7 C 256/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 121 622,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč s 14,75 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 32 000 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení a částku 35 108 Kč s 14,75 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 35 108 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 154,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 662,41 Kč od 6. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 30 % ročně z částky 32 000 Kč od 27. 10. 2023 do zaplacení, částky 39 359,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 240,07 Kč od 2. 10. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 29,79 % ročně z částky 49 188,58 Kč od 22. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 25. 6. 2024 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 47 154,88 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru ve výši 30 % ročně a zákonného úroku z prodlení a částky 74 467,21 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru ve výši 29,79 % ročně a zákonného úroku z prodlení, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2023 a ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2023 uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným. Na základě prvně uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč na základě druhé smlouvy finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Do dne podání žaloby neuhradil žalovaný na svůj dluh z prvně uvedené smlouvy ničeho a na dluh ze druhé smlouvy uhradil částku 14 892 Kč., právnická osoba, jednání nařízenému na den 21. 7. 2025 se řádně předvolaní účastníci nedostavili, a soud proto jednal v jejich nepřítomnosti. Žalobkyně omluvila svoji účast na jednání, žalovaný se nedostavil bez omluvy.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , hodnota, , přílohou č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , hodnocením klienta z 12. 7. 2023, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 26. 10. 2023, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 13. 7. 2023, platební historií ke smlouvě č. , hodnota, , přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek, smlouvou o úvěru č. , hodnota, , přílohou č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , hodnocením klienta ze dne 21. 2. 2023, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 21. 9. 2023, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 21. 2. 2023, platební historií ke smlouvě č. , hodnota, , přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek, předžalobní výzvou ze dne 28. 5. 2024 a podacím lístek k této výzvě, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024 a podacím lístkem k této výzvě, výplatními lístky žalovaného za měsíce duben a květen 2023, výpisy záznamů z registru SOLUS a výpisy z registru NRKI.

4. Z těchto důkazů soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 7. 2023 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 32 000 Kč a tato částka byla žalovanému stejného dne vyplacena. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 71,07 % ročně, tedy celkem 97 104 Kč splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 306 Kč, splatných vždy do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje srpnem 2023. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a na splnění svých závazků ze smlouvy o úvěru dosud neuhradil žádnou částku. V souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 26. 10. 2023. K tomuto dni činila nová jistina úvěru 37 662,41 Kč. V důsledku prohlášení úvěru za splatný vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů 400 Kč, úhrady na pojištění ve výši 849 Kč a smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení.

5. Z provedených důkazů soud dále zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 21. 2. 2023 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč a tato částka byla žalovanému stejného dne vyplacena. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 73,96 % ročně, tedy celkem 156 816 Kč splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 723 Kč, splatných vždy do 18. dne každého kalendářního měsíce počínaje březen 2023. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a na splnění svých závazků ze smlouvy o úvěru dosud uhradil pouze částku 14 892 Kč. V souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 21. 9. 2023. K tomuto dni činila nová jistina úvěru 58 240,07 Kč. V důsledku prohlášení úvěru za splatný vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 9914 859,148 Kč, dlužného poplatku za pojištění ve výši 1 358 Kč a smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení.

6. Schopnost žalovaného úvěr splatit byla žalobkyní ověřena z dokladů o jeho příjmech, jeho prohlášení i z údajů v registrech SOLUS a NRKI.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

8. Zde soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2019, č.j. 25 Co 296/2019-95, v rámci kterého odvolací soud zcela v souladu s rozhodnutím Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 2. 11. 2018, č.j. 7 C 174/2018-63 dovodil, že s ohledem na úvěrovou sazbu sjednanou ve smlouvě (97,09 %) je nutno považovat úvěrovou smlouvu jako celek za absolutně neplatnou. Zejména soud shledal, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha je v dané věci tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, když obecná ustanovení občanského zákoníku, vyjádřená v hlavě I., je nutné používat a musejí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a její konání, pokud požaduje úroku z půjčené částky více než 66,79 %, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou a jednání věřitele nemůže požívat právní ochrany. Výše uvedené okolnosti pak dle odvolacího soudu brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy.

9. V projednávané věci je pak i zřejmé, že žalovaný při uzavření smluv s právním předchůdcem žalobkyně vystupoval v pozici spotřebitele podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jak bylo uvedeno v předchozích odstavcích, sjednaná zápůjční úroková sazba činila 71,07 %, resp. 73,96 % ročně a RPSN 99,46 %, resp. 104,98 %. Dle veřejně dostupných údajů na internetových stránkách ČNB o úrokových sazbách z nových spotřebitelských úvěrů vyplývá, že průměrná úroková sazba činila v únoru 2023 9,54 % ročně a v červenci téhož roku 9,57 % ročně. Ve smlouvě sjednané úrokové sazby tak téměř 8x převyšují průměrnou úrokovou sazbu v době uzavření smluv. Obě smlouvy tak byly koncipovány jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele, a to i s ohledem na další ustanovení, která jsou v neprospěch spotřebitele (přirůstání úroků k jistině v kombinaci s ujednáním o smluvních pokutách). V důsledku absolutní neplatnosti předmětných smluv se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními § 2991 a násl. o. z. o bezdůvodném obohacení.

10. Žalovanému tak na úkor žalobkyně vzniklo pouze bezdůvodné obohacení, a to ve výši dopovídající neuhrazeným původním jistinám, tj. ve výši 32 000 Kč a ve výši 35 108 Kč (50 000 Kč - 14 892 Kč), včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení dle §§ 1968 a § 1970 o. z., počítaného od 13. 6. 2024 do zaplacení, když v předžalobní výzvě stanovila žalobkyně splatnost na den 12. 6. 2024. Výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení.

11. Jelikož žalovaný doposud uvedené částky žalobkyni neuhradil, uložil mu soud tuto povinnost výrokem I. rozsudku. Výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku s ohledem na neplatnost úvěrových smluv jako nedůvodnou zamítnul.

12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl v řízení žalovaný a obecně by mu tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.