7 C 26/2019

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o: ochranu osobnosti

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zdržet se tvrzení o tom, že žalobkyně je velice nízce finančně gramotná, psychicky nemocná a fakticky omezena ve svéprávnosti, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaslat na adresu žalobkyně písemnou omluvu v tomto znění:„ Omlouvám se své sestře [celé jméno žalobkyně], že jsem o ní v řízeních vedených před Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. 4 C 152/2016 a 10 Nc 21007/2017 uváděl, že je nízce finančně gramotná a trpí duševním onemocněním, které by mělo být důvodem omezení svéprávnosti paní [celé jméno žalobkyně]“

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 60 000 Kč, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 3. 2019 domáhala se žalobkyně po žalovaném, aby se zdržel tvrzení o tom, že je velice nízce finančně gramotná, psychicky nemocná a fakticky omezená na svéprávnosti. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala písemnou omluvu ve znění specifikovaném ve výroku II. tohoto rozsudku. Současně se žalobkyně domáhala zaplacení nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Všechny své nároky opírala žalobkyně o právní úpravu ochrany osobnosti. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je její bratr, avšak jejich vztah je dlouhodobě velmi napjatý a konfliktní. Žalovaný se o žalobkyni vyjadřuje lživě a účelově urážlivě, minimálně od 9. 8. 2016, kdy žalobkyně podala k Okresnímu soudu v Třebíči žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem. K těmto nemovitostem nabyli oba účastníci vlastnické právo v rámci dědického řízení po jejich otci. Sourozenci nebyli schopni dohodnout se na tom, jakým způsobem nakládat s předmětnými nemovitostmi, a proto podala výše uvedenou žalobu. V důsledku toho o ní žalovaný začal šířit nepravdivé informace, že je velice nízce finančně gramotná, že neumí výhodně investovat a začal sestavovat podrobnější anamnézu jejích osobnostních a rodinných poměrů. Nástin jím stanovené diagnózy pak sdělil vedle žalobkyně i jejím dcerám, čímž se pokusil ji dehonestovat před vlastními dcerami. Jako důkaz navrhla žalobkyně provést spis zdejšího soudu sp. zn. 4 C 152/2016, kde se měl žalovaný konkrétně vyjadřovat konkrétně k její osobě. Urážení žalobkyně ze strany žalovaného vyústilo v podání návrhu na omezení svéprávnosti a opatrovnictví žalobkyně. Řízení vedené před Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. 10 Nc 21007/2017 bylo sice zastaveno, soud však prováděl šetření v místě bydliště žalobkyně a dále si vyžádal zprávy od Městského úřadu Moravské Budějovice a Obce Blatnice, čímž došlo ke snížení vážnosti žalobkyně i před představiteli Obce Blatnice. Tvrzení žalovaného ohledně psychického stavu žalobkyně jsou nepravdivá, žalovaný je autorem pomluv, což je zřejmé z uvedených soudních spisů, přičemž veřejnost pomluv byla dána mimo jiné nezbytným šetřením OÚ [obec] a MěÚ [obec], k čemuž dal žalovaný podnět. Tvrzení žalovaného jsou navíc též difamující povahy, neboť negativně ovlivňují pověst žalobkyně na veřejnosti, její vážnost ve společnosti, čest i soukromí a také postavení při hledání nové práce. Tvrzení žalovaného jsou tak neoprávněnými zásahy do práva na ochranu osobnosti žalobkyně. Jednání žalovaného je dlouhodobé a žalobkyní byla způsobena závažná újma, proto považuje zadostiučinění spočívající v odvolání nepravdivých tvrzení a omluvě za nedostačující a požaduje náhradu nemajetkové újmy v penězích, kdy za odpovídající považuje částku 100 000 Kč.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, přičemž uvedl, že svým jednáním směřovaným ve prospěch osoby a rodiny žalobkyně se nedopustil žádného skutku, který by zasahoval do jejích osobnostních práv. Uvedl dále, že již od roku 2011 měl informace z nejbližšího okolí žalobkyně o jejím nestandardním jednání. V průběhu let dospěl k závěru, že podstata věci může být mnohem závažnější, než se na první pohled jevilo. Též žalovaný odkázal na obsah soudního spisu sp. zn. 4 C 152/2016, zejména pak na e-mail ze dne 4. 4. 2016, který zaslal žalobkyni a jejím dcerám, veden snahou seznámit adresované osoby se závažností celé situace a možnými následky. Žalovaný dále shrnul důvody, proč inicioval řízení týkající se omezení svéprávnosti žalobkyně. Toto řízení mělo vést ke zjištění jejího skutečného zdravotního stavu ve snaze stabilizovat již tehdy neutěšené finanční poměry rodiny a osoby žalobkyně. Soud se však skutečnou podstatou věci vůbec nezabýval. Informace týkající se zkoumání svéprávnosti žalobkyně rozšířila sama.

3. Soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 18. 1. 2021, č. j. 7 C 26/2019-150, který byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2021 a vrácen k dalšímu projednání. Odvolací soud uložil soudu prvostupňovému, aby nejprve vyzval žalobkyni k doplnění žaloby, neboť není dosud zřejmé jakou částku požaduje žalobkyně za který skutkový okruh tvrzených zásahů. Dále nastínil, jakým způsobem má soud prvního stupně jednání žalovaného posuzovat, jakou má použít judikaturu a co je třeba v dalším průběhu řízení dokazovat. Soud prvního stupně v dalším průběhu řízení postupoval v souladu s pokyny odvolacího soudu.

4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení v tom směru, že za jednání žalovaného popsané v bodě I. žaloby (výroky uváděné žalovaným ve věci vedené pod sp. zn. 4 C 152/2016) požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč a za jednání popsaná v bodě II. žaloby (návrh na omezení svéprávnosti žalobkyně) pak požaduje částku 80 000 Kč.

5. Při jednání konaném dne 6. 4. 2022 vzala žalobkyně svoji žalobu zpět v části specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil s odůvodněním, že již od podání žaloby bylo zcela jasné, že žádný útok ze strany žalovaného již nehrozí a žaloba by proto měla být v této části zamítnuta.

6. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, účastnickým výslechem žalovaného a výslechy svědků.

7. Z e-mailové komunikace mezi žalovaným, žalobkyní a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný rozeslal ve dnech 23. 3. 2016 a 4. 4. 2016 e-maily, v nichž rozebíral rodinnou situaci a upozorňoval na skutečný zdravotní, duševní stav žalobkyně, která dle jeho názoru není schopna smysluplně komunikovat, ani se starat o dům v Krnčicích. Uváděl zde mimo jiné, že je třeba žalobkyni eliminovat ze všech důležitých rozhodování, kde jejím stavem a jednáním může vzniknout dalším osobám škoda nebo újma. Žalobkyně na to reagovala v tom směru, že situace není nějak závažná a ohradila se proti nařčením žalovaného ve vztahu k jejímu psychickému zdraví s tím, že pokud ji nepřestane slovně napadat a urážet, podá na něj trestní oznámení. E-mail ze dne 4. 4. 2016 pak žalovaný adresoval navíc i [jméno] [příjmení]. Zmiňuje se zde o tom, že e-maily žalobkyně píše zřejmě někdo jiný a opětovně upozorňuje na pomalejší uvažování a zbrklé jednání žalobkyně s tím, že se od ní postupně odvrátili téměř všichni přátelé, kamarádi a příbuzní. Argumentuje zde prodejem lesa i pole, s tím, že žalobkyně tato prodala s úmyslnou ztrátou, neboť uvažuje stylem„ z ruky do huby“. Současně upozornil na nevýhodně uzavřené smlouvy o dlouhodobém nájmu zemědělských pozemků, když uvádí, že žalobkyně vůbec nevěděla, že smlouvy podepsala a až poté, co je našla, tak si to uvědomila. Žalovaný dále žalobkyni vyčítá nedostatečnou péči o společný dům v Krnčicích. Žalovaný v e-mailu opakovaně označuje žalobkyni jako mentálně nedostatečnou. Žalovaný dále vyslovuje obavu o majetek žalobkyně, která dle jeho názoru nakonec skončí jako bezdomovec s podlomeným zdravím a bez koruny.

8. Žalovaný ve svém účastnickém výslechu uvedl, že veškeré informace, které uváděl ve svých prohlášeních v tomto i v dalších řízeních, jsou zcela pravdivé. Všechny záležitosti řešené v tomto řízení řešil nejprve pohovorem se žalobkyní, která reagovala tím, že řekla:„ vím, že jsem blbá“. Proto celou záležitost řešil následně přes e-maily se žalobkyní a jejími dvěma již dospělými dcerami. V e-mailech shrnul veškeré závažné informace, aby si z nich mohly udělat určité závěry. Tyto rodinné záležitosti však nijak neřešil směrem navenek mimo rodinu.

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pracuje 10 let na Obecním úřadu Blatnice, přičemž posledních 6 let je zde starostou. Žalobkyni zná jak spoluobčanku z obce, žalovaného nezná. Zhruba před 4 lety se vyjadřoval k osobě žalobkyně pro zdejší soud. Jednalo se o zbavení svéprávnosti. Obecně, když přijde nějaká žádost, tak se zaeviduje do knihy příchozí pošty. Posudek na žalobkyni nadiktoval účetní a sekretářce, na zastupitelstvu se oficiálně neprojednával, ale s jeho obsahem seznámil zastupitele. Při vypracování posudku vycházel z toho, co vnímal a slyšel a co se řeší v obci. Uvedl do něj, že žalobkyně žije spořádaným životem, nevyvolává žádné rozbroje, stará se dobře o své dcery, má zájem o dění v obci a podává též podněty k řešení problémů. O svůj dům se stará dobře, je to jeden z nejvýstavnějších domů v obci. Řádně hradí také všechny poplatky. Svědkovi není nic známo o tom, že by měla žalobkyně nějaké dluhy. Svědek se ve zprávě nevyjadřoval k nakládání žalobkyně s jejím majetkem, neboť se domnívá, že mu nepřísluší toto hodnotit. Není mu však nic známo o tom, že by žalobkyně nevýhodně nakládala se svým majetkem nebo, že by si dlouhodobě půjčovala peníze. Nedostaly se k němu ani žádné informace o jakémkoliv nestandardním chování nebo jednání žalobkyně, a to ani jako ke starostovi, ani jako k občanovi obce. Poté, co byl vypracován posudek na žalobkyni pro soud, tak se postoj spoluobčanů k žalobkyni nezměnil.

10. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č. j. 4 C 152/2016-59 ze dne 1. 8. 2017 bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitostem v k. ú. Krnčice. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že dle žalovaného, žalobkyně po rozvodu jejího manželství nevýhodně prodala les a zemědělské pozemky, přičemž získala cca částku 1 200 000 Kč, kterou bohužel s ohledem na svou nízkou finanční gramotnost dle předpokladů žalovaného neinvestovala výhodně, ale spíše ji užívá na krytí běžných výdajů domácnosti. Na jaře 2016 pak žalovaný sestavil podrobnější anamnézu osobnostních a rodinných poměrů žalobkyně včetně nástinu diagnózy a rozhodl se o ní informovat žalobkyni a její dvě dcery. Žalovaný navrhl soudu zvážit odložení zrušení spoluvlastnictví o dva roky z důvodu, že by žalobkyně mohla mj. vzhledem k jejímu nejistému zdravotnímu stavu prodejem i těchto posledních zděděných nemovitostí získané peníze obratem znovu sama neúčelně utratit nebo by je mohla zneužít třetí osoba. Žalovaný měl dále za to, že by v nejbližší době měla žalobkyně absolvovat podrobné komplexní lékařské psychologické a psychiatrické vyšetření, které spolehlivě stanoví její skutečný aktuální stav a míru odpovědnosti a samostatnosti pro další nakládání s jejími právy, povinnostmi a statky. Po získání těchto informací by poté bylo třeba přijmout účinná opatření ke stabilizaci všech rizikových majetkových, finančních a dalších poměrů žalobkyně. Dle žalovaného žalobkyně není schopna racionálně hospodařit s finančními prostředky, nezná hodnotu peněz a rozhoduje se podle aktuální potřeby a toho, kdo jí nabídne rychleji peníze na úkor skutečné hodnoty nemovitostí. Soud však důvody pro odklad zrušení spoluvlastnictví neshledal a uvedl, že argumentaci žalovaného o neschopnosti žalobkyně racionálně hospodařit s finančními prostředky považuje za ryze účelovou, se snahou žalovaného oddálit zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem.

