7 C 24/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 48 222,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 222,98 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 729,57 Kč od 11. 12. 2019 do 1. 6. 2021, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 000,50 Kč od 11. 12. 2019 do 1. 6. 2021, s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 48 222,98 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 222,98 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 126,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 48 222,98 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Česká spořitelna, a.s.) a žalovaným jako smluvními stranami dne 11. 12. 2019. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a společností Česká spořitelna, a.s. Na základě úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 16,90 % p.a. a dále poplatky dle smlouvy a dle platného ceníku. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. Identita žalovaného byla ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru, prohlásila dne 3. 6. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 řádnými splátkami. Žalovaný proto dluží částku 48 222,98 Kč na jistině dluhu, částku 8 729,57 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 16,90 % p.a. počítaného z jistiny úvěru od 11. 12. 2019 do 1. 6. 2021, částku ve výši 3 000,50 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 4. 6. 2020 do 1. 6. 2021 a dále smluvní úrok 16,90 % p.a. z částky 48 222,98 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 10 % p.a. z částky 48 222,98 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného o zaplacené dlužné částky bezúšpěšně upomínala. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne 21. 6. 2021 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný.

4. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 12. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,90 %. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 2 500 Kč. Výše dlužné částky byla zjištěna z účetních dokladů právní předchůdkyně žalobkyně (podklady pre súdne konanie). Rozhodnutím o okamžité splatnosti úvěru ze dne 3. 6. 2020 byl úvěr k témuž dni prohlášen za splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31 5. 2021 přešla ke dni 1. 6. 2021 pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 10. 6. 2021, předžalobní výzva pak dne 21. 6. 2021.

5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.</i> <i>9. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.</i> <i>11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.

13. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.

14. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 930 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 3 060 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.

15. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

16. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.