou měsíční splátkou. V bodě 2.11 úvěrové smlouvy je pak sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nedodání technické průkazu vozidla ve lhůtě 30 dnů od provedení zápisu změn v registru vozidel. Dopisem ze dne 18. 12. 2019 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě ve lhůtě nejpozději do 7. 1. 2020. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval, a proto mu žalobkyně zaslala dne 29. 4. 2020 předžalobní výzvu k plnění.

7. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona [číslo] občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>10. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.</i> <i>11. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.</i> <i>12. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.</i> 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byla platně sjednána též smluvní pokuta, přiznal soud žalobkyni i tento nárok. Smluvní pokuta přitom z celkem přiznané částky představuje [částka].

15. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.

16. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: -) soudní poplatek ve výši 2 588 Kč, -) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 3 700 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 11 100 Kč, -) 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč.

17. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde přitom činí částku 2 520 Kč.

18. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.