7 C 268/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 37 928,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 20. 5. 2022 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 928,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 928,65 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 857,24 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 37 928,65 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 16. 12. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [příjmení], dříve [příjmení] [příjmení]) a žalovaným.

2. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, v němž uvedl, že v této věci podal trestní oznámení z důvodu úvěrového podvodu.

3. Žalobkyně v reakci na to soudu navrhla, aby vyžádal zprávu od ČSOB ohledně vlastníka účtu, na který byla částka 25 000 Kč převedena.

4. K jednání nařízenému na 29. 11. 2023 se dostavil pouze žalovaný, právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce. K žádosti právního zástupce žalobkyně ohledně odročení jednání, pokud soud nebude mít za dostatečná a prokázaná tvrzení žalobkyně, soud nepřihlížel, neboť se jedná o podmíněný úkon ve smyslu ust. § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“).

5. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Právní předchůdkyně žalobkyně ([příjmení] [příjmení]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 80 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně. Smlouva neobsahuje žádné datum, ani podpis. Z platebních informací právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný dne 12. 12. 2022 provedl z účtu výběr částky 25 000 Kč. Žalobkyně soudu dále předložila listinu označenou jako„ [jméno] applocation info“, která obsahuje osobní a kontaktní údaje žalovaného a dále též číslo jeho bankovního účtu – [bankovní účet]. Soud měl dále k dispozici tabulku s přehledem faktur a též smlouvu o postoupení pohledávek, včetně přílohy prokazující přechod pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 11. 5. 2023 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému odesláno téhož dne. Předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 48 527,65 Kč ve lhůtě tří dnů od doručení. Ze statistiky úrokových sazeb [obec] národní banky za měsíc prosinec vyplývá, že průměrná úroková sazba pro spotřebitelské úvěry činila v tomto měsíci 9,66 % ročně. Z potvrzení ČSOB na č.l. 13 spisu vyplývá, že dne 12. 12. 2022 byla na účet č. [bankovní účet] připsána částka 25 000 Kč, přičemž majitelem účtu je žalovaný.

6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>7. Podle ust. § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, (dále jen„ ZoSÚ“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. neboť smlouvu o úvěru shledává soud neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle citovaného ust. § 580 o.z. Zde soud odkazuje na konstantní judikaturu v této oblasti, zejm. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kde se uvádí:„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ 14. Průměrná úroková sazba v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru činila 9,66 % ročně, ve smlouvě však byl sjednán smluvní úrok ve výši 146,949 %, tj. více než 15tinásobný oproti běžným úrokovým sazbám. Takový úrok je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o. z. a hraničí s lichvou. Vzhledem k tomu, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru a toto ujednání nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (shodně též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 5. 2022, č. j. 17 C 355/2021-17, dostupný na internetových stránkách [webová adresa]), je smlouva o úvěru absolutně neplatná jako celek. S ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně totiž nelze předpokládat, že by smlouvu se žalovaným uzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou. Žalobkyně přitom v podané žalobě neuvedla žádnou argumentaci, pro kterou by bylo důvodné tak nepřiměřeně vysoký úrok sjednat.

15. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak k tomuto soudu nepředložila jediný důkaz. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena dle ust. § 118 a odst. 3 o.s.ř., aby příslušné důkazy označila, resp. předložila, je smlouva též absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ.

16. Pro úplnost soud dodává, že z formálního hlediska navíc chybí na smlouvě jakákoliv forma podpisu smluvních stran. Žalovaný však při jednání soudu uvedl, že půjčku si na své jméno na žádost [jméno] [příjmení] a ze svého účtu mu následně přeposlal peníze. [jméno] [příjmení] mu sliboval že půjčku zaplatí, což však neučinil.

17. S ohledem na shora uvedené přiznal soud žalobkyni pouze částku 25 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Ve vztahu k částce 25 000 Kč má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 5. 2022, a to ve lhůtě do 3 dnů od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalované podle podacího lístku odesláno téhož dne. Z pravidelného chodu věcí a z ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19. 5. 2022, kdy započala běžet třídenní lhůta pro zaplacení. Tato uplynula dne 19. 5. 2022. Ode dne 20. 5. 2022 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 25 000 Kč.

19. S ohledem na majetkové poměry žalovaného mu soud stanovil povinnost splnit jeho dluh vůči žalobkyni v měsíčních splátkách. V případě, že žalovaný řádně a včas neuhradí, byť jedinou splátku, stane se splatným celý dluh.

20. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 2 620 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.

21. Podle § 14b odst. 1 bodu 3. AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu, podání soudu s návrhem ve věci samé a vyjádření k výzvě soudu) ve výši 2 000 Kč (tedy 500 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 400 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 504 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 2 904 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 1 518 Kč) celkově 4 422 Kč. V poměru úspěchu (71 %) a neúspěchu žalobkyně (29 %), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaný jako převážně neúspěšný účastník povinen, částku 1 857,24 Kč (tj. 42 % z částky 4 422 Kč). Při hodnocení poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu zohlednil soud též příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku.

22. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. I ohledně nákladů řízení soud umožnil žalovanému uhradit je ve splátkách.