7 C 263/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 36 258 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 592 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 4 592 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 005 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 809,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 817,19 Kč, 11,75 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky 7 823,92 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 28,47 % ročně z částky 7 823,92 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, částky 17 190 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 018,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 122 Kč, 11,75 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky 10 609,56 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 10 609,56 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, částky 6 471 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 373,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 663,85 Kč, 11,75 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky 3 888,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 888,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 12 597 Kč s příslušenstvím z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 1. 6. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba – dále též jen„ Provident“) a žalovanou. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Do dne podání žaloby uhradila žalovaná na svůj dluh celkem částku 5 408 Kč. Žalobkyně se dále po žalované domáhá zaplacení částky 17 190 Kč s příslušenstvím z titulu žalovanou nesplněných povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 24. 10. 2019 mezi anonymizováno a žalovanou. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Do dne podání žaloby uhradila žalovaná na svůj dluh celkem částku 23 777 Kč. Žalobkyně se dále po žalované domáhá zaplacení částky 6 471 Kč s příslušenstvím z titulu žalovanou nesplněných povinností plynoucích ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 17. 7. 2019 mezi právní anonymizováno a žalovanou. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Do dne podání žaloby uhradila žalovaná na svůj dluh celkem částku 26 373 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 1. 11. 2023, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně příjmení splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry a zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalované. Provident provedl též lustraci žalované v insolvenčním rejstříku (dále též jen„ ISIR“), kde ověřil, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Provident ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů předložených žalovanou při sjednávání smlouvy. Žalobkyně soudu předložila vyúčtování mzdy žalované za měsíce březen a duben 2020. Žalobkyně dále soud upozornila na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, který se týká obdobné právní věci.

3. K jednání nařízenému na 10. 1. 2024 se bez omluvy nedostavila žalovaná, právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení. K žádosti právního zástupce žalobkyně ohledně odročení jednání, pokud soud nebude mít za dostatečná a prokázaná tvrzení žalobkyně, soud nepřihlížel, neboť se jedná o podmíněný úkon ve smyslu ust. § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“). Nadto soud již jednou žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů vyzval.

4. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 6. 2020 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi anonymizováno jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným k podpisu smlouvy číslo v níž se anonymizováno zavázal poskytnout žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč, a to za poplatek v celkové výši 8 005 Kč tvořený úrokem ve výši 4 354 Kč, částkou za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 151 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 88 %. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 18 005 Kč v 45 pravidelných týdenních splátkách ve výši 401 Kč, resp. 361 Kč v poslední splátce.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 10. 2019 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi anonymizováno jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným k podpisu smlouvy číslo v níž se anonymizováno zavázal poskytnout žalované v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč, a to za poplatek v celkové výši 17 871 Kč tvořený úrokem ve výši 10 443 Kč a částkou za zpracování a doručení ve výši 7 428 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 44,10 %. Dále bylo sjednáno pojistné ve výši 3 096 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 40 967 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 707 Kč, resp. 1 706 Kč v poslední splátce.

7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 7. 2019 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi anonymizováno jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem k podpisu smlouvy číslo v níž se anonymizováno zavázal poskytnout žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 15 000 Kč, a to za poplatek v celkové výši 14 748 Kč tvořený úrokem ve výši 4 944 Kč, částkou za zpracování a doručení ve výši 5 845 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 959 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 32 844 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 369 Kč, resp. 1 375 Kč v poslední splátce.

8. Výzvou anonymizováno ze dne 1. 6. 2023 byla žalovaná informována o výši dlužné částky ze všech shora uvedených smluv (v celkové výši 51 124,77 Kč bez příslušenství) a vyzvána k jejich úhradě ve lhůtě do 16. 6. 2023 s tím, že pokud svůj dluh neuhradí, bude věc řešena soudní cestou.

9. Oznámením anonymizováno ze dne 16. 12. 2022 (odeslaným až dne 13. 1. 2023) byla žalovaná informována, že tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 14. 12. 2022. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k důkazu, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky anonymizováno za žalovanou. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě pohledávky ve lhůtě 10ti dnů od doručení této výzvy.

10. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy číslo dosud uhradila pouze částku 5 408 Kč, na dluh ze smlouvy číslo uhradila dosud 26 373 Kč a na dluh ze smlouvy číslo dosud uhradila částku 23 777 Kč.

11. Ze zákaznické karty žalované datované ke dni 17. 7. 2019 soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalované včetně čísla jejího občanského průkazu, označení druhu bydlení (vlastník), údaj o tom, že žalovaná má středoškolské vzdělání, je rozvedená a má 1 vyživovací povinnost. Žalovaná dále uvedla, že je zaměstnána jako dělnice (Bosch Diesel), její čistý měsíční příjem činí 31 653 Kč a další příjem domácnosti činí 12 500 Kč měsíčně. Měsíční výdaje uvedla žalovaná ve výši 3 000 Kč a výdaje na splátky zápůjček ve výši 4 200 Kč měsíčně. Žalovaná předložila k ověření svých tvrzení 2 výplatní pásky a pracovní smlouvu.