11. V odvolání proti rozsudku uvedenému v předchozím odstavci žalovaný uvedl, že situace žalobkyně vzbuzuje přinejmenším vážné pochybnosti o tom, zda je žalobkyně schopna samostatně efektivně nakládat a hospodařit zejména se zděděným majetkem a finančními prostředky získanými jeho prodejem. Žalobkyně je osobou naivní, neschopnou plně si uvědomovat svoji situaci, s řadou nedostatečných schopností (zejména úrovní její racionality a paměti) a nedosahující předpokladů nezbytných alespoň pro dostatečnou správu svých majetkových a finančních poměrů. Žalobkyně navíc již 2 roky sdílí domácnost s osobou pana [příjmení], který svoje vlastní hospodaření dotáhl až k osobnímu bankrotu. Za dané situace, kdy soud veškeré tyto informace ignoroval, se žalovaný rozhodl podat návrh na zahájení řízení o omezení svéprávnosti žalobkyně se současným návrhem na ustanovení jejího opatrovníka. Ani tento soud se však relevantními informacemi nezabýval.

12. Návrhem na zahájení řízení o omezení způsobilosti [celé jméno žalobkyně] bylo zahájeno u zdejšího soudu řízení v této věci pod sp. zn. 10 Nc 21007/2017. Návrh podal [celé jméno původního účastníka] současně s návrhem na ustanovení opatrovníka [celé jméno žalobkyně]. K odůvodnění svého návrhu uvedl, že žalobkyně mimo jiné není schopna odpovědně nakládat se svými právy, povinnostmi a statky a navrhl, aby soud bez odkladu žalobkyni stanovil povinnost účasti na odborném lékařském vyšetření. Žalovaný zde poukazoval na nepravdivá tvrzení žalobkyně uváděná v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, dále na insolvenční řízení vedené proti partnerovi žalobkyně, panu [příjmení] a dále též na její nevýhodná právní jednání ve vztahu k jejímu majetku.

13. Z žádosti zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 10 Nc 21007/2017 vyplývá, že dne 23. 5. 2017 požádala vyšší soudní úřednice Obecní úřad Blatnice o podání zprávy, zda [celé jméno žalobkyně] se v obci projevuje jako osoba trpící duševní chorobou, která je trvalého rázu, tj. např. hromadí odpadky, vyvolává konflikty s občany, nepečuje o svoji osobu nebo nemovitost, neadekvátně nakládá se svým majetkem apod. V žádosti je dále uvedeno, že soudu byl doručen návrh žalovaného na omezení svéprávnosti žalobkyně. Obdobná žádost byla zaslána téhož dne také Městskému úřadu Moravské Budějovice, odbor sociálních věcí. Zde se jednalo o žádost o sociální šetření v místě bydliště žalobkyně. Ze zprávy Obce Blatnice ze dne 1. 6. 2017 podepsané [jméno] [příjmení], starostou, vyplývá, že žalobkyně žije ve společné domácnosti s přítelem a dvěma dcerami. Chová se bezproblémově, neprojevuje se jako osoba trpící duševní poruchou, nevyvolává konflikty s občany, o svůj zevnějšek dbá, stejně jako o svoji nemovitost. Okolí domu je upravené, nehromadí odpadky, o dcery řádně pečuje. Žádné stížnosti na žalobkyni jim nejsou známy. Ze zprávy Městského úřadu Moravské Budějovice, sociální odbor ze dne 5. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně byla navštívena v místě svého bydliště. V té době byla evidována jako uchazečka o zaměstnání. [jméno] uvedla, že má s bratrem spory ohledně dědictví domu po rodičích v Krnčicích. Z rozhovoru s paní [celé jméno žalobkyně] ani z jejího chování nelze dle sociální pracovnice usuzovat, že by se jednalo o osobu, která by měla být omezena ve svéprávnosti. Její chování i jednání se jeví jako zcela racionální a podle běžných společenských norem. Jmenovaná je orientovaná v čase i prostoru, má zdravý náhled na projednávané skutečnosti. Z předchozí praxe úřadu je též známo, že žalobkyně neměla žádné rozpory v chování ani v rámci opatrovnického řízení, kde úřad vystupoval jako kolizní opatrovník její dcery. Z šetření vyplývá, že návrh na omezení svéprávnosti byl podán spíše účelově.

14. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že je dcerou žalobkyně a žalovaný je její strýc. Žalovaný se k její matce choval špatně, dával jí úkoly ohledně domu v Krnčičích a chtěl ji zbavit svéprávnosti. To považuje za nejhorší. Žalobkyně chodila na běžnou základní školu a pak se vyučila čalounicí. Nikdy nechodila k psychologovi ani k psychiatrovi Zdravotní potíže má pouze s nohama, a je proto v pracovní neschopnosti. Aktuálně je zaměstnána ve [právnická osoba], předtím pracovala v [obec]. Žalobkyně nemá žádné dluhy, ani s nikým nemá osobní nebo jiné spory, pouze se svým bratrem (žalovaným). Svědkyně žije ve společné domácnosti se žalobkyní a panem [příjmení]. Na provoz domácnosti finančně přispívá, avšak sama by se neuživila. Žalovaný je nekontaktoval od února 2019. Emaily zasílané žalovaným neřešila, ani je pořádně nečetla.

15. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je již 7 let druhem žalobkyně. Žalovaného potkal jen jednou na soudě. Neví o tom, že by se žalobkyně léčila u psychologa nebo psychiatra, ani nemá pocit, že by to potřebovala. Poznal ji ve Výzkumném ústavu zemědělském v [obec], kde pracovala v zemědělství. Žalobkyně se chová jako běžný člověk, pečuje o domácnost, společně se starají o dům a zahradu. Neví o žádných dluzích žalobkyně z minulosti. Sám dluhy měl v důsledku rozvodu manželství, absolvoval však oddlužení a nyní již žádné dluhy nemá. Oddlužení hradil srážkami ze mzdy a pomáhala mu také jeho matka a sestra. Žalobkyně mu na úhradu dluhů žádnou větší částku nevěnovala. Žalovaná mu telefonovala, když k ní přišly provést šetření sociální pracovnice, měla roztřesený hlas. Pracovnice se dostavily zjišťovat psychický stav žalobkyně, na základě dopisu žalovaného. Žádný problém nezjistily.

16. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se žalovaným jednal o možnosti odkupu části movitých věcí nacházejících se v domě v Krnčicích. Komunikovali spolu přes email. Jméno žalobkyně sice padlo, ale nebyla tam žádná hanlivá vyjádření. Žalobkyni potkal osobně, když mu předávala klíče od domu.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k následující skutkovým závěrům: Žalobkyně a žalovaný jsou sourozenci. Jejich vztahy jsou již několik let konfliktní. K jejich vyhrocení došlo zejména v souvislosti s péčí o nemovitosti v Krnčicích, jejichž ideální ½ nabyl každý z účastníků v pozůstalostním řízení. [příjmení] se dále vyhrotily zejména v rámci soudního řízení o zrušení a vypořádání oddílového spoluvlastnictví účastníků k těmto nemovitostem vedeném u zdejšího soud v letech 2016 2017. Žalovaný se v rámci tohoto řízení opakovaně o žalobkyni vyjadřoval v tom směru, že má nízkou finanční gramotnost, existují vážné pochybnosti, zda je schopna nakládat se svým majetkem a měla by proto absolvovat podrobné komplexní lékařské psychologické a psychiatrické vyšetření, které spolehlivě stanoví její skutečný aktuální stav a míru odpovědnosti a samostatnosti pro další nakládání s jejími právy, povinnostmi a statky. Když nebyly jeho námitky vyslyšeny v rámci civilního řízení, podal žalovaný u zdejšího soudu návrh na omezení svéprávnosti žalobkyně s tím, aby jí byl jmenován opatrovník. V návrhu v podstatě zopakoval svá tvrzení o mentální nedostatečnosti žalobkyně, která uváděl již v předchozím soudním řízení. Soud si následně vyžádal zprávu k osobě žalobkyně od Obce Blatnice a dále od sociálního odboru Městského úřadu v Moravských Budějovicích. Žádná z těchto zpráv však tvrzení žalovaného uváděná v návrhu na omezení svéprávnosti žalobkyně nepodpořila. Řízení bylo zastaveno, když soud shledal uvedený návrh žalovaného účelovým. Po proběhnuvším řízení o omezení svéprávnosti nedošlo ke změně postoje obyvatel obce Blatnice k osobě žalobkyně. Žalobkyně se nikdy neléčila na psychiatrii, ani nechodila k psychologovi. Je řádně zaměstnána. Nemá spory se spoluobčany a nemá ani dluhy. Žije ve společné domácnosti s druhem a svými dospělými dcerami. O domácnost, dům a zahradu řádně pečuje.

