7 C 228/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 11 738 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 738 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 5. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 11 738 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelské půjčce uzavřené dne 15. 2. 2018 mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor, v němž uvedl, že se žalobkyní nikdy nejednal. Žalobkyně se k této námitce vyjádřila tak, že smlouva o podnikatelské půjčce ze dne 15. 2. 2018 byla již druhou v pořadí, kterou s ní žalovaný uzavřel. Žalovaný se žalobkyní navíc komunikoval ohledně možnosti smírného vyřešení tohoto sporu formou splátkového kalendáře. Svá tvrzení žalobkyně doložila listinnými důkazy.

3. Z účasti u nařízeného jednání se žalobkyně omluvila s tím, že vyslovila souhlas, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ačkoliv byl řádně předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků, resp. právního zástupce žalobkyně, a to ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 2. 2018 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.momentpujcka.cz uzavřena smlouva o podnikatelské půjčce. Žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 6 000 Kč s úrokem ve výši 1 680 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 7 680 Kč ve lhůtě 28 dnů od data odeslání půjčky z účtu žalobkyně. V bodě 8.1 smlouvy byl sjednán úrok z prodlení ve výši 2% denně z dlužné částky za prvních 30 dní prodlení žalovaného. Dle bodu 8.2 smlouvy 31. den prodlení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni poplatek z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 000 Kč. Z potvrzení o platbě vystavené Fio bankou bylo zjištěno, že dne 15. 2. 2018 byla z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] zaslána částka 6 000 Kč na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě o půjčce jako účet žalovaného. Z knihy odeslaných SMS zpráv vyplývá, že žalovaný půjčku ve sjednané lhůtě nezaplatil, na což byl upozorněn žalobkyní [příjmení] zprávou poprvé již dne 18. 3. 2018. Z knihy odchozí emailové pošty žalobkyně adresované žalovanému bylo zjištěno, že na svůj dluh uhradil částky 2 000 Kč (dne 11. 5. 2018), 1 000 Kč (dne 13. 6. 2018), 450 Kč (dne 31. 7. 2018) a 500 Kč (dne 22. 10. 2018). Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalovaného vedeného u Komerční banky, a.s. za prosinec 2017 a kopii jeho občanského průkazu. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. <i>5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>7. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.</i> <i>8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 2. 2018 platně uzavřena smlouvy o podnikatelské půjčce. Žalobkyně předložila důkazy prokazující, že žalovaný s ní byl v kontaktu a smlouvu s ní uzavřel (zejm. kopie občanského průkazu, výpis z účtu žalovaného, předchozí splacená půjčka). Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil a nemohl tak být soudem poučen dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby svá tvrzení doplnil, resp. prokázal. Soud má proto na základě provedeného dokazování za prokázané, že předmětná smlouva uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným byla. Ačkoli žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2390 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce. Je proto povinen kromě dlužné jistiny (6 000 Kč), uhradit žalobkyni též platně sjednaný úrok ze zápůjčky ve výši 1 680 Kč, úrok z prodlení ve výši 2% ročně z částky 7 680 Kč za 30 dnů, tj. 4 608 Kč a též platně sjednaný poplatek z prodlení ve výši 3 400 Kč, to vše poníženo o částku 3 950 Kč, kterou žalovaný žalobkyni již uhradil.

10. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“). Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky vyzvala a má tudíž podle uvedených zákonných ustanovení proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ust. § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal. Náklady řízení potom soud vyčíslil jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, paušální částka náhrada výdajů nezastoupeného účastníka řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 1 x 100 Kč za vyjádření k odporu.

11. Lhůta k úhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.