12. Ze zákaznické karty žalované datované ke dni 24. 10. 2019 soud zjistil, že ohledně bydlení, osobních poměrů a zaměstnání nedošlo u žalované k žádné změně. příjmení měsíční příjem uvedla žalovaná ve výši 28 963 Kč a další příjem domácnosti ve výši 16 500 Kč měsíčně. Měsíční výdaje uvedla žalovaná ve výši 3 000 Kč a výdaje na splátky PF ve výši 1 369 Kč měsíčně. Žalovaná předložila k ověření svých tvrzení 2 výplatní pásky.

13. Ze zákaznické karty žalované datované ke dni 29. 5. 2020 soud zjistil, že ohledně bydlení a zaměstnání nedošlo u žalované k žádné změně. Žalovaná však uvedla, že má 2 vyživovací povinnosti. Dále uvedla, že je její čistý měsíční příjem činí 26 957 Kč, další příjem domácnosti činí 15 635 Kč měsíčně. Měsíční výdaje uvedla žalovaná ve výši 5 000 Kč, výdaje na externí splátky ve výši 4 600 Kč a výdaje na interní splátky PF ve výši 3 076 Kč měsíčně. Žalovaná předložila k ověření svých tvrzení 2 výplatní pásky a pracovní smlouvu na dobu určitou do února 2021.

14. Z výplatní pásky žalované od společnosti právnická osoba obec vyplývá, že její čistý příjem za měsíc březen 2020 činil 29 245 Kč a za měsíc duben 2020 činil 23 518 Kč.

15. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil ustanovení zákona číslo občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014, zejména dle ustanovení § číslo a násl., § číslo a násl., § číslo, § číslo, § 1970 a § 2991 a násl. Dále soud nárok žalobkyně posuzoval zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), a to dle ust. § 75, § 84, § 86 a § 87.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (anonymizováno) a žalovanou došlo k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru a smlouvy o zápůjčce jako smluv spotřebitelských ve smyslu § 1810 o. z. Na základě smluv specifikovaných v bodě 1. byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 10 000 Kč, 20 000 Kč a ve výši 15 000 Kč za podmínek specifikovaných v jednotlivých smlouvách. Soud však dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. o zápůjčce jsou ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet zápůjčku, resp. poskytla žalované zápůjčky za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna je splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo, OPR- právnická osoba Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalované do zákaznických karet, přičemž z těchto je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela především z jí poskytnutých údajů, které měly být podloženy výplatními páskami žalované a pracovní smlouvou. Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně žalovanou lustrovala v ISIR, doklad o této lustraci soudu nepředložila. Žalobkyně navíc ani netvrdila, že by anonymizováno zjišťoval z veřejně dostupných registrů dlužníků (např. SOLUS nebo z Centrální evidence exekucí), zda žalovaná řádně hradí svoje závazky u jiných věřitelů. Skutečnost, že závazky u jiných věřitelů má je ostatně patrná i ze zákaznické karty ze dne 29. 5. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom zcela rezignovala na zkoumání výdajů žalované, když částka 3 000 Kč měsíčně, resp. 5 000 Kč je evidentně zcela nereálná za situace, kdy žalovaná měla jednu, resp. dvě vyživovací povinnosti. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena.

18. Pokud se jedná o námitku žalobkyně ve vztahu k povinnosti uchovávat dokumenty, které spotřebitel předkládá při uzavírání smlouvy, kdy žalobkyně argumentuje rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, pak je třeba uvést, že jmenovaný soud rozhodoval ve věci smlouvy uzavřené za účinnosti zákona 145/2010 Sb., který však v této věci není aplikován, neboť od 1. 12. 2016 platil již nový zákon o spotřebitelském úvěru, a to zákon č. 257/2016 Sb., který v ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost tyto dokumenty uchovávat po dobu 5 let. Nadto soud zdůrazňuje, že novela ZoSÚ účinná od 29. 5. 2022 opětovně postihuje nedostatek zkoumání úvěruschopnosti absolutní neplatností smlouvy s tím, že soud tuto skutečnost musí zkoumat z úřední povinnosti. Výše uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích je proto třeba považovat za obsoletní.

19. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalované poskytla zápůjčku/spotřebitelský úvěr, byť s odbornou péčí neposoudila její schopnost jako spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 6. 2020, smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 10. 2019 i smlouva o zápůjčce ze dne 17. 7. 2019 neplatná.

20. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalované právo toliko na to, aby jí žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

21. Z tvrzení žalobkyně a z provedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy číslo dosud uhradila částku 5 408 Kč, a proto je povinna zaplatit žalobkyni zbylých 4 592 Kč z dlužné jistiny. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v oznámení anonymizováno o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalované podle podacího lístku odesláno dne 13. 1. 2023. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. 18. 1. 2023, kdy započala běžet desetidenní lhůta pro zaplacení. Tato uplynula dne 28. 1. 2023. Ode dne 29. 1. 2023 je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 4 592 Kč.

23. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 4 592 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 29. 1. 2023 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Z tvrzení žalobkyně a z provedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy číslo dosud uhradila částku 26 373 Kč, tj. více než činila dlužná jistina, a proto na straně žalované bezdůvodné obohacení nevzniklo.

25. Z tvrzení žalobkyně a z provedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy číslo dosud uhradila částku 23 777 Kč, tj. více než činila dlužná jistina, a proto na straně žalované bezdůvodné obohacení nevzniklo.

26. Ve zbylém rozsahu, tedy co do zbytku požadované jistiny, poplatků, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl každý z účastníků úspěšný zhruba v jedné polovině (při zohlednění žalobkyní požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), a proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.