18. Další provedené listinné důkazy neměly pro rozhodnutí soudu v této věci žádný význam. <i>19. Dle ust. § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.</i> <i>20. Dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.</i> <i>21. Dle ust. § 96 odst. 3 o.s.ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.</i> 22. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně, zastavil soud řízení v části specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle názoru soudu není v tomto případě dán vážný důvod nesouhlasu žalovaného se zpětvzetím žaloby. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1171/2002 "vážným důvodem pro nepřipuštění zpětvzetí žaloby se zpravidla rozumí okolnosti, z nichž lze dovodit, že zpětvzetím návrhu je žalovaný ohrožen ve svých oprávněných zájmech např. proto, že v případě zpětvzetí a následného zastavení řízení by se již sám nemohl s úspěchem domáhat rozhodnutí o sporném nároku (například vypořádání společného jmění manželů). Žalovaný musí uvést důvod, pro který se zpětvzetím žaloby nesouhlasí." Dle usnesení téhož soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5425/2014 vyplývá, že "relevantní vážné důvody, pro které by zpětvzetí žaloby nemělo být účinné, a o žalobě by mělo být rozhodnuto meritorně, jsou dány zejména tam, kde řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu, a v řízení sporném především tehdy, kdy řízení mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany občanskoprávního vztahu nebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální) důvod pro požadavek, aby řízení skončilo rozhodnutím ve věci samé". Žádné takové důvody soud na straně žalovaného neshledal, a řízení proto v části, v němž byla žaloba vzata zpět, zastavil. Skutečnost, že žaloba byla v této části podána nedůvodně, se pak promítá v otázce nákladů řízení (viz níže).

23. Po právní stránce soud projednávanou věc posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ o.z.“). <i>24. Dle ust. § 81 odst. 1, věta první o.z. chráněna je osobnost člověka včetně jeho přirozených práv.</i> <i>25. Dle ust. § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.</i> <i>26. Dle § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.</i> <i>27. Dle ust. § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.</i> 28. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Bylo prokázáno, že žalovaný opakovaně uváděl v řízení před soudem výroky o tom, že žalobkyně je mentálně nedostatečná, finančně nízce gramotná, že trpí duševní poruchou, že je třeba nechat ji vyšetřit psychiatrem apod. Tato vyjádření je třeba kvalifikovat jako hodnotící soudy, nikoli jako skutková tvrzení. U hodnotících soudů pak nelze prokazovat jejich pravdivost, ale je třeba hodnotit, zda tyto měly alespoň nějaký minimální reálný základ. S ohledem na provedené dokazování soud dospěl k závěru, že žádný reálný podklad neměly. Z výpovědí slyšených svědků a též z listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně žije jako zcela běžných občan, je řádně zaměstnána, je schopna obstarat si veškeré své záležitosti, o svůj majetek řádně pečuje. Výroky žalovaného na adresu žalobkyně byly přitom způsobilé ohrozit právo na ochranu její cti a důstojnosti jak v rámci její rodiny, tak v jejím širším okolí. Že by ke konkrétnímu zásahu do těchto práv žalobkyně došlo však prokázáno nebylo (viz zejm. svědecká výpověď starosty obce Blatnice, dcery a druha žalobkyně). Současně bylo prokázáno, že žalovaný se v rámci obou řízení vedených u zdejšího soudu dopustil excesu ze zákonné licence, když žalobkyni označoval opakovaně za osobu duševně chorou, neschopnou hospodařit se svým majetkem apod., a to bez jakéhokoliv reálného podkladu. Zejména v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byly tyto výroky zcela irelevantní a zcela jednoznačně přesáhly rámec projednávané věci. Návrh žalovaného na omezení svéprávnosti žalobkyně je pak třeba považovat za šikanózní, neboť tento neměl žádný reálný základ (viz zpráva Městského úřadu Moravské Budějovice a též výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]).

29. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že jednání popsaným v žalobě pod body I. a II. se žalovaný výrazným způsobem ohrozil právo žalobkyně na ochranu její cti a lidské důstojnosti a žalobkyni tak vzniklo právo na přiměřené zadostiučinění ve smyslu citovaného ust. § 2951 odst. 2 o.z. Zásadně má být zadostiučinění poskytnuto jinou formou než v penězích. Teprve v případě, že jiná forma zadostiučinění není dostačující, je na místě poskytnout náhradu nemajetkové újmy v penězích. Žalobkyně požadovala jednak písemnou omluvu ve znění uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku, jednak peněžitou náhradu ve výši 20 000 Kč za výroky učiněné žalovaným v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 152/2016 a náhradu ve výši 80 000 Kč za zásah do práva na ochranu osobnosti žalobkyně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 Nc 21007/2017.

30. Pokud se jedná o řízení vedené pod sp. zn. 4 C 152/2016, resp. zásah do práva na ochranu cti a lidské důstojnosti žalobkyně, kterého se žalovaný v tomto řízení dopustil, má soud zato, že zadostiučinění ve formě písemné omluvy je zde dostačující. Žalovaný hanlivé výroky na adresu žalobkyně učinil v soudním řízení, jehož jedinými účastníky byly žalobkyně a žalovaný. Jednání ve věci se dále účastnili pouze jejich právní zástupci a žádný širší okruh osob se tak o excesu žalovaného nedověděl, ani dovědět nemohl. Soud proto vyhověl v žalobě v části, v níže žalobkyně požadovala po žalovaném omluvu za toto jednání, avšak žalobu zamítl ohledně požadované peněžité satisfakce ve výši 20 000 Kč.

31. Jiná situace je však ohledně návrhu žalovaného na omezení svéprávnosti žalobkyně. Toto ohrožení osobnostních práv žalobkyně je třeba hodnotit jako mnohem závažnější, neboť soud v této věci prováděl šetření prostřednictvím Městského úřadu Moravské Budějovice. Nadto také vyžadoval zprávu obce Blatnice, kde žalobkyně žije. Přestože v řízení nebylo prokázáno, že by v důsledku uvedeného skutečně došlo ke snížení vážnosti žalobkyně, bylo její právo na ochranu cti a lidské důstojnosti vážně ohroženo, neboť s informací, že na její osobu byl podán (byť zcela nedůvodně) návrh na omezení svéprávnosti, se mohla seznámit a také seznámila celá řada osob. Soud proto krom písemné omluvy specifikované ve výroku II. rozsudku, žalovanému uložil též povinnost zaplatit žalobkyni zadostiučinění v penězích, když shledal, že omluva v tomto případě nepředstavuje skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Žalobkyně požadovala, aby jí soud přiznal částku 80 000 Kč. S ohledem na judikaturu ve věcech ochrany osobnosti, kdy v kauzách mediálně známých osob jsou poškozeným přiznávány částky v řádech statisíců, považuje soud v projednávané věci za adekvátní částku 40 000 Kč. <i>32. Dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“) měl-li účastník ve věci úspěch pouze částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.</i> <i>33. Dle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.</i> <i>34. Dle ust. § 146 odst. 3 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).</i> 35. Otázku nákladů řízení posuzoval soud podle zákonných ustanovení citovaných v odstavcích 32. – 34. Pokud se jedná o tzv. zdržovací výrok, vzala žalobkyně žalobu zpět z důvodu, že od února 2019 žalovaný nesměřoval na adresu žalobkyně žádné hanlivé výroky, přičemž odkázala na výpovědi slyšených svědků. Jednalo se o svědky žijící se žalobkyní ve společné domácnosti. Žaloba byla přitom podána na konci února 2019, přičemž poslední hanlivé výroky na adresu žalobkyně učinil žalovaný v roce 2017. Soud tak má zato, že nebyly naplněny podmínky ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř., tj. že žaloba ohledně zdržovacího nároku nebyla podána důvodně. Ve vztahu k otázce nákladů řízení byl proto v této části řízení úspěšný žalovaný. Žalobkyně byla úspěšná co do nároku na písemnou omluvu a pouze částečně úspěšná co do požadovaného peněžitého zadostiučinění, kdy jí namísto původně žalované částky 100 000 Kč přiznal soud částku 40 000 Kč. Každý z účastníků tohoto řízení tak byl úspěšný zhruba v jedné polovině předmětu sporu, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.