7 C 25/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o zaplacení příslušenství I. Žalovaná 1. a žalovaná 2. jsou povinny zaplatit žalobci společně a nerozdílně zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 486 180 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná 1. a žalovaná 2. jsou povinny zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 37 134,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.III. Žalovaná 1. a žalovaná 2. jsou povinny zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči soudní poplatek ve výši 14 666 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Podanou žalobou domáhal se žalobce po žalovaných zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 486 180 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení. Oběma žalovaným byla rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 1. 2025, č. j. , spisová značka, uložena mj. povinnost podle ust. § 228 odst. 1 tr. řádu uhradit společně a nerozdílně poškozeném u , Jméno žalobce, škodu ve výši 486 180 Kč, se zbytkem svého nároku byl odkázán na občanskoprávní řízení. Odsuzující rozsudek nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 1. 3. 2025, avšak žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody vůči oběma žalovaným již dne 3. 4. 2023 a toto uplatnění se dostalo do dispoziční sféry žalovaných nejpozději dne 15. 12. 2023, kdy jim bylo policejním orgánem umožněno prostudování trestního spisu. Žalobce dále odkázal na soudní rozhodnutí týkající se právě přiznání zákonného úroku z prodlení z přiznané náhrady škody v trestním řízení, zejm. na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 31/2014. V projednávané věci se stal nárok žalobce splatným dne 15. 12. 2023, kdy bylo oběma žalovaným umožněno prostudovat si trestní spis. Žádná ze žalovaných žalobci dosud ničeho neuhradila.V souladu s § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce souhlasila výslovně, žalovaná 1. i žalovaná 2. tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměly žádné námitky, přestože byly vyzvány k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Na základě listin připojených k žalobě učinil soud závěr, že v rámci trestního řízení vedeného policejním orgánem Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského Kraje, Územní odbor Brno – venkov, oddělení hospodářské kriminality, pod sp. zn. 38464/ČJ-2023-ŠIG pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku proti neznámému pachateli se žalovaný připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 509 250 Kč. Tento úkon byl učiněn v rámci dožádání pro trestní řízení vedené policejním orgánem Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Benešov, sp. zn. KRPS-213314/TČ-2022-010181. Ze záznamu o prostudování spisu ze dne 15. 12. 2023 vyplývá, že toto proběhlo bez účasti obou obžalovaných (zde žalovaných), které se k prostudování nedostavily, avšak proběhlo v přítomnosti obhájců obou obžalovaných. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 1. 2025, č. j. , spisová značka, byla oběma žalovaným uložena mj. povinnost podle ust. § 228 odst. 1 tr. řádu uhradit společně a nerozdílně poškozeném u , Jméno žalobce, škodu ve výši 486 180 Kč, se zbytkem svého nároku byl odkázán na občanskoprávní řízení. Ohledně výroku o náhradě škody u pošk. , Jméno žalobce, nabyl rozsudek právní moci a vykonatelnosti dne 1. 3. 2025. Žalobce zaslal dne 29. 9. 2025 prostřednictvím svého právního zástupce oběma žalovaným předžalobní výzvu z téhož dne na několik známých adres obou žalovaných a , Jméno žalované A, též do její tehdy funkční datové schránky.Dle ust. § 1968 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle ust. § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný svůj nárok řádně uplatnil v trestním řízení vedeném nejprve proti neznámému pachateli a posléze proti oběma žalovaným. Ty byly následně uznány vinnými ze spáchání trestné činnosti, pro kterou byly stíhány a trestním rozsudkem byla žalovaným mj. uložena povinnost nahradit žalobci částku 486 180 Kč. Z právní věty rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 569/2013 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 31/2014 mj. vyplývá: „Při odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku je z hlediska počátku prodlení obviněného v trestním řízení obvykle rozhodné, kdy policejní orgán poté, co uznal vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožnil obviněnému prostudovat spisy (§ 166 odst. 1 tr. ř.), pokud spis obsahuje řádně uplatněný nárok na náhradu škody, a obviněný se tak z obsahu spisu mohl o něm dozvědět. To nevylučuje, že obviněný měl možnost dozvědět se o této skutečnosti v odlišné době. Rozhodující je však vždy zjištění, kdy se projev vůle poškozeného dostal do sféry dispozice obviněného, čímž je třeba rozumět konkrétní a objektivní možnost obviněného seznámit se s obsahem jemu adresovaného požadavku poškozeného na náhradu škody.“. Obě žalované měly možnost seznámit se s tím, že žalobce řádně uplatnil nárok na náhradu škody v trestním řízení při prostudování spisu dne 15. 12. 2023. Tímto dnem se stal nárok žalobce splatným a dnem následujícím se obě žalované ocitly v prodlení se splněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1968 o. z. Žalobce má proto dle ust. § 1970 o. z. vůči oběma žalovaným právo na náhradu zákonného úroku z prodlení z částky, která mu byla přiznána shora citovaným trestním rozsudkem. Výše žalobcem požadovaného zákonného úroku z prolení přitom odpovídá ust. § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaných. S ohledem na skutečnost, že povinnost k úhradě částky 486 180 Kč byla trestním rozsudkem uložena oběma obžalovaným společně a nerozdílně, postupoval soud stejně i ohledně příslušenství této pohledávky. S ohledem na shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovaným 1. a 2. právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 9 780 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby), 3 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.Výrok o zaplacení soudního poplatku vyplývá z ust. § 2 odst. 3 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. s) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož je žalobce od platby soudního poplatku osvobozen a poplatková povinnost přechází na žalované. Základ poplatku je stanoven dle § 6 odst. 1 věta druhá, odst. 3 uvedeného zákona. Výše soudního poplatku odpovídá vzhledem k datu zahájení řízení položce 1, bod 1., písmeno c) Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek může žalovaná uhradit buď na pokladně soudu anebo platbou na účet Okresního soudu v Třebíči č